2012

Národní archiv podpořil akci Sportovního klubu policie STYL Litoměřice

dsc_1578

Dne 17. září 2012 v 8:30 zahájila ředitelka Národního archivu cyklistický maraton pořádaný u příležitosti 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské. Maraton byl odstartován před hlavním sídlem Národního archivu v Praze na Chodovci. Cílem sportovců je Basilej, místo, kde byla listina, významná pro český stát, Fridrichem II. vydána. Účastníci maratonu s sebou vezou vytištěné a razítkem Národního archivu opatřené reprodukce listiny, s nimiž dorazí do Basileje 26. září, tedy přesně v den vydání listiny. Obdrželi též pamětní medaili ústředního archivu státu, na které je vyobrazen stojící Karel IV. spolu s postavou nejstaršího archiváře, bohužel anonymního, doloženého v českých zemích. Před odjezdem se všichni potěšili pohledem na věrnou kopii Zlaté buly sicilské, tzv. faksimile. Touto jízdou chtějí sportovci připomenout české veřejnosti význam této listiny. Na jejich cestě dlouhé více než 1000 km jim přejeme hodně sil a šťastný návrat. Očekáváme je zpět již na výstavě originálu oslavované listiny dne 27. září 2012 ve výstavním sále Národního archivu v Praze 4, Chodovci.

Více fotografií zde


Vzácná návštěva v Národním archivu

Dne 28. srpna 2012 přijal pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP pozvání k neformálnímu setkání s pracovníky Národního archivu. Místem setkání bylo 1. oddělení Národního archivu v Praze — Dejvicích. V doprovodu ředitelky Národního archivu PhDr. Evy Drašarové, vedoucí 1. oddělení PhDr. Aleny Pazderové, Ing. PhDr. Michala Ďuroviče, vedoucího restaurátorského oddělení, a dalších odborných pracovníků, si v depozitářích tohoto oddělení prohlédl nejvýznamnější písemné památky národní paměti.

Spolu s archivářem pražského arcibiskupství Josefem Faktorem shlédl kardinál Duka nejprve „svůj“ významný archivní fond „Archiv pražského arcibiskupství“, který je zde uložen na základě depozitní smlouvy uzavřené mezi Národním archivem a pražským arcibiskupstvím. S jeho jednotlivými částmi od nejstarších dob až po rok 1950 seznámil vzácného hosta dlouholetý správce tohoto fondu PhDr. Denko Čumlivski. Kromě arcibiskupského archivu byly pražskému arcibiskupovi představeny další významné archivní soubory, především Archiv České koruny a Desky zemské, a také významné klášterní archivy, které ve zkratce prezentovala jejich odborná správkyně Mgr. Jitka Křečková. Pan kardinál byl rovněž seznámen s podmínkami uchovávání a péče o archiválie, především o cenné středověké pergamenové listiny.

Ve speciálním trezoru si kardinál Duka prohlédl nejstarší a nejvzácnější středověké listiny Archivu České koruny, prohlášeného za národní kulturní památku, například listinu českého krále Vladislava II. z roku 1158, Zlatou bulu sicilskou z roku 1212 a významné listiny z doby vlády Karla IV. Z arcibiskupského archivu byla představena nejstarší dochovaná listina z roku 1221 o uzavření smíru mezi českým králem Přemyslem Otakarem I. a pražským biskupem Ondřejem, listiny týkající se obnovení arcibiskupského stolce po roce 1561, kresba Petra Brandla „Svatá rodina“, nalezená při pořádání aktového materiálu pražského arcibiskupství a prohlášená za kulturní památku či svazek opisů aktů jednání o blahoslavení a svatořečení Jana Nepomuckého včetně cenné rytiny jeho náhrobku v chóru katedrály sv. Víta na Pražském hradě.

Na závěr návštěvy přijal kardinál Duka pozvání k přátelskému posezení, při němž pohovořil s archiváři o spolupráci minulé i budoucí, o aktuálních společných problémech v oblasti předarchivní péče, péče o archiválie, jejich zpřístupňování a uchovávání a o jejich možném řešení a samozřejmě došlo i na novověké — především církevní — dějiny. Závěrem byla dohodnuta spolupráce pražského arcibiskupství s Národním archivem při zamýšlené výstavbě nové spisovny na arcibiskupství, kde Národní archiv může přispět svými rozsáhlými zkušenostmi z výstavby své nové archivní budovy. Národní archiv přislíbil též pomoc při proškolení konzervátorů a restaurátorů. Schůzka proběhla v přátelském a nekonvenčním duchu a i když se jednalo o historicky první návštěvu pražského arcibiskupa v Národním archivu, jistě nebyla poslední.

(Alena Pazderová, Jitka Křečková)

duka1 duka2 duka3 duka4 duka5 duka6


Národní archiv představí veřejnosti dokončené digitalizační projekty

Pozvánka do Národního archivu, dne 9. května ve 14 hodin, Archivní areál Chodovec — přednáškový sál, Archivní 2257/4, Praha 4.

V průběhu uplynulých několika let byly digitalizovány významné archivní soubory — Policejní ředitelství, Praha — konskripce; Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě a Fotoarchiv K. H. Franka. Většina z nich je veřejnosti přístupna přímo z webových stránek Národního archivu/badatelny.eu, nebo prostřednictvím intranetu v badatelnách. Veřejnost bychom rádi informovali o tom, jak lze digitální reprodukce archiválií efektivně využívat, vzájemně doplňovat a získat tak komplexní informace — písemné, obrazové a také zvukové.

Kromě dále uvedených digitalizačních projektů spolupracujeme na digitalizaci listin a matrik, další digitální reprodukce archiválií jsou zpřístupněny prostřednictvím „spřátelených“ portálů. Součástí prezentace bude také informace o projektech, které právě probíhají.

Národní archiv představí veřejnosti dokončené digitalizační projekty:

  1. Pražské pobytové přihlášky jsou uloženy ve fondu Policejní ředitelství Praha — konskripce. Jedná se o 664 651 přihláškových archů. S ohledem na špatný fyzický stav fondu a zároveň na jeho oblibu mezi badateli byl celý fond v letech (2002) 2006–2011 zdigitalizován a postupně zpřístupněn na webových stránkách Národního archivu. Veřejnost může snadno a zdarma vyhledávat v databázi, obsahující 2 054 852 údajů o jednotlivých osobách, údaje o konkrétních lidech, kteří žili v Praze v letech 1850–1918.
  2. Po fondu Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, s jehož uvedením na našich webových stránkách jsme seznámili veřejnost v červnu roku 2010, bude stejným způsobem zpřístupněn fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě. Stejně jako v předchozím případě byl hlavním důvodem k jeho zpřístupnění špatný fyzický stav a časté využívání při historickém výzkumu. Zásadním předpokladem pro zpřístupnění bylo dokončení moderní archivní pomůcky, protože právě k novým popisným metadatům uloženým v programu Janus jsou digitální reprodukce archiválií přiloženy. Jedná se bezmála o 200 archivních krabic (více než 124 tisíc dokumentů) obsahujících v převážné většině spisy kanceláře státního tajemníka u říšského protektora K. H. Franka z let 1939–1943.
  3. Archivní soubor Fotoarchiv K. H. Franka rozšiřuje okruh zpřístupněných archiválií aktové povahy z období tzv. Protektorátu Čechy a Morava a dává jim vizuální rozměr. Sbírka byla opatřena digitálními náhledy již v letech 2005–2006 a takto zpřístupněna v badatelně Národního archivu. Vzhledem k zastaralosti původní pomůcky a velkému zájmu o tyto archiválie přikročilo oddělení foto-, fono-, kinodokumentů a služeb veřejnosti v následujících letech k jejich podrobné reinventarizaci. Vedle reportážních fotografií dokumentujících především aktivity špiček okupační správy, je zachycena i činnost NSDAP v Německu a SdP či KdP v Československu ve třicátých letech, obsaženy jsou soubory fotografií z období válečné Slovenské republiky, z polského vojenského tažení, z Jihlavska a další. Soubor více než 6 500 fotografií spolu s vybranými zvukovými nahrávkami a písemnými archiváliemi tak badatelům umožňuje komplexní studium některých událostí z období nacistické okupace.

Na prezentaci Vám poskytneme informace i o dalších digitalizačních projektech, které právě probíhají nebo jsou v nejbližší době připravovány.

V Praze dne 16. 4. 2012


Zlatá bula sicilská. 800 let mezi realitou a mýty

Ve dnech 27. až 30 září 2010 mohla veřejnost spatřit pravděpodobně nejznámější listinu české minulosti Zlatou bulu sicilskou vydanou Fridrichem II. před 800 lety. Její vystavení zahájil dne 26. září ministr vnitra Jan Kubice za přítomnosti dalších významných hostů. Během následujících dnů ji shlédlo více než 10 tisíc lidí, kteří čekali v dlouhých frontách i několik hodin. Za omezení, která však byla nutná vzhledem k ochraně vystavených listin, se Národní archiv omlouvá a děkuje veřejnosti za velký zájem.

Doprovodné akce u příležitosti 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské (PDF — 88 kB)

Latinský text a český překlad dokumentu (PDF — 131 kB)

Tisková zpráva (PDF — 131 kB)

Plakát k výstavě (PDF — 1 MB)

Doprovodný text k výstavě (PDF — 730 kB)


800 let Zlaté buly sicilské

zlata_bula_sicilska

1212–2012

Raně středověký český stát vznikal a rozvíjel se ve složitých mocensko-politických podmínkách středu Evropy 10. až 12. století, především pod stálým tlakem říše východofranské a později římsko-německé. Vznikl jako stát domácí dynastie Přemyslovců a slovanské, české národnosti. Českému státu předcházela Velkomoravská říše, jež dosáhla největšího mocenského vzepětí za knížete Svatopluka (870/871–894) a zanikla mezi lety 906–907. Křest knížete Bořivoje (zemřel před 890) — prvního historického Přemyslovce — na Svatoplukově dvoře, otevřel cestu k christianizaci Čech a vzniku přemyslovského státu. Bořivojovi potomci, politicky orientovaní na východofranskou říši, vládli až do roku 935 křesťanskému „státečku“ ve středu české kotliny, s centrem na hradišti Praha (šlo o Pražský hrad). Zrod českého raně středověkého státu je podle dnešních poznatků dílem Boleslava I. (935–972), spojovaného s vraždou vládnoucího staršího bratra, svatého Václava. Boleslav ovládl „pohanský“ zbytek Čech, dobyl Moravu, expandoval do Slezska a dál na východ. Také vyjednával o zřízení pražského biskupství, což se však zdařilo až po jeho smrti, roku 973. Knížata 10. století si vykupovala mír od říše placením tributu. Zásadní změna nastala roku 1004, po vytlačení Poláků Boleslava Chrabrého z Čech králem Jindřichem II., kdy kníže Jaromír (a již roku 1002 neznámý Vladivoj) přijal od krále svou zemi v léno. Český stát, vnitřně zcela suverénní, se tak stal specifickou součástí široce pojaté římsko-německé říše. Udělení léna novému vládnoucímu knížeti římským králem či císařem vždy předcházela svobodná domácí volba, kdy kníže, za souhlasu „všech Čechů“, tedy českých velmožů a předáků, byl dosazen na kamenný stolec na Pražském hradě. Podle ustanovení knížete Břetislava I. (1035–1055) měl vládnout vždy nejstarší člen dynastie. Mladším Přemyslovcům svěřoval kníže sobě podřízené „úděly“ na Moravě, jež byla trvale spojena s Čechami od let 1019–1020. Rovněž pražského biskupa vybíral český kníže se souhlasem „Čechů“ a říšský panovník mu udělil pouze investituru. Klíčový význam pro domácí a zahraniční politicko-církevně-národní identifikace elity přemyslovského státu pak měla postava sv. Václava, uctívaného od konce 10. století. Tento světec byl od 12. století chápán jako věčný kníže a vládce Čech, který svěřuje moc do rukou konkrétního přemyslovského knížete, politicky respektujícího české velmože („čeleď sv. Václava“). Lenní povinnosti vůči římsko-německé říši, spočívající především v účasti na říšských shromážděních a válečných výpravách, se vztahovaly pouze na vládnoucího knížete, který byl však ve své zemi suverénním pánem. Míra této závislosti byla úměrná momentální politické, ekonomické i vojenské síle obou stran a státnickým schopnostem jejich panovníků.

Přemyslovci trvale usilovali o získání královské koruny. V důsledku první krize českého státu kolem roku 1000, nevyužili — na rozdíl od vládců Polska a Uher — možnost dosáhnout sblížením s císařem Otou III. dědičné královské hodnosti. Královskou korunu získal jako první z českých knížat pro svou osobu Vratislav (1061–1092). Císař Jindřich IV. ocenil Vratislavovu zásadní pomoc v zápase s papeži a s ostatními odpůrci roku 1085 udělením hodnosti českého a polského krále. Druhým českým knížetem s královským titulem byl až Vladislav (1140–1172), spojenec Fridricha I., zvaného Barbarossa, který mu udělil královskou hodnost roku 1158. Na počátku 70. let chtěl Vladislav prosadit za svého nástupce syna Bedřicha (Fridricha), a to bez ohledu na právo ostatních Přemyslovců a bez volby a schválení českými velmoži. Podcenil složitou vnitřní situaci v českém státě a spoléhal se pouze na císaře. Když však roku 1172 abdikoval v Bedřichův prospěch, císař Fridrich I. udělil léno Přemyslovci z konkurenční linie. Tím započala vážná vnitřní krize českého státu, trvající čtvrt století, jež umožnila císaři Fridrichovi, a poté jeho synovi Jindřichovi VI., hrubě zasahovat do vnitřních českých záležitostí. Oba císařové sami určovali, kdo se stane vládnoucím knížetem a očekávali, že jimi ustanovený kníže bude poslušně plnit jejich vůli. Český stát zažíval četné mocenské zvraty, někdy provázené ničivými válečnými střetnutími Přemyslovců a jejich spojenců. V letech 1192–1193 získal vládu Přemysl, dnes známý jako Přemysl Otakar I., čtvrtý ze synů krále Vladislava. Byl však svržen a uprchl do ciziny. Na jaře roku 1197 vpadl Přemysl s vojskem neúspěšně do Čech. Podruhé vtrhl do země na podzim téhož roku, tentokrát proti Vladislavu Jindřichovi, svému mladšímu bratrovi, kterého čeští velmoži zvolili knížetem. Obě vojska se setkala 6. prosince 1197. K bitvě nedošlo, neboť Vladislav z vlastní vůle předal vládu staršímu bratrovi.

Přemysl (1197–1230), pro zahraničí užívající jméno Otakar, vstoupil do evropské politiky s cílem vytěžit pro sebe a svůj stát maximum z trvalého úpadku centrální panovnické moci v římsko-německé říši, který započal smrtí Jindřicha VI. Nejdříve byl spojencem král Filipa Švábského z dynastie Štaufů proti Otovi IV. z rodu Welfů. V září 1198 nechal Filip v Mohuči Přemysla korunovat na krále a vydal mu nezachované privilegium, jehož obsah se později promítl do textu tzv. Zlaté buly sicilské. Roku 1203 Přemysl podpořil krále Otu, který mu v táboře před Merseburkem potvrdil jeho svobody a Přemysl byl 24. srpna znovu korunován. Tím získal podporu papeže Inocence III. Po Otových vojenských neúspěších Přemysl přešel k Filipovi, avšak když byl Filip roku 1208 zavražděn, znovu se přiklonil k Otovi. Tehdy Inocenc III. uznal Přemyslovu dědičnou královskou hodnost. Nakonec se Přemysl postavil proti Otovi, na stranu mladičkého Fridricha II., Štaufa, syna Jindřicha VI., zvoleného roku 1212 římským králem. Fridrich pro něho vydal 26. září 1212 v Basileji privilegium, od 20. století zvané Zlatá bula sicilská podle zlaté pečeti — buly — užívané Fridrichem jako sicilským králem. Přemyslovi byla potvrzena královská hodnost, s tím, že on i jeho nástupci mají držet České království dědičně. Fridrich stanovil, že římští panovníci potvrdí království (udělí v léno) jen tomu, kdo bude v Čechách zvolen králem, a že čeští králové mají držet království ve všech jeho hranicích (tj. všechna území, jež ke království náleží či náležela) a udělovat investituru svým biskupům. Další ustanovení se pak týkala účasti českých králů na říšských sněmech a na císařské korunovační cestě do Říma.

Tak zvaná Zlatá bula sicilská symbolicky uzavírala raně středověkou etapu vývoje českého státu a právně anulovala důsledky jeho krize z konce 12. století. Český stát se za Přemysla Otakara I. změnil v obecně uznané dědičné království, v němž trůn vždy získával králův prvorozený syn. České království, součást Svaté říše římské, zaujalo klíčovou pozici ve střední Evropě a ve 13. století vstoupilo do zápasu o mocenskou převahu v tomto regionu. V průběhu uvedeného století, za přemyslovských králů, prošel český stát převratnými ekonomickými a společenskými změnami, v jejichž důsledku se stal vrcholně středověkým státem západoevropského typu.

Zlatá bula sicilská je od svého vzniku součástí archivu českých králů a starého českého státu, zvaného „Archiv České koruny“, který je národní kulturní památkou České republiky, a je uložen v Národním archivu v Praze. U příležitosti 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské otevírá Národní archiv svůj trezor a zcela výjimečně vystaví tuto listinu široké veřejnosti v originále ve své hlavní budově v Praze 4 — Chodovci ve dnech 27.–30. září 2012. Společně se Zlatou bulou sicilskou veřejnost shlédne i originály dalších dvou listin, vydaných Fridrichem II. rovněž 26. září 1212 pod stejnou zlatou pečetí, a také listinu Karla IV., vydanou v Praze 7. dubna 1348 a zpečetěnou opět zlatou pečetí, v níž potvrdil a rozšířil některá ustanovení Zlaté buly sicilské.

PhDr. Denko Čumlivski, Národní archiv


První oznámení o konání XV. semináře restaurátorů a historiků

Dovolujeme si Vás pozvat na v pořadí již XV. seminář restaurátorů a historiků, připravovaný spoluprací Muzea umění Olomouc — Arcidiecézního muzea Olomouc, Zemského archivu v Opavě, Národního archivu, Odboru archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra České republiky a Odborné skupiny pro restaurování a konzervování Pobočky České informační společnost, o.s. při Národním archivu ve dnech 9.–12. října 2012 v prostorách Muzea umění Olomouc — Arcidiecézního muzea Olomouc.

Zahájení semináře bude spojeno se zahájením výstavy „Opatovický misál. Restaurování 2007–2010“, pořádanou Muzeem umění Olomouc — Arcidiecézním muzeem Olomouc v Novém sklepení Arcidiecézního muzea Olomouc v době od 9. října do 18. listopadu 2012.

Odborná jednání XV. semináře restaurátorů a historiků budou tradičně zaměřena na:

  • praktické restaurování a konzervování;
  • výzkum v oblasti restaurování a ochrany písemných památek;
  • restaurátorské a konzervátorské materiály a prostředky;
  • etické problémy restaurování a konzervování;
  • problematika vystavování, zpřístupňování a využívání písemných památek;
  • živelní pohromy — preventivní opatření a náprava škod;
  • zkušenosti ze zahraničních stáží, studijních pobytů a cest;
  • vzdělávání restaurátorů.

Za přípravný výbor: Dr. Ing. Michal Ďurovič, v Praze dne 1. března 2012


Bezpečnostní snímkování a dokumentace sbírek

protokol

Národní archiv a pobočka České informační společnosti při Národním archivu srdečně zve na další z cyklu seminářů OBRAZOVÉ DOKUMENTY V ARCHIVECH, tentokrát na téma: Bezpečnostní snímkování a dokumentace sbírek.

29. března 2012, 9:30 – 16:00, konferenční sál Národního archivu, Archivní 2257/4, Praha 4, Chodovec

V souvislosti s rozvojem nových technologií a také s úspornými opatřeními poslední doby by bylo nanejvýše vhodné stanovit další postup při zabezpečení a ochraně archiválií, knihovních fondů a dokumentace muzejních sbírek. Otázkou bezpečnostní mikrografie se zabývá celá řada mezinárodních standardů a ve většině archivů světa bezpečnostní snímkování i nadále probíhá, ale jaká je situace v českých paměťových institucích — archivech, knihovnách, muzeích? Seminář jistě tuto obsáhlou problematiku nevyřeší, ale může přispět k odpovědím na NĚKTERÉ otázky:

  • víme, co se rozumí pod pojmem bezpečnostní (a matriční a studijní) reprodukce archiválií? Je tento pojem chápán stejně v archivech i knihovnách? Je dokumentace sbírek v muzeích obdobou této problematiky?
  • jaký je význam bezpečnostních reprodukcí, jejich materiálová podoba, jaké technologie se používají k jejich výrobě?
  • co musí tyto typy reprodukcí splňovat, jak je evidovat a jak o ně dále pečovat?
  • jaký je právní rámec bezpečnostního snímkování (BS) v archivech a knihovnách a dokumentace sbírek (DS) v muzeích; existují nějaké interní předpisy?
  • jaké je technické zabezpečení archivů, muzeí, knihoven pro BS a DS?
  • co si představíme pod § 18, odst. 4, písm. a, b a § 30, odst. 1 zákona č. 243/2010 Sb. (Úplné znění zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn)?
  • jaká budou kritéria pro výběr archiválií pro bezpečnostní snímkování v  ouvislosti s připravovaným zrušením kategorizace archiválií?
  • lze nahradit bezpečnostní mikrografické médium určené pro dlouhodobé uložení digitálními daty?
  • mohou obě technologie (tj. mikrografie a digitalizace) existovat vedle sebe? Mohou se vzájemně doplňovat nebo si konkurují či dokonce stojí v ostrém protikladu?
  • je vůbec potřeba ještě dnes řešit problematiku dlouhodobého uchování reprodukcí archiválií?

To je jen několik otázek, na které bychom se společně s Vámi chtěli pokusit nalézt odpovědi. Dotazy a ohlášení diskusních příspěvků zasílejte na adresu: emilie.benesova#&0064;nacr.cz.

Program

Program semináře „Bezpečnostní snímkování v archivech a knihovnách.“ Na každý referát je vyhrazeno 20 až max. 30 minut, prosíme přednášející, aby tento časový limit respektovali. Změna programu vyhrazena.

Role ochranného mikrofilmování v knihovnách v České republice. PhDr. Jiří Polišenský, Národní knihovna ČR, 9:30 – 10:00.

Na co je nám digitalizace? RNDr. Marie Kocinová, CITeM, 10:00 – 10:30.

Možnosti a způsoby zabezpečení a ochrany archiválií — shrnutí současného stavu a perspektivy. PhDr. Emilie Benešová, Národní archiv, 10:30 – 11:00.

Bezpečnostní snímkování archiválií v Zemském archivu v Opavě — stav a perspektivy. PhDr. Karel Müller/PhDr. Jarmila Štěrbová, ZA Opava, 11:00 – 11:30.

Diskuse, 11:30 – 12:00, (mj. diskusní příspěvek MZA Brno v max. rozsahu 10 min.)

Přestávka, 12:00 – 12:45

Stanovisko odboru archivní správy a spisové služby MV ČR k pořizování bezpečnostních reprodukcí archiválií v archivech. PhDr. Jaroslav Bubeník, OASSS MV ČR, 12:45 – 13:15

Možnosti regionálního archivu ve střední Evropě v oblasti zabezpečení a dlouhodobého uchovávání archiválií. PhDr. Daniel Doležal/ Mgr. Jiří Vichta, SOA Praha, 13:15 – 13:45

Digitalizace ano, kopie také ano. Vojtěch Písařík, Thalia Picta, 13:45 – 14:15

Předpoklady uplatnění digitalizace v oblasti zabezpečování tradičních archiválií. PhDr. Karel Koucký, Národní archiv, 14:15 – 14:45

Diskuse, od 14:45

Úvodní prezentace (PDF — 3 MB)

na začátek stránky »