Bernard Law Montgomery (* 17. 11. 1887, Londýn, † 24. 3. 1976, poblíž Altonu v Hampshire) byl britským polním maršálem a jedním z nejvýznamnějších spojeneckých velitelů ve druhé světové válce.
Po absolvování Královské vojenské akademie v Sandhurstu, bojoval v první světové válce a poté se podílel na výcviku armádních vojsk. Na začátku druhé světové války vedl divizi ve Francii a po evakuaci spojeneckých vojsk z Dunkerku velel jihovýchodní části Anglie v očekávání německé invaze. V srpnu 1942 ho premiér Winston Churchill jmenoval velitelem britské 8. armády v severní Africe, kde se v bitvě u El-Alameinu střetl s německou armádou vedenou generálem Erwinem Rommelem. Později se podílel na spojenecké invazi na Sicílii. V počátečních fázích invaze v červnu 1944 velel všem pozemním silám ve Francii. Se svojí armádou prošel severní Francií, Belgií, Nizozemskem a severním Německem a nakonec 4. května 1945 na Lüneburském vřesovišti dosáhl kapitulace německých severních armád.
Po válce byl Montgomery pasován na rytíře Podvazkového řádu a v roce 1946 jmenován 1. vikomtem Montgomerym z Alameinu. Velel britské armádě na Rýně a v letech 1946 až 1948 sloužil jako náčelník britského generálního štábu. Stal se předsedou stálé obranné organizace Západoevropské unie a poté zástupcem velitele Severoatlantické aliance, Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě.