Matriky židovských náboženských obcí z let 1784–1949

Matriky židovských náboženských obcí z let 1784–1949

V roce 2011 byly digitalizovány všechny svazky matrik židovských náboženských obcí uložené v Národním archivu. V průběhu tohoto roku budou postupně zpřístupněny na badatelna.eu. Nejprve to budou svazky z fondu „Matriky židovských náboženských obcí v českých zemích“ (HBMa), pro jejichž zveřejnění byl po úpravách využit původní inventář.

Popis jednotlivých svazků obsahuje jméno židovské náboženské obce, která byla sídlem matričního obvodu, určení typu matriky (N=narozených, O=oddaných, Z=zemřelých), její časový rozsah a inventární číslo. Jmenné indexy, pokud byly vedeny samostatně, mají vlastní inventární číslo a obvykle určen i časový rozsah a typ matriky, ke které byly pořízeny. Upozornit je třeba na skutečnost, že u některých matrik pořadová čísla zápisů a čísla folií navazují na předchozí svazky nebo se objevuje foliace nová z doby, kdy byly matriky mikrofilmovány. Čitelnost textu je zvláště u nejstarších matrik z konce 18. století omezena jejich fyzickým stavem a kvalitou použitého inkoustu a papíru. Při práci s duplikáty matrik, které byly často neodborně svázány, je také nutné sledovat posloupnost zápisů na jednotlivých dvojlistech.

Matriky vyžadující zásadní konzervační a restaurátorský zásah byly z procesu digitalizace vyňaty a budou skenovány dodatečně. Podobně budou se zpožděním publikovány ty svazky matrik, u nichž jsou postupně opravovány chyby zjištěné při kontrole snímků.

V souladu se zněním zákona o matrikách (č. 301/2000 Sb.) budou v jednotlivých svazcích fondu HBMa zpřístupněny pouze zápisy starší 100 let od posledního zápisu v matrikách narozených a zápisy starší 75 let v matrikách oddaných a matrikách zemřelých. Na židovské kontrolní matriky se vzhledem k časovému rozsahu zápisů omezení nevztahuje. Pro vyhledávání jednotlivých lokalit poslouží uživatelům zeměpisný rejstřík zachycující všechna místa uvedená v matrikách jako místo narození, sňatku či úmrtí s odkazem na inventární číslo příslušné matriky.

Matriky židovských náboženských obcí

Pokusy o evidenci židovského obyvatelstva v českých zemích se datují od konce 17. století a byly vždy vedeny snahou omezit počet židovských rodin zde usazených. Patent o vedení matrik křesťanského a židovského obyvatelstva ze dne 20. února 1784 tento stav změnil. Katolickým farářům ukládal vést matriky narozených, oddaných a zemřelých a přesně určoval jejich rubriky. Záznamy měly být vpisovány do předtištěných formulářů, aby byla zajištěna jednotnost jejich vedení. Židovským matrikářům ukládal paragraf 6 patentu vést stejné druhy matrik, ale připouštěl úpravu rubrik, jak to vyžadovala židovská víra. V místech, kde byl ustanoven, byl vedením matriky pověřen rabín, u osaměle žijících židovských rodin na venkově měl provést matriční zápis rabín z nejblíže položené židovské obce, případně byli zapsáni katolickými faráři na poslední stránky matrik farnosti, v níž byli usazeni. Toto nařízení bylo plně respektováno, např. první zápisy matrik Židovského města v Praze pocházejí již z prvních dnů května roku 1784, kdy měl patent vstoupit v platnost.

Úsilí o zlepšení a sjednocení matričních záznamů vedlo o tři roky později (28. července 1787) k vydání dalšího patentu, tentokrát o vedení matrik a knih obřízek v jazyce německém a s pevně stanovenými jmény a příjmeními. V praxi to znamenalo, že všichni Židé, kterým podle familiantského zákona (z roku 1726) byl povolen pobyt v Čechách a na Moravě, museli pro sebe i své rodiny přijmout rodinné jméno (příjmení), které budou nadále používat. I v následujících letech byl každý další zásah státu do způsobu vedení židovských matrik, motivován snahou zajistit přesnost a kontrolovatelnost matričních záznamů.

Vztah židovského obyvatelstva a státu změnil zásadně až systemální patent z 3. srpna 1797, který v jednotlivých paragrafech určoval práva a povinnosti židovského obyvatelstva. Vedením matrik byli pověřeni židovští učitelé a v místech, kde nebyly školy, osoby určené vrchností, které byly vázány přísahou. Katolickým duchovním byl svěřen dohled nad židovskými matrikáři a vedení duplicitní řady matrik narozených, oddaných a zemřelých, tak zvaných kontrolních matrik.

Ve stanoveném způsobu vedení matrik nebyly učiněny žádné změny až do vydání guberniálního dekretu z 24. dubna 1838, který byl v příloze doplněn o návod pro vedení židovských matrik. Mimo jiné bylo krajským úřadům nařízeno stanovit v kraji obvody, pro něž budou matrikáři jmenováni, a to tak, aby matrikář bydlel ve středu matričního obvodu a v místě s největším počtem židovského obyvatelstva. Obdobná praxe jako u vlastních židovských matrik byla i při vedení matrik kontrolních, z nichž řada začala být vedena až na základě zmíněného dekretu.

Nejstarší matriky židovských obcí se od křesťanských lišily jen úpravami, které vyžadovalo židovské vyznání (datum obřízky/udělení jména, jméno obřezávače a svědků). Zápisy jsou velmi stručné, často zachycují jen data a jména osob. Úpravu zápisu volil ten, kdo matriky vedl. Jak již bylo řečeno, od roku 1787 byly matriky důsledně vedeny v jazyce německém s nově přijatými jmény a příjmeními, až v roce 1838 byly pevně stanoveny zásady zápisů o narození sňatku či úmrtí a zvýšen počet rubrik.

Na tomto místě je třeba upozornit, že většina matrik nebyla v této ideální podobě nikdy vedena. Záleželo vždy na matrikáři, kolik údajů o osobách do matrik zapisovaných opravdu uvedl. Zvláště duplikáty byly vedeny ve zjednodušené podobě, např. u matrik narozených jen se jmény rodičů bez dalších předepisovaných údajů. Dále je třeba vzít v úvahu, že tak zvaný familiantský zákon povoloval pobyt na území Čech jen 8 500 a na Moravě 5 400 židovských rodin, v nichž pouze prvorození synové měli právo uzavřít sňatek a nastoupit po otci na místo přednosty rodiny — familianta. Druhorození a další synové museli čekat na uvolnění místa v daném počtu a tím i na státní souhlas ke sňatku. Děti, které se narodily ze svazků uzavřených rabínem bez tohoto souhlasu, byly považovány za nemanželské a do matrik byly zapisovány pod jménem matky. Otec se mohl k dětem přihlásit a jeho prohlášení o otcovství bylo spolu s podpisem dvou svědků uváděno většinou v poznámce. Děti těch rodičů, kteří stihli po roce 1848 uzavřít sňatek, byly dodatečně legitimizovány a přijaly otcovo jméno. Tato skutečnost, která ve většině rodin není dostatečně známa, velmi často komplikuje pátrání v matrikách před rokem 1848.

Revoluční události v letech 1848–1849 znamenaly počátek úplného zrovnoprávnění Židů s křesťanským obyvatelstvem a zrušení všech předchozích diskriminačních zákonů. Takové změny se nutně projevily i v matriční evidenci. Židovské matriky vedené pověřenými matrikáři byly prohlášeny za veřejné listiny s plnou průkazní mocí a dohled katolických duchovních byl postupně zrušen (zákon č. 12 z 10. července 1868). Židovským matrikářům bylo nařízeno vést druhopisy matrik i s příslušnými rejstříky a předkládat je vždy za uplynulý rok okresnímu úřadu (u velkých měst magistrátu), které byly povinny druhopisy bezpečně uchovávat a přesvědčovat se nahlédnutím o souhlasu s originály. Okresním úřadům a magistrátům zůstal dohled nad vedením originálů matrik židovských obcí a povinnost ukládat duplikáty i v první polovině 20. století.

Při obsazování pohraničí všechny služebny gestapa věnovaly pozornost zajištění židovských matrik a dalších písemností židovských obcí. Matriky z Čech byly postupně shromažďovány v sídle sudetské župy v Liberci a v letech 1939–1944 nebyly vedeny. Ke zpětnému doplnění zápisů především o úmrtích došlo až po osvobození. Originály matrik židovských obcí na severu a jihu Moravy se nedochovaly vůbec.

V roce 1942 nařídil Úřad říšského protektora odevzdat všechny originály židovských matrik z celého Protektorátu Čechy a Morava úřadu zvanému „Zentralamt zur Regelung der Judenfrage“. Počátkem roku 1943 pak byly zemské úřady v Praze a Brně vyzvány také k odevzdání duplikátů uložených dosud u okresních úřadů. Péčí českých zaměstnanců Zentralamtu byly matriky posléze postoupeny Rodopisnému úřadu pro Čechy a Moravu (Sippenamt für Böhmen und Mähren) a duplikáty matrik byly uloženy odděleně na hradě v Českém Šternberku. Originály matrik uložené v Praze byly v dubnu 1945 na příkaz gestapa zničeny. Duplikáty z let (1868) 1880–945, které se uložením mimo Prahu podařilo zachránit, byly již v říjnu 1945 prohlášeny za originály a spolu s dalšími dochovanými svazky matrik byly předány Židovské náboženské obci v Praze, která byla pověřena vedením agendy pro celé Čechy a Moravu.

Zákon ze 7. prosince 1949 zrušil vedení matrik jednotlivými církvemi a zavedl jednotné matriky civilní spravované příslušnými národními výbory — dříve okresními (v Praze obvodními) a obecními úřady nebo magistráty měst. Na základě tohoto zákona předala Pražská židovská obec matriky Obvodnímu národnímu výboru v Praze 1 (dnes Úřad městské části Praha 1), odkud byly v roce 1983 převzaty do Státního ústředního (dnes Národního) archivu v Praze.

Archivní fond Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích (HBMa) 2 955 svazků. Jsou mezi nimi originály matrik, z nichž nejstarší pocházejí zvlet 1784–1788, dále za originály prohlášené duplikáty, vzniklé po roce 1888, a konečně indexy k jednotlivým matrikám, pokud byly vedeny samostatně. Zvláštní skupinu tvoří matriky pro Prahu a jednotlivé pražské čtvrti (Břevnov, Karlín, Libeň, Michle, Smíchov, Vinohrady a Žižkov). V některých případech se dochovaly pouze jmenné indexy, matriky byly v průběhu války zničeny nebo ztraceny. K fondu byly připojeny i tzv. matriky rekonstrukční, vedené od roku 1945 odděleně pro Čechy a pro Moravu a Slezsko. Byly do nich zapisovány rekonstrukce matričních zápisů, pořizované při vydávání duplikátů rodných a oddacích listů z matrik, které byly za války zničeny.

Matriky druhé řady z let 1784–1868 (1874) byly původně druhopisy ukládané na farních úřadech, v jejichž působnosti se příslušná židovská obec nacházela. V rozporu s původními nařízeními patentů a dekretů z 18. a 19. století však nebyly vedeny katolickými duchovními, ale byly pořizovány jako druhopisy přímo matrikáři židovských obcí a pověření duchovní je pouze každoročně přehlédli, v lepším případě porovnali s originálem a opatřili svým podpisem. I tyto svazky byly za okupace shromažďovány, ale díky uložení mimo Prahu nebyly zničeny. Kontrolní matriky z území Čech byly jako fond uloženy v Archivu ministerstva vnitra a po roce 1954 ve Státním ústředním archivu, pro Moravu se podobný celek nedochoval.

Ve fondu Židovské kontrolní matriky (HBM) jsou kromě 1 009 svazků matrik uloženy také výpisy z matrik židovských obcí, které sloužily jako podklad pro duplikáty a měly stejnou průkazní hodnotu jako matriční záznam, dále duplikáty matrik, které nebyly za okupace odevzdány a zůstaly uloženy v písemnostech okresních úřadů a konečně opisy nebo fotokopie zápisů, které za okupace museli pořídit katoličtí duchovní a postoupit je Rodopisnému úřadu. Fond byl postupně doplňován o matriky a výpisy, které byly objeveny při pořádání písemností okresních a farních úřadů.

Oběžníkem z 20. září 1985 byly státní oblastní archivy, okresní archivy a archivy měst Prahy a Brna požádány o soupis všech druhů židovských matrik, které se dochovaly v jejich fondech a o jejich předání do Státního ústředního archivu. K dalším delimitacím ve větším rozsahu docházelo od roku 1997. Až na výjimky se jednalo o matriky kontrolní. Jejich sbírka byla později rozšířena i o 80 nově nalezených svazků matrik židovských obcí z Moravy a české části Slezska.

na začátek stránky »