047-063 Hlaváčková-Horníčková

1 NFA, Český dokumentární film I (1898–1991) [nezpracovaná sbírka].

2 Zprávy o tom nacházíme v dobovém hospodářském i filmovém tisku. Dalším pramenem by v budoucnu mohl být nezpracovaný fond ÚJHD: Národní archiv (dále NA), Ústřední jednota hospodářských družstev, Praha (1897–1952) [nezpracovaný fond].

3 V období vzniku filmu, kterému se věnujeme, byl pro rozšiřování elektrické sítě na území státu zpravidla užíván termín elektrisace namísto dnes běžnějšího elektrifikace. V našem textu se oba pojmy střídají dle konkrétního kontextu. Srov. Tejnor, Antonín: Elektrifikace – elektrizace. Naše řeč 58, 1975, č. 5, s. 271–272.

4 Srov. Dufek, Pavel: Elektrifikace – státní národohospodářský zájem a jeho souvislosti. In: Kolektiv autorů: Republika v pohybu. Praha 2022, s. 59–96; Průcha, Václav a kolektiv: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. 1. Díl. Období 1918–1945, Brno 2004, s. 111–244.

5 JUSTÝN. Výroční přehlídka elektrárenského družstevnictví. Venkov 23, 1928, č. 108, s. 11.

6 Efmertová, Marcela: Elektrotechnický svaz československý – specifický útvar spolkového života první Československé republiky. In: Kolektiv autorů: Republika v pohybu, Praha 2022, s. 122–125.

7 Oba filmy jsou uloženy v NFA ve sbírce Český hraný film I (1898–1991). Viz Kolektiv autorů: Český hraný film I. 1898–1930, Praha 1995, s. 136 a 61.

8 Též uváděno jako Dříve a nyní. Film je pokládán za nedochovaný.

9 Film je pokládán za nedochovaný.

10 Hůlka, Rudolf: Třicet let české zemědělské družstevní práce. Jubilejní spis Ústřední jednoty hospodářských družstev v Praze a přičleněných kampeliček a družstev, Praha 1928, s. 190.

11 Čech, Jaroslav: Film ve službách našeho venkova. Hospodář československý 59, 1929, č. 4, s. 56–59.

12 Hůlka, R.: Třicet let české zemědělské družstevní práce, s. 587.

13 Bartošek, Luboš: Muži za kamerou. Historický nástin kameramanské práce v českém a slovenském hraném filmu. Praha 1984, s. 14–15.

14 Strusková, Eva: Dodalovi. Průkopníci českého animovaného filmu. Praha 2013, s. 341.

15 Z dalších herců byli ve filmu zatím identifikováni Antonín Marek a Božena Svobodová. Kompletace údajů o hereckém obsazení ještě zůstává jedním z úkolů do budoucna.

16 V éře němého filmu s sebou rozčlenění středometrážních a celovečerních filmů na jednotlivé díly (kotouče) neslo dopady, které si dnes už stěží uvědomujeme. Kina byla často vybavena jen jedním projektorem a promítač do něj musel vždy po skončení dílu další teprve založit, takže projekce nebyla plynulá. Zpětně se to odráželo na koncepci filmových děl, o kterých tvůrci obvykle už předem uvažovali v dílech. Elektřina ve službách venkova je typickým příkladem takové praxe. Viz Klimeš, Ivan: Narativ optikou projektoru. Přednáška o pěti aktech. Iluminace 20, 2008, č. 4, s. 5–18.

17 Blíže se technickým specifikům filmového materiálu a jeho měření věnujeme dále v textu v souvislosti s rekonstrukcí barev. Na tomto místě ještě poznamenejme, že pro účely výukových pásem patrně existovala zkrácená verze filmu. Brožura Ministerstva zemědělství Praktický výcvik žactva vyšší hospodářské školy uvádí metráž 962 m, tzn. cca 34 minut. Momentálně ale nemáme k dispozici další pramen, který by existenci této verze potvrzoval nebo více přibližoval její obsah. Drahný, Josef: Praktický výcvik žactva vyšší hospodářské školy. Praha 1930, s. 279.

18 NA, Cenzurní sbor kinematografický při Ministerstvu vnitra (dále CSK/MV-FC), kart. 124, č. 506/1935.

19 Velmi podobně například začíná velkolepý propagační film Mezníky (Karel Anton, 1927), vyrobený Elekta-Journalem pro Škodovy závody.

20 Mezititulek filmu Elektřina ve službách venkova.

21 NA, CSK/MV-FC, kart. 124, č. 506/1935.

22 Dufek, P.: Elektrifikace – státní národohospodářský zájem a jeho souvislosti, s. 69.

23 Mezititulek filmu Elektřina ve službách venkova.

24 NA, CSK/MV-FC, kart. 124, č. 506/1935.

25 Např. Vondrášek, Karel: Zpráva o činnosti Odboru sdružení elektrárenských a strojních Ústřední jednoty hospodářských družstev v Praze za rok 1927. Zemědělské a družstevní listy 33, 1928, č. 24, s. 540–541.

26 Anděl, Jaroslav: Nová vize. Avantgardní architektura v avantgardní fotografii: Československo 1918–1938. Praha 2005, s. 250.

27 NA, CSK/MV-FC, kart. 6, č. 759/1928.

28 Seyfert, Ladislav: Elektrostatek na výstavě soudobé kultury v Brně. Národní listy 68, 1928, č. 219, s. 9.

29 Viz seznam účelových filmů distribuovaných československými půjčovnami in Film a diapositiv v osvětové práci a ve škole 5, 1927–1928, č. 5, s. 34; Heslo Der elektrische Schwiegersohn, Dostupné na Filmportal.de, https://www.filmportal.de/film/der-elektrische schwiegersohn_8cc93d6a5fc1475fb5c37f29d581aa02 [cit. 13. 9. 2023].

30 Vyskočil, Karel: Zemědělský film. Venkov 27, 1932, č. 233, s. 7.

31 Tamtéž.

32 Na rozhraní dvou roků. Zemědělské a družstevní listy 33, 1929, č. 2, s. 19.

33 Čech, J.: Film ve službách našeho venkova, s. 56–59.

34 Na rozhraní dvou roků, s. 19.

35 Přírodní snímek bylo v dobových programech kin označení pro širokou škálu nonfikčních filmů doplňujících hlavní program. Jejich cílem nebylo, na rozdíl od aktualit či žurnálů, informovat o konkrétních událostech, ale spíše pojednat nějaké téma, ne nutně přírodopisné, jak označení evokuje.

36 Národní listy 68, 1928, č. 145, s. 8.

37 [V cyklu družstevních přednášek…], Venkov 31, 1936, č. 266, s. 4.

38 NA, CSK/MV-FC, kart. 124, č. 506/1935.

39 Propuštěné filmy. Filmový kurýr 14, 1940, č. 43, s. 5.

40 Srov. např. Zářící tvář (Hugo Huška, 1943), Světlo nebo tma? (Václav Bedřich – Jaroslav Možíš, 1948), Aby se nevypínalo (Josef Pinkava, 1950).

41 Symbolickým mezníkem se stalo připojení východoslovenské obce Zlatá Baňa k elektrické síti. Viz např. Brabenec, Jiří: ČSSR v kostce včera a dnes, doma a v cizině. Praha 1960, s. 56; Starý, Petr: Světlo do každé dědiny. Před 60 lety se dokončila elektrifikace Československa. Dostupné na webu Finanční a ekonomické informace. https://faei.cz/svetlo-do-kazde-dediny-pred-60-lety-se-dokoncila-elektrifikace-ceskoslovenska/ [publikováno 16. 9. 2020; cit. 29. 12. 2025].

42 Filmové materiály (filmové kotouče) se uvádějí dle počtu dílů a jejich metrů. V tomto případě měl první díl (jedna krabice) 310 metrů (přibližně 11 minut) a třetí díl 250 metrů (téměř 9 minut).

43 Tento díl měl tedy 350 metrů, což je v přepočtu něco málo přes 12 minut. Obsahoval i vzácnou animovanou pasáž vytvořenou Karlem Dodalem.

44 NA, CSK/MV-FC, kart. 6., č. 759/1928; NA, CSK/MV-FC, kart. 124., č. 506/1935; Opětovně byl film cenzurován a povolen bez připomínek v roce 1935. Jediný rozdíl, který můžeme najít z hlediska filmových materiálů, je, že zde byla uvedena výsledná délka kopie 1515 metrů, což se liší od cenzurního spisu z roku 1928. Rozdíl dvou metrů je opravdu zanedbatelný. Ten mohl být způsoben například odchylkou na jednotlivých měřících přístrojích (tzv. měřičkách), ale v tomto případě je nutné poznamenat, že délka němých filmů nikdy přesně neodpovídala metráži uváděné v cenzurním spise k archivované kopii. To je způsobeno často kratšími mezititulky v nitrátních kopiích a různými opravami.

45 Nitrátní filmový podklad je charakteristický svou vysokou hořlavostí a schopností hořet bez přístupu vzduchu, přičemž teplota samovznícení stárnutím materiálu klesá (ze standardních 170 °C). Extrémní teploty hoření (až 1700 °C) a nemožnost hašení běžnými prostředky vedly k postupnému nahrazování nitrátu bezpečným podkladem (diacetát, později triacetát celulózy). V Československu byla tato transformace legislativně završena vyhláškou č. 87/1960 Sb., která definitivně ukončila výrobu hořlavých filmů. Srov. Urban, Miroslav: Filmová laboratoř. Praha 2001, s. 16–17; Kolektiv autorů: Preservation and restoration of moving images and sound. Brusel 1986, s. 4–5.

46 Národní filmový archiv má v současné době uzavřenou smlouvu s Filmovými laboratořemi Zlín. V minulosti spolupracoval například s Filmovými laboratořemi Barrandov.

47 I když se v případě duplikační kopie a promítací kopie jedná o pozitivní materiály, nejsou z hlediska procesu a výsledného materiálu totožné. V případě černobílého kopírovacího procesu byl duplikační pozitiv zabarven do modra až fialova (odtud pramení slangové užívání „modrák“ nebo „lavendel“). Duplikační kopie má oproti kopii určené k promítání minimální zrnitost a zmenšenou citlivost; Srov. Hlaváčková, Terezie – Strnad, Matěj: Filmový pozitiv. Slovník současné archivní terminologie. Praha 2022, s. 157.

48 Urban, M.: Filmová laboratoř, s. 36.

49 Existovala i speciální technologie inverzních procesů, při níž bylo možné vykopírovat z negativu opět negativ a z pozitivu opět pozitiv. Tento laboratorní postup byl však v případě celovečerních filmových snímků technologicky i finančně náročný. S inverzními materiály se setkáváme spíše u 16 mm a 8 mm filmového materiálu, proto nebyl inverzní proces v diagramu nijak vyznačen.

50 Chemicky i rozměrově stabilnější polymerní podklad nahradil podložku z acetátu celulózy. Acetátový podklad může při nevhodných podmínkách uchovávání podléhat rozkladu, při němž se uvolňuje kyselina octová. Tento proces vede k rozvoji tzv. octového syndromu (vinegar syndrome). Srov. Urban, M.: Filmová laboratoř, s. 16; Gamma Group (ed.). The Vinegar Syndrome: A Handbook. Prevention, Remedies and the Use of New Technologies. Bologna 2000.

51 Srov. Junge, Karl-Wilhelm – Hübner, Günter: Fotografická chemie. Praha 1987, s. 50–54.

52 Virážování a tónování ve fotografických a filmových procesech bylo ve světě velmi oblíbenou technikou. První propagační knihu zabývající se těmito procesy vydala společnost Eastman Kodak v roce 1916; Usai Paolo Cherchi: Silent Cinema. Londýn 2019, s. 50.

53 Hlaváčková, Terezie: Virážování. Slovník současné archivní terminologie. Praha 2022, s. 568.

54 Zvláště zahraniční literatura se vymezuje proti užívání termínu „barvení“ v případě tónování filmových materiálů, nicméně při explikaci tohoto tématu se můžeme pro zjednodušení tohoto pojmenování přidržet jako zastřešujícího označení pro virážování a tónování; Srov. Cherchi, U. P.: Silent Cinema, s. 51.

55 Hlaváčková, Terezie: Tónování. Slovník současné archivní terminologie. Praha 2022, s. 525; Junge, K. W. – Hübner, G: Fotografická chemie, s. 53.

56 Cherchi, U. P.: Silent Cinema, s. 51

57 Existovala ještě metoda, při níž se z původní černobílé nitrátní kopie (virážované a tónované) vykopíroval černobílý negativ a z něj byla poté za pomoci barevných filtrů vyrobena barevná kopie; Pommeau, Jeanne: Restaurování virážovaných a tónovaných filmů v Národním filmovém archivu. Iluminace 27 (4), 2015, s. 145.

58 Československý filmový ústav, předchůdce Národního filmového archivu, se přenesením a konzervováním barevných technik zabýval od poloviny 60. let 20. století ve spolupráci s Výzkumným ústavem zvukové, obrazové a reprodukční techniky (VÚZORT). Na konci 70. let byl touto metodou virážován první film, avšak na rozdíl od pozdějšího Ledeckého postupu virážování bylo nutné filmový pás rozstříhat podle jednotlivých barevných scén. Ty se poté obarvily v lázni a opětovně se slepily do filmových kotoučů. Každá slepka ve filmu však znamená potencionální nebezpečí mechanického, ale i chemického poškození filmu, proto bylo od této metody na začátku 90. let ustoupeno; Pommeau, J.: Restaurování virážovaných a tónovaných filmů, s. 146.

59 Virážování a tónování probíhalo z iniciativy NFA zastoupené Jeanne Pommeau, Lucií Budskou, Terezií Hlaváčkovou a Alenou Horníčkovou, ve spolupráci se soukromými laboratořemi Jana Ledeckého a jeho spolupracovníka Karla Wagnera. Technická zpráva k virážování (L. Budská) a Závěrečná restaurátorská zpráva (J. Pommeau) jsou badatelům k dispozici na vyžádání.

60 Interní záznam o virážování a tónování filmu Elektřina ve službách venkova (autor Lucie Budská).

61 Pommeau, J.: Restaurování virážovaných a tónovaných filmů, s. 145.

62 Viráž je možné přenést na filmovou kopii s jakoukoliv podložkou (nitrátní, acetátní, polyesterovou). V současné době je snahou v NFA viráže a tóny přenášet výhradně na materiály s polyesterovým podkladem, a tím zamezit riziku propuknutí octového syndromu, který u acetátního podkladu hrozí. Při octovém syndromu dochází k postupnému rozkladu filmového materiálu a zároveň i k degradaci (s tím souvisí i změna barevnosti).

63 Speciální filmový stůl, který se používá ve filmových laboratořích a institucích uchovávajících filmové materiály, díky němuž je možné vedle sebe porovnat až čtyři filmové pásy.

64 Pokud to mechanický stav umožní, je dobré promítnout i původní nitrátní kopii pro komparaci s nově virážovanou a tónovanou kopií.

65 Urban M.: Filmová laboratoř, s. 65.