Před 105 lety se narodil muž, který má klíčovou zásluhu na předání zapečetěné obálky s „odkazem“ Tomáše Garrigua Masaryka do Státního ústředního archivu, dnes Národního archivu. Byl prvním člověkem, který potvrdil, že uvnitř jsou slova prvního československého prezidenta zapsaná jeho synem Janem v okamžicích, kdy jeho otec cítil, že se blíží ke konci jeho pozemská pouť. Už letos na podzim se česká veřejnost dozví, co přesně obálka obsahuje.
Antonín Sum se narodil 31. ledna 1919. Jeho otec stejného jména byl diplomatem, významným rotariánem a zednářem. Za druhé světové války se Antonín Sum ml. účastnil domácího odboje i Pražského povstání. Po promoci pracoval jako úředník na předsednictvu vlády. Jako osobní tajemník ministra zahraničních věcí Jana Masaryka působil od roku 1947. Z ministerstva ho v roce 1949 propustili a následně pracoval jako dělník. Za pražského jara krátce působil v sekretariátu Ústředního výboru Národní fronty.
Sum odsouzen ve vykonstruovaném procesu
Zatčen byl v listopadu 1949. „V procesu, který navazoval na proces s Miladou Horákovou, dostal dvacetiletý trest. Věznili ho v Ruzyni, na Pankráci a ve Valdicích. Pracoval také v uranových dolech,“ připomíná jeho osud někdejší vedoucí oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek Jiří Křesťan, který byl s Antonínem Sumem osobně v kontaktu.
Cesta obálky do Národního archivu
Po smrti Jana Masaryka se Antonínu Sumovi podařilo získat archiválie, které zůstaly v bytě v Černínském paláci po ministrově úmrtí. Ty byly přidány k dokumentům, jež shromažďoval v bankovním trezoru ve Skotsku již od druhé světové války jiný tajemník Jana Masaryka, Lumír Soukup. Ten emigroval v červnu 1948. Lumír Soukup později soubor obohatil o dokumenty prezidentových dcer Alice Masarykové a Olgy Revilliodové i o další masarykovské archiválie.
Antonín Sum předal takzvaný Soukupův archiv v roce 1996
Antonín Sum byl po propuštění z vězení v kontaktu s Annou a Herbertou Masarykovými, vnučkami Tomáše Garrigue Masaryka. S jejich souhlasem v roce 1996 našemu archivu předal archiv Jana Masaryka, tedy soubor archiválií, uchovávaných zejména Lumírem Soukupem. Stalo se tak s vědomím vdovy Catriony Soukupové. Soukup se o dokumenty pečlivě staral, po odchodu do důchodu je převezl ze Skotska do Francie, kde se s manželkou usadili.
Antonín Sum později působil jako činovník Junáka a už v demokratickém režimu spoluzakládal Masarykovo demokratické hnutí a Společnost Jana Masaryka. Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva mu prezident v roce 2003 propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.
Malou bílou zapečetěnou obálku archiv převzal na podzim 2005
S vnučkami Annou a Herbertou se Antonín Sum dohodl, že archivu svěří i malou bílou zalepenou a zapečetěnou obálku. „Obálku mi osobně předal 19. září 2005. Pečeť stanovil na dvacet let, do 19. září 2025. V té době už vnučky TGM nežily. V srpnu 2006 zemřel i Antonín Sum. Obálka vydá své tajemství již brzy a já si přitom vzpomenu na mimořádného člověka Antonína Suma,“ uzavírá Jiří Křesťan.