Pro hospodářskou obnovu Československa bylo po válečném rozvratu nezbytné stabilizovat měnové poměry. Exilová vláda ve Velké Británii začala připravovat měnovou reformu již v roce 1941 a v dubnu 1943 byla vytištěna nová platidla.
Od 1. listopadu 1945 se podle dekretu prezidenta republiky č. 91/1945 Sb. staly zákonnými platidly bankovky a státovky popsané ministrem financí ve Sbírce zákonů a nařízení, poukázky v hodnotě jedné koruny z roku 1944 a mince dosud platné v zemích České a Moravskoslezské a také na Slovensku. Mezi 29. říjnem a 4. listopadem bylo možné vyměnit nejvýše 500 Kčs na každou fyzickou osobu. Od 27. října se podnikatelům z jejich vkladů mohla vyplatit částka ve výši měsíčních platů jejich zaměstnanců.
Popis nových platidel přinesla vyhláška ministra financí č. 92/1945 Sb. Spolu s platidly z Velké Británie se do oběhu uváděly také tisícikorunová bankovka a stokorunová státovka, vytištěné po osvobození v Československu, aby se stav oběživa přizpůsobil ekonomickým poměrům roku 1945. Koruna československá se měnila vůči dosavadním korunám v poměru 1 : 1. Do oběhu se dostalo 19 mld. nového oběživa, které nahradilo staré oběživo ve výši 124 mld. Vklady u peněžních ústavů ve zrušených měnách se staly vázanými a prostředky z nich se uvolňovaly jen s úředním schválením.