Komunistická strana Československa dosáhla po druhé světové válce výsadního postavení. Její zástupci obsadili řadu klíčových pozic ve vládě, v úřadech či národních výborech a disponovali téměř polovinou mandátů v Prozatímním Národním shromáždění. Přesto se z nitra strany ozývaly hlasy volající po ráznějším postupu, jehož výsledkem bude skutečná „socialistická revoluce“.
Závěry ze zasedání Ústředního výboru KSČ z 18. prosince 1945 dokládají důkladnou znalost výhod politiky Národní fronty ve vedení strany. Českoslovenští komunisté postupovali v souladu se Stalinovou koncepcí vytváření národních či vlasteneckých front a postupného přejímání moci v zemích osvobozených Rudou armádou. Proto se sice v rámci Národní fronty navenek hlásili k jednotě, zároveň však systematicky stupňovali tlak na její další členy, např. zneužíváním bezpečnostního aparátu. Bylo jasné, že střet mezi komunistickými a nekomunistickými stranami je nevyhnutelný.
1945, 9. září, Červený Hrádek u Jirkova
Projev K. Gottwalda na manifestaci v zámeckém parku v Červeném Hrádku u Jirkova.
NA, FD 1945–1946, sign. 61/30-31.










