187–209 Hořejš

1 Nedávno představená práce: Hrbek Filip – Hrubá, Michaela – Myroniuk Jiří (eds.): Nepřijmeš úplatek, neboť oslepuje: korupce a klientelismus napříč staletími. Ústí nad Labem 2024, je prvním počinem v této oblasti v naší historiografii, předkládá studie ke korupci v různých časových obdobích, nikoli ale v období protektorátu.
2 Defraudační aktivity prof. Kurta Otto Ernsta Strausse (1901–1944), ředitele kladrubského sanatoria Wehrmachtu v Kladrubech u Vlašimi rámcově zmapoval: Nusek, Jindřich: Kladrubský epilog Kurta Strausse. Středočeský vlastivědný sborník 25, 2007, s. 70–77 a Mikolášková, Soňa, Vznik a historický vývoj rehabilitačního ústavu Kladruby. Nepublikovaná diplomová práce katedry historie pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň 2012. Strauss byl pro hospodářské delikty se zakázkami léčebny odvolán, degradován a postaven před soud. Dne 8. září 1944 spáchal v lazaretu sebevraždu. Ne defraudace ve stavební správě ve výcvikovém prostoru SS poukázal Zouzal, Tomáš: Na cvičišti SS, Praha 2024. s. 203. Sondou do fungování vnucené správy Pozemkového úřadu (Bodenamtu) přinesla práce autora tohoto článku: Nacistická germanizační a osidlovací politika v Protektorátu Čechy a Morava. Praha 2023, s. 189–201. Německý agronom Werner Würfel (1905–?) byl do čela vrchní inspekce vnucené správy C se sídlem v Ratboři jmenován pražským Bodenamtem 22. července 1939. Do Würfelovy kompetence spadaly i další zemědělské podniky často původně židovských majitelů s nucenými správci. Svou funkci zastával až do 23. září 1943, kdy byl na základě obvinění z poškozování svěřeného majetku zatčen gestapem, neboť se na přiděleném velkostatku a cukrovaru v Ratboři dopouštěl podvodných machinací. Tamtéž.
3 Ještě v roce 1856 se k německé národnosti hlásilo 73 000 Pražanů, zatímco k české jen 50 000. V roce 1880 se jich k německé národnosti hlásilo jen 32 657, zatímco k české 125 743. Tato asimilace byla způsobena několika faktory. Jednak chudší vrstvy německých obyvatel většinou žily rozptýleně v oblastech Prahy s českou majoritou a dále pak německé liberální kolektivní společenství v Praze se vymezovalo vůči chudším vrstvám a ve snaze zachovat si svou exkluzivitu nedávalo příliš možností účastnit se nižším třídám na jejich společném kulturním životě. Praha také v době před první světovou válkou nebyla cílem německých imigrantů, přitažlivější pro ně byla Vídeň či oblasti v pohraničí. Cohen, Gary B: Němci v Praze 1861–1914. Praha, 2000, s. 212–220.
4 K Praze byly Holešovice připojeny roku 1884 jako historicky první obec, která v době připojení nebyla městem.10 Ještě v první polovině 19. století vykazovaly Holešovice–Bubny spíše charakter zemědělské vsi s řadou chalup a hospodářství. V druhé polovině 19. století se proměňovaly v moderní předměstskou průmyslovou čtvrť s továrnami a nádražím, doplněné o potřebnou výstavbu dělnických kolonií domků s dvorky a zahrádkami. V osmdesátých letech 19. století byl přijat definitivní regulační plán vyznačující se pravoúhlou sítí ulic a dvěma náměstími, následovaný úředním pojmenováním jednotlivých ulic. (od sloučení s Bubny roku 1850 až do roku 1960 Holešovice-Bubny, německy Holleschowitz-Buben), srov. Hořejš, Miloš: Holešovice, Bubeneč, Stromovka v konceptu germanizace prahy za nacistické okupace. In: Novotný, Michal a kol.: Studie z dějin pražských Holešovic I, Praha: Národní technické muzeum 2023., s. 42–74.
5 Cohen, Gary B.: Němci v Praze 1861–1914, s. 88–89.
6 Při sčítání z roku 1900 činil podíl Němců ve dvou sčítacích obvodech, do nichž byly Holešovice rozděleny, 1,3 respektive 1,8 %, v absolutních číslech to bylo 65 a 84 obyvatel.
7 Ještě na plánech z roku 1908 bychom viděli, že zánovní činžáky končily v západní třetině Šimáčkovy ulice, dál na východ k Bubenské pokračovaly areály dvou továren, které tu v sousedství dráhy vyrostly v 19. století. Větší z nich, slévárna železa a továrna na kovové a smaltované kuchyňské zboží Vincenc Gečmen (na kterou upomíná název ulice U Smaltovny), přiléhala k Veletržní ulici a měla vlastní vlečku, křížící Bubenskou v místě vchodu do domu číslo 1377/37. Na Gečmenovu továrnu na severu navazoval areál slévárny a továrny na hospodářské stroje Julius Carow. V roce 1910 se podíl Němců na celkovém počtu obyvatel Holešovic pohyboval kolem 10 %, ale při sčítání v roce 1921 klesl k 5 %. Oberschall, Albin: Die Deutschen Prags. Eine statistische Studie aufgrund der Volkszählung vom 15 Feber 1921, c. d., s. 194; Tománek, Martin: Malý Berlín, Hobulet, měsíčník městské části Praha VII., č. 9/2017, s. 31.
8 Oberschall, Albin: Die Deutschen Prags. Eine statistische Studie aufgrund der Volkszählung vom 15 Feber 1921, Hochschulwissen: Monatsschrift für das deutsche Volk und seine Schule. Warnsdorf: Ed. Strache, 1925, roč. 2, č. 4, s. 194.
9 Koeltsch, Ines: Praha rozdělená i sdílená. Česko-židovsko-německé vztahy 1918–1938, c. d., s. 53; Boháč, Antonín: Hlavní město Praha I. Praha: Státní úřad statistický, 1923, s. 388; Československá statistika, svazek 98, s. 195. Hlavní město Praha kromě Brna představovalo největší migrační centrum Slováků v českých zemích. Přesto sčítání z roku 1930 nedává odpověď na jejich podíl na počtu „Čechoslováků“ v Praze. Odhadem v Praze v roce 1930 žilo něco přes 7 000 Slováků.
10 Překvapivý je tento nárůst procentuálního zastoupení i vzhledem k tomu, že došlo ke změně způsobu zjišťování národnosti při sčítání obyvatelstva. Velké změny pro hlavní město přinesl také plán na vytvoření tzv. Velké Prahy. Zákonem z 6. února 1920, vstoupivším v platnost
k 1. lednu 1922, se k Praze připojily sousedící obce. Praha se tedy rozrostla o 37 obcí v okruhu 7 km
od středu města. Tím se podstatně zvětšila rozloha hlavního města a zvýšil se počet obyvatel.
11 Židé, bez rozdílu, jaký jazyk používali, tak byli stále třetí největší národností v hlavním městě Ledvinka, Václav – Pešek Jiří: Praha, Dějiny českých měst, Praha, 2000, s. 563–564.
12 Po skončení 1. světové války nastala nejen v Praze bytová krize provázená nedostatkem stavebního materiálu, inflací a neustálenou měnou. V této situaci se soukromníci, ale i obce nepouštěli do stavby bytových nebo rodinných domů, protože stavební náklady stále vzrůstaly a finanční možnosti nájemníků naopak klesaly. Stát tedy v prvních letech po válce pomáhal stavebníkům subvencemi, aby je zbavil rizika poklesu hodnoty vystavěné nemovitosti v budoucnosti a k podnícení výstavby nových domů s byty. Dne 23. dubna 1919 vstoupil v platnost zákon o stavebních úlevách platící pro Prahu, ale i Plzeň a České Budějovice. Jandáček Václav: Bytová otázka v Praze v letech 1918 až 1938. Dostupné na <https://www.casopisstavebnictvi.cz/clanky-bytova-otazka-v-praze-v-letech-1918-az-1938.html> [1. 2. 2025].
13 Jejich zakladatelé se různí, od politických stran přes zaměstnanecké skupiny až po zcela obecné skupiny osob, které mají jediný společný zájem, a tím je bydlení. Do družstevního investování vstupují i banky, kupříkladu spořitelna ve Vršovicích je zakladatelem jednoho z největších podniků a je spojena s výstavbou rodinných domů ve čtvrti nazvané příznačně Spořilov. Jandáček, Václav: Bytová otázka v Praze v letech 1918 až 1938, dostupné na <https://www.casopisstavebnictvi.cz/clanky-bytova-otazka-v-praze-v-letech-1918-az-1938.html> [1. 2. 2025].
14 Spolek pracoval výhradně pro pražské Němce, mezi kterými nebyly sociálně slabé vrstvy (neřešili tedy otázku bytové nouze) a domy projektovali pro střední a vyšší střední třídu (úředníci, obchodníci, zaměstnanci bank, pojišťoven, profesoři apod. Kerdová, Lenka: Pozice pražských německy mluvících architektů v Praze mezi lety 1918–1940, nepublikovaná diplomová práce Ústavu pro dějiny umění, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, s. 32.
15 Adjektivum „česká“ označovalo místo působení spořitelny, nikoli její národnostní zaměření. Jednalo se o ústav utrakvistický bez jasného národního vymezení. Srov. Hájek, Jan – Píša, Rudolf: 180 let českého spořitelnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005, s. 13.
16 Bytový spolek se podílel nejen na stavbě bytů pro Němce, ale vydával i spisy proti české bytové reformě a pořádal protičeské demonstrace. Píša, Rudolf: Pod ochranou sv. Michaela. Věstník Muzea cenných papírů, 2015, č. 12, 30. 12., nepag. Dostupné na < http://www.das-mcp.cz/muzeum/files/vestniky/MCP%20Vestnik%2012-2015-FINALm.pdf> [28. 1. 2025]; Kerdová, Lenka: Pražská architektonická scéna dvacátých a třicátých let z pozice architektů německého kulturního okruhu. Adolf Foehr, Fritz Lehmann, Rudolf Hildebrand. Umění LXVIII., 2020, s. 365–377.
17 Breinl pocházel ze západočeských Kraslic (Graslitz) a vystudoval obor strojírenství na Vysoké škole technické (ETH) v Curychu, kde v roce 1895 absolvoval s titulem inženýr (Dipl. Ing.). V tomtéž roce začal pracovat jako konstruktér nejprve v První brněnské strojírenské továrně a. s. v Brně. V roce 1905 odešel do Prahy do První strojírenské a. s. Ruston & Co. V srpnu 1913 byl jmenován řádným profesorem pro důlní a hutní strojírenství na Vysoké škole báňské v Příbrami. V roce 1922 získal doktorát technických věd na německé technice v Praze, 1923–39 tam přednášel jako řádný profesor obor tepelných strojů, kompresorů a pump. V roce 1939 odešel na odpočinek, ale v letech 1941–1945 byl opět pověřen přednáškami na pražské německé technice. Brabencová, Jana: heslo Josef Cornelius Breinl, in: Vošahlíková, Pavla (ed.): Biografický slovník českých zemí 7. Praha 2007. Dostupné na <https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BREINL_Josef_Cornelius_1874%E2%80%931961> [1. 2. 2025].
18 Franz Hruschka byl bratrancem českého architekta a urbanisty Emanuela Hrušky. Dobře se asimiloval v českém prostředí, mluvil a psal česky, což mu vyneslo roli prostředníka mezi českým a německým okruhem architektů. Byl předsedou jediného profesního spolku německých architektů působících v ČSR – spolku GDA (Gemeinschaft Deutscher Architekten in Tschechoslovakei). Franz Hruschka mimo jiné také pracoval v českém ateliéru u Bohumíra Kozáka: Kerdová, L.: Pražská architektonická scéna dvacátých a třicátých let, s. 365–377.
19 Tyto byty byly vybavené sálovým vytápěním, elektrickou kuchyní, mechanizovanými prádelnami, apod. Kerdová, L.: Pozice pražských německy mluvících architektů v Praze mezi lety 1918–1940, nepublikovaná diplomová práce Ústavu pro dějiny umění, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, s. 32
20 Archiv Masarykova ústavu AV ČR (dále AMÚ), Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, kart. 58, složka Zasche.
21 Tománek, Martin: Malý Berlín. Hobulet, měsíčník městské části Praha VII., č. 9/2017, s. 31.
22 Historie spolku sahá do dob Rakouska-Uherska. Za cíl podporovat německé školství a národně vzdělávací a osvětovou činnost německého obyvatelstva ČSR. Od roku 1939 nesl název Kulturverband der Deutschen – Kulturní svaz Němců.
23 Tománek, M.: Malý Berlín, s. 31.
24 Jandáček, Václav, Bytová otázka v Praze v letech 1918 až 1938. Dostupné na <https://www.casopisstavebnictvi.cz/clanky-bytova-otazka-v-praze-v-letech-1918-az-1938.html> [1. 2. 2025].
25 Tománek, M.: Malý Berlín, s. 31.
26 Blíže: Kerdová, Lenka. Malý Berlín ve Velké Praze / Klein-Berlin in Gross-Prag. Pražská meziválečná architektura německy mluvících architektů / Die Prager Architektur deutschsprachiger Architekten in der Zwischenkriegszeit. Praha 2022.
27 Blíže k modelům obstarávání potřebných bytů: Sedláková, Monika: „Burza“ s židovskými byty –
součást protektorátní bytové politiky. Documenta Pragensia XXVI, 2007, s. s. 205–220.
28 Hořejš, M.: Holešovice, Bubeneč, Stromovka v konceptu germanizace prahy za nacistické okupace. In: Novotný, M. a kol.: Studie z dějin pražských Holešovic I, Praha: Národní technické muzeum 2023, s. 53.
29 Bryant, Chad: Praha v černém. Nacistická vláda a český nacionalismus. Praha 2012, s. 74.
30 Hořejš, Miloš: Nacistická germanizační a osidlovací politika v Protektorátu Čechy a Morava. Praha 2023, s. 122.
31 Národní archiv (dále NA), Úřad říšského protektora (dále ÚŘP), Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě (dále ST-ŘP), kart. 279, sign. I-1a 1803, Lagebericht, Oberlandrat Prag, červenec 1939, s. 2–3; citováno dle Bryant, Chad: Praha v černém. Nacistická vláda a český nacionalismus. Praha, 2012, s. 59.
32 NA, ÚŘP, sign. I-1b-2017, kart. 289. Zpráva von Wattera z 19. 9. 1940 pro Říšského protektora.
33 Hořejš, M.: Holešovice, Bubeneč, Stromovka v konceptu germanizace prahy za nacistické okupace. In: Novotný, M. a kol.: Studie z dějin pražských Holešovic I, Praha: Národní technické muzeum 2023, s. 55.
34 Tamtéž.
35 Tománek, Martin: Malý Berlín II., Hobulet, měsíčník městské části Praha VII., č. 10/2017, s. 29.
36 Tato společnost byla založena již v roce 1907 a stála za založením řady vídeňských sídlišť. Po anšlusu Rakouska se i přes proklamace nacistů o masivní bytové výstavbě vystavělo ve srovníní s ředchozí výstavbou ve Vídni jen nízký počet bytů, konkrétně 3068. Srov. Weihsmann, Helmut: Das Rote Wien. Zur Wunschliste hinzufügen Sozialdemokratische Architektur und Kommunalpolitik 1919–1934 von, Wien 2019; Wien. Die Perle des Reiches. Planen für Hitler, Wien 2015, s. 81.
37 NA, ÚŘP, 114-14-1, k. č. 451,
38 NA, ST-ŘP 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu, dopis Tostmanna na Gruppe Gewerbliche Wirtschaft, Dr. Stierovi a Dr. Bayerovi z 15. 12. 1939; NA, ÚŘP, Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu (dále jen NSM), sign. 110-10/60, k. č. 85 Revize hospodaření Obecně prospěšné osídlovací společnosti v Praze v roce 1939.
39 NA, ST-ŘP 109-15/6, Zpráva společnosti Deutsche Revisions- und Treuhand-Aktiengesellschaft v Berlíně o revizi v hospodaření Pražského lidového bytového spolku v Praze z 30. 8. 1939.
40 Prudký nárůst nákladů po březnu 1939 nález Retogu přisuzoval novými úkoly, které družstvu přibyly: „jako je správa bytů a domů zabavených tajnou státní policií, stavební projekty, které mají být realizovány ve zvýšené míře, převzetí správy pražského lidového bytového družstva a reorganizace vlastní vnitřní správy, zejména účetnictví, protože dosavadní organizace kanceláře již nevyhovovala novým požadavkům. Část takto vzniklých dodatečných výdajů má být uhrazena tajnou státní policií a lidovým bytovým družstvem.“ Retog konstatoval enormní nárůst mzdových nákladů: „Obecné režijní náklady činily v měsíčním průměru v roce 1938 5700 K, v současné době 65 500 K měsíčně. Nárůst je způsoben především mzdami. V roce 1938 měla družstva pouze jednoho zaměstnance na plný úvazek a včetně vedoucího čtyři dobrovolníky, kteří dostávali pouze příležitostné odměny. V současné době je zaměstnáno osmnáct osob, včetně správce a bývalého vedoucího.“ NA, ST-ŘP 109-4/1190. Sám Tostmann k tomu uvedl: „Tato nepřesnost byla způsobena tím, že podle dřívější praxe družstva se dluhy evidovaly až po zaplacení přijatých faktur. Nepodařilo se mi zjistit, které faktury byly přijaty.“ NA, ST-ŘP 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu, dopis Tostmanna na Gruppe Gewerbliche Wirtschaft, Dr. Stierovi a Dr. Bayerovi z 15. 12. 1939.
41 Tostmann k tomu uvádí: Mé výhrady byly rozptýleny, když mi vedoucí pozemkového úřadu přislíbil dlouhodobý úvěr v požadované výši. Toto prohlášení vedoucího pozemkového úřadu se potvrdilo v srpnu téhož roku při návštěvě pozemkového úřadu.“ Pozemkovým úřadem byla přislíbena půjčka 700 000 K zprostředkovaná Böhmische Komerzbank. V inkriminovaný den ráno peníze nakonec vyplaceny nebyly, protože mezitím kontrola Pozemkového úřadu vyplacení této půjčky znemožnila. Pozemkový úřad nakonec uvolnil alespoň zálohu na půjčku. Další pokusy o získání půjčky byly učiněny u říšského ministerstva práce prostřednictvím Deutsche Bau- und Bodenbank. Proběhlo několik jednání s ministerským radou Dr. Ebelem a ministerským radou Neuerem v Berlíně. Průběh jednání byl průběžně projednáván s Gawenatem ze skupiny stavitelství (Gruppe 10, Bau), který zase informoval vládního radu Ludwiga. Tamtéž.
42 Tostmann k tomuto uvedl: „Museli jsme také usilovat o vystěhování židovských nájemníků z našich domů. Když jsem je převzal, bylo 168 bytů obsazeno Židy. Hrozilo nebezpečí, že kdybychom všechny Židy okamžitě propustili, zůstaly by některé družstevní byty prázdné a družstvo by utrpělo značné škody. To nemusím brát ohled, ale že všichni Židé mají být propuštěni bez výpovědní lhůty a že jim může být dán termín k vystěhování do 31. října tohoto roku. Tak se také stalo. Ze 168 židovských nájemníků, kteří dostali výpověď, a z 82 volných bytů, které jsem převzal, jich bylo od té doby 80 znovu obsazeno. Celkem je nyní volných 88 bytů. Některé z nich jsou k dnešnímu dni (15. XII.), resp. k 1. 1. 1940 již pronajaty. Lze očekávat, že i ostatní byty budou obsazeny během jednoho až dvou měsíců.“ NA, ST-ŘP 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu, dopis Tostmanna na Gruppe Gewerbliche Wirtschaft, Dr. Stierovi a Dr. Bayerovi z 15. 12. 1939.
43 NA, ÚŘP, ST-ŘP, kart. 180, sign. 109-15/6. Zpráva společnosti Deutsche Revisions – und Treuhand-Aktiengesellschaft v Berlíně.
44 NA, ST-ŘP 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Dopis Tostmanna Dr. Stieorovi a Byerovi z Gruppe Gewerbliche Wirtschaft z 15. 12. 1939
45 O tom se jednalo na několika schůzkách mezi Hornem Reg. Ludwigem, SS-Oberführerem Stahlekerem a SS-Oberführerem von Gottbergem, jakož i na dvou schůzkách mezi Reg. Rat Ludwigem a Tostmannem. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu, dopis Tostmanna na Gruppe Gewerbliche Wirtschaft, Dr. Stierovi a Dr. Bayerovi z 15. 12. 1939.
46 Von Gottberg byl ve své funkci mimo jiné zodpovědný za zabavování pozemků českých majitelů pro účely následné německé kolonizace. Tuto pozici zastával od května do prosince roku 1939, než byl odvolán. Ze zemědělských a lesnických odborů se stal v roce 1942 nacisty zřízený a vedený Pozemkový úřad – Bodenamt. Blíže: Hořejš, Miloš: Nacistická germanizační a osidlovací politika v Protektorátu Čechy a Morava. Praha 2023.
47 Tostmann se s von Gottbergem dobře znal již ze svého působení v Úřadu pro rasu a osidlování SS a von Gottberg stál za jeho kariérním postupem v Úřadu. V roce 1937 se von Gootberg k osobě Tostmanna vyjádřil následovně: „Veškerá práce v oddělení byla pod samostatným vedením T. prováděna svědomitě a s jasným cílem. T. vždy velmi pomáhaly jeho dobré znalosti lidské povahy, jeho obratné způsoby a jemný takt. T. je mimořádně obratný organizátor, zvláště zručný v jednání s úřady a jinými službami. Díky svým všestranným znalostem a schopnosti jednat samostatně v pravý okamžik prokázal velkou službu úřadu pro osídlení v hlavním úřadu SS pro rasu a osídlení.“ NA, ÚŘP, 114-14-1, k. č. 451, Dopis vedoucího úřadu pro osidlování v hlavním úřadu SS pro rasu a osidlování SS-Standartenführera von Gottberga z 27. 11. 1937.
48 Tostmann v prosinci 1939 od SS-Oberführera Stahleckera dostal podobný příkaz, aby v každém větším protektorátním městě s velkým počtem německého obyvatelstva zajistil neziskovou společnost pro zájmy SS tím, že nechá zvolit do správní rady a poté upraví stanovy podle vůdcovského principu. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu.
49 NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Dopis SS-Gruppenführerovi a státnímu sekretáři K. H. Frankovi z 11. 12. 1939. Blíže: Hořejš, Miloš – Němec, Richard: Urbanismus a architektura Jihlavy ve službách komunální politiky nacionálního socialismu. In: Češi a Němci na Vysočině. Tschechen und Deutsche in der Vysočina. Havlíčkův Brod, 2014, s. 357–392. Podobně koncipovanými společnostmi-družstvy zřízenými pro bytovou výstavbu v Říšské župě Sudety byly Heimstätte Sudetenland, stavební družstvo se sídlem v Liberci a pobočkami v Ústí nad Labem, Karlových Varech a Opavě, které navázalo na činnost meziválečného libereckého družstva Heimstätte a jenž realizovalo výstavbu velkého množství domů a obytných komplexů po celé župě od Tachova až k Opavě. Zeman, Jaroslav: „Ein Volk, ein Reich, eine Architektur“. Nacistická architektura na Liberecku a Jablonecku. Fontes Nissae 2016, roč. XVII, č. 2, s. 44.
50 Odpovídá tomu i rozdělení jeho celkového paušálního platu 600 RM na práci v těchto družstvech podle klíče: 300 RM pro neziskové bytové družstvo v Praze – Gemeinnutzige Siedlungsgenossenschaft in Prag, 200 RM pro Pražské lidové bytové družstvo (PVWV)
a 100 RM pro neziskové bytové družstvo v Jihlavě. NA Praha, ST-ŘP 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Dopis Tostmanna Dr. Stieorovi a Byerovi z Gruppe Gewerbliche Wirtschaft z 15. 12. 1939
51 Po sloučení pražských bytových družstev vykonával Rohm zároveň administrativní práci Gemeinnutzige Siedlungsgenossenschaft. V prosinci roku 1939 bývalý ředitel Rohm pobíral v každé ze společností měsíční mzdu. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu Dopis Jochena Tostmanna městskému radnímu arch. Schicketanzovi ze 16. 12. 1939. Pohled nacistických činitelů v protektorátu byl krajně podezřívavý. V jednom z politických posudků se objevují tyto informace: „Rohm byl jmenován sociálně demokratickým ministrem Dr. Czech do ministerstva sociálních věcí. Byl to vypočítavý marxista a uměl vytěžit maximum ze své stranické příslušnosti. Jako jednatel stavebních družstev a správce družstev byl poslušným služebníkem Židů, kteří díky jeho vlivu byli při přidělování bytů zvýhodňováni. R. byl důvěrným přítelem notoricky známého židovského sociálního demokrata a poslance Tauba, který byl rovněž nájemníkem v jednom z družstevních domů spravovaných R. Totéž platí o klubovém tajemníkovi sociálně demokratického poslance Dr. Wienera, rovněž Žida. Seznam Židů, kteří byli nájemníky v domech spravovaných Rohmem lze ostatně snadno zjistit ze záznamů družstva. Na ministerstvu se Rohm důsledně profiloval jako marxista a nakonec se přiklonil k poslanci Jakschovi.[…]. Rohm měl rozhodující vliv na zadávání stavebních a výrobních prací v domech. I zde bude možné zjistit, které firmy byly upřednostňovány.“ NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1252
52 Kerdová, Lenka: Pražská architektonická scéna dvacátých a třicátých let z pozice architektů německého kulturního okruhu. Adolf Foehr, Fritz Lehmann, Rudolf Hildebrand. Umění LXVIII.,2020, s. 365–377. NA, ST-ŘP, inv. č. 1498, signatura 109-4/1252. Členové správní rady v roce 1939 byly Dr. Ing. J. C. Breinl, Ing. Rudolf Hildebrand, Willy Fufsky, JUDr. Wilhelm Künzel, JUDr. Rudolf Lang, Josef Rohm, JUDr. Otto Treusch-Buttlar, náhradníky: JUC. Emil Lerch, Ing. Franz Machaczek, MUDr. Frans Spanel, Friedrich Schmidt, Ing. Viktor Winarska.
53 Říšský svaz sloučil 15 revizních společností a 21 domovů, tj. celkem 36 členů. 90 Jahre Die Wohnungswirtschaft Die Geschichte des GdW und seiner Vorläuferverbände. Dostupné na <https://www.gdw.de/uploads/pdf/publikationen/GdW-Geschichte.pdf> [17. 2. 2025].
54 Tostmann Brechta charakterizoval, jako člověka, který pocházel z prostředí katolického kruhu a který stál již před nástupem nacistů k moci za mnohými stavebními družstvy v Německu. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů.
55 NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Dopis Tostmanna Obersturmbannführerovi Dr. Bartholomeyczikovi ze 14. 12. 1939.
56 Tamtéž.
57 NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu; NSM), sign. 85 110-10/62 k. č. 85. Činnost J. Tostmanna ve funkci treuhändera Obecně prospěšné osídlovací společnosti v Praze.
58 Tamtéž. Dopis Tostmanna šéfu Rasse- und Siedlungshauptamtes-SS SS Gruppenführer Panckemu z 9. 12. 1939
59 Tak jak původně prosazoval kontrolní funkci Retogu se nyní Tostmann přikláněl ke kontrolním orgánu SS. Tamtéž.
60 Tamtéž. Jochen Tostmann Dr.Güllemannovi z Revisor der „Retos“ Revieions- und Treuhänder A.G. z 12. prosince 1959.
61 Tamtéž, Dopis Jochena Tostmanna Dr. Bartholomeyczikovi ze 14. 12. 1939.
62 Tostmann v dopisech oběma svým zaměstnancům uvedl: „zahájil jsem na popud vyšetřujícího důstojníka svého nadřízeného úřadu proti sobě řízení, protože jsem projednával důvěrné záležitosti SS s nečleny SS. Můj nadřízený úřad požádá místní gestapo, aby prošetřilo pomluvy, které se rozšířily o příslušnících SS.“ Tamtéž.
Dopis Tostmanna Herbertu v. Alten-Bockum, 22. 12. 1939.
63 Navíc Tostmann měl iniciovat odebrání povolení k pobytu pro Dr. Herberta von Alten-Bockuma, tak aby musel v krátké době opustit protektorát. Tamtéž. Jochena Tostmanna Dr. Bartholomeyczikovi ze dne 14. 12. 1939.
64 NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1190. Nedatované poznámky.
65 Ve svých plánech na novou výstavbu domů narážel na odpor zástupců skupiny podnikové hospodářství na ÚŘP. Přesto byl vytvořen velkorysý plán pro letenskou lokalitu na Belvederu, který byl předložen Albertu Speerovi. Ten ponechal konečné rozhodnutí, zda se na tomto místě budou stavět obytné domy nebo monometalistické objekty, na předsedovi pražské Plánovací komise Reinholdu Niemayerovi, který měl slíbit rozhodnutí do konce roku 1939. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-1/16, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Zpráva Tostmanna z 15. 12. 1939.
66 NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1190. Nedatované poznámky.
67 Tamtéž, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Zpráva Retog ze 14. 3. 1940.
68 Tamtéž.
69 Tostmann se hájil tím, že byty byly předány ve stavu nezpůsobilém k bydlení a musely být rekonstruovány a nutností byty rekonstruovat, vyčistit (použil i termín odbahnění) a tudíž nebylo možné okamžitě přijmout nové nájemníky. Tamtéž. Zpráva Tostmanna Retogu z 15. 12. 1939.
70 NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1190, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Zpráva Retog ze 14. 3. 1940.
71 Tamtéž, Zpráva o Veřejně prospěšném stavebním družstvu v Praze k rukám říšského protektora z února 1940.
72 Raffay v Praze jako praktikant pobíral měsíčně vysoký plat 3 000 K a to do té doby nikdy nepracoval v oblasti developerské činnosti ani v podobném oboru. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1190. Nedatované poznámky.
73 Nákup provázely nejasnosti. Nenašly se účetní doklady k nákupu. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1190, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Zpráva Retog ze 14. 3. 1940.
74 Tamtéž.
75 Tostmann si zjevně problém uvědomil a z částky 500 000 K, kterou pražské družstvo obdrželo, bylo 300 000 K vráceno zemskému úřadu, přičemž tuto částku předal Tostmann osobně SS hauptsturführerovi Herzigovi a to bez řádné stvrzenky, což vedlo k tomu, že se Herzig obával, že bude za těchto 300 000 K osobně odpovědný. Tamtéž.
76 Nákladní vůz byl v Jihlavě použit podle zjištění Retogu jen po tři dny a poté byl převezen přes hranice do Lince. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1190, Organizace obecně prospěšné výstavby bytů v protektorátu. Zpráva Tostmanna Retogu z 15. 12. 1939.
77 Tamtéž, Zpráva o Veřejně prospěšném stavebním družstvu v Praze k rukám říšského protektora z února 1940.
78 Tamtéž.
79 Tamtéž.
80 Rohm dostal zároveň spolu s jmenováním za úkol obě společnosti sloučit. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1252.
81 Dle zprávy Inspektora Sicherheitspolitzei und SD ve Vídni Hubera podané 19. 9. 1942 adjutantovi při ÚŘP SS-Hauptsturmführerovi Kluckhohnovi, měl v této věci jednat vyšší velitel SS a policie ve vojenském okruhu XVII, SS-Gruppenführer a generálporučík policie
Dr. Kaltenbrunner. NA, ÚŘP, 114-14-1, k. č. 451, Dopis inspektora Hubera z 19. 9. 1942. Dopis Gawenata ze 4. 12. 1941.
82 Z plánovaných 80 bytových domů se podařilo realizovat jen čtveřici domů pro německé obyvatelstvo v Bubenči (ulice Albánská č .p. 6, 8, 10 a 12, 14). Pod zastavovacím plánem byl podepsán architekt PVWV Rudolf Hildebrandt. NA, ÚŘP, kart.1224; blíže Hořejš, M.: Protektorátní Praha jako německé město. Nacistický urbanismus a Plánovací komise pro hlavní město Prahu 2013, s. 170.
83 NA, ÚŘP – AMV 114, sign. 114-2/26, kart. č. 3 a NA, ÚŘP, sign. I 1d 6025, kart. č. 307, rozdělení oddělení.
84 O vazbě obvinění Tostmanna k odvolání von Gottberga spekuluje i nedatovaný dokument z prostředí ÚŘP, a konstatuje, že úvěry Tostmann mohl čerpat zřejmě pouze díky osobním vztahům a po odvolání von Gottberga vedlo k nepříjemným diskusím s Pozemkovým úřadem. NA, ÚŘP, ST-ŘP, 109-4/1190. Nedatované poznámky.