V souladu s vládním prohlášením z dubna 1945 jmenoval prezident Beneš po ustavení Prozatímního Národního shromáždění (PNS) novou vládu. Jednalo se o čistě o formální krok, složení vlády ani programové cíle se zásadně nezměnily. Hlavní pozornost byla stále věnována hospodářské obnově země a zajištění základních potřeb státu. Složení vlády odpovídalo dohodnutému paritnímu zastoupení: KSČ, KSS a Demokratická strana disponovaly čtyřmi ministerskými posty, národní socialistické, lidovci a sociální demokraté měli po třech ministrech, které doplňovali čtyři nestraníci. Jedinou změnou byla rezignace místopředsedy vlády Václava Davida, jenž se stal předsedou PNS, a jmenování na jeho místo Jaroslava Stránského, kterého na postu ministra spravedlnosti nahradil Prokop Drtina. Značný vliv měli ve vládě i nadále komunisté, a to i díky podpoře některých zástupců dalších stran či nestraníků.
Mezi stoupence spolupráce s KSČ a se Sovětským svazem patřil i předseda vlády a dřívější velvyslanec v SSSR Zdeněk Fierlinger (1891–1976). Již během jeho působení v Moskvě panovaly pochybnosti o tom, čí zájmy ve skutečnosti hájí. O tom, že udržoval se zahraničním vedením KSČ nadstandardní vztahy, svědčí i korespondence mezi ním a Klementem Gottwaldem. Proto v říjnu 1945 po zvolení předsedou Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSSD) na jejím XX. sjezdu prosazoval úzké sepětí s KSČ. Později jej však vystřídal v čele sociální demokracie Bohumil Laušman. Po únoru 1948 byl Fierlinger iniciátorem spojení ČSSD s KSČ a záhy se sám stal členem Ústředního výboru KSČ a do počátku 70. let zastával řadu ústavních funkcí.


















