Na základě dekretu prezidenta republiky č. 17/1945 Sb. z 9. července 1945 byl zřízen v Praze Národní soud. Jeho ustanovení souviselo s tzv. velkým retribučním dekretem (č. 16/1945 Sb.) o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Na rozdíl od lidových soudů měly být před Národní soud postaveny zvlášť významné osoby: protektorátní prezident, členové protektorátních vlád, vedoucí představitelé Vlajky a dalších společenských organizací, ale také kolaborující novináři. Veřejným žalobcem u Národního soudu (národním prokurátorem), přímo podřízeným ministru spravedlnosti, se stal JUDr. František Tržický, později pronásledovaný komunistickým režimem.
První žaloba národního prokurátora byla podána 11. prosince 1945 na bývalé čs. důstojníky Ottu Bláhu, Roberta Rychtrmoce a Gustava Mohapla za podporu a propagaci fašismu a nacistického hnutí, zejména v souvislosti s jejich aktivitami v rámci Českého svazu válečníků. Soudní proces se konal za velké pozornosti médií ve dnech 15. až 21. ledna 1946 v Justičním paláci v Praze na Pankráci. Oba vedoucí uvedeného svazu, O. Bláha a R. Rychtrmoc, byli odsouzeni k trestu smrti, G. Mohapl k 25 letům těžkého žaláře, všichni tři ke ztrátě občanské cti a propadnutí majetku ve prospěch státu.



























