133–148 Plávek

1  Nejznámějším typem jsou v tomto ohledu pozůstalostní inventáře a závěti. K inventářům Pešek, Jiří: Pozůstalostní inventáře jako pramen poznání kultury každodenního života. Opera historica 1, 1991, s. 30–40. K závětím i Stejskalová, Jana: Kšaft jako pramen pro studium kulturní úrovně měšťanské společnosti, tamtéž, s. 74–80. Téma inventářů vůbec přináší sice i Roháček, Jiří – Slavíček, Lubomír (edd.): Hortus inventariorum. Statě k problematice inventářů pro dějiny umění. Praha 2018, avšak inventářů pozůstalostních se tu týká pouze příspěvek vázaný na literární díla, viz Nokkala Miltová, Radka: Využití pozůstalostních inventářů pro sledování recepce literárního díla, tamtéž, s. 115–127. Ke schwarzenberským archivům viz Berger, Franz Adolf: Die Archive des fürstlichen Hauses Schwarzenbreg ä. L. Wien 1873, s. 54–78. Příručka stručně přibližuje problematiku zřizování schwarzenberských archivů nejen v Čechách, včetně jednotného pořádacího schématu. Schwarzenberská archivní reforma započala roku 1793 na Orlíku a trvala více než třicet let, systematická péče o knížecí archivy je však doložena už z let dřívějších. K této problematice přehledně Hanesch, Josef: Poznámky ke schwarzenberské archivní reformě na panství orlickém. Archivum Trebonense 4, 1976, s. 88–99. Zde je vhodné připomenout, že orlická schwarzenberská sekundogenitura od reformy, a vůbec celého původního archivního systému, postupně upustila. K bibliografii o schwarzenberských archivech výběrově také Schwarzenberg, Karl: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg. Neustadt an der Aisch 1963, s. 17.

2 Tato tři správní centra se stala nejvýznamnějšími pro postupné svozy archiválií ve 30. letech 20. století, předtím takových center existovalo tím více, čím hlouběji hledíme do historie z pohledu dneška. Ke scelování menších schwarzenberských archivů s většími po roce 1918 viz např. Plecháček, Ivo – Tříska, Karel (red.): Státní archiv v Třeboni. Průvodce po archivních fondech. Svazek 2. Praha 1958, s. 170–171. K inkorporaci menších statků případově viz Smolková, Anna: Vznik a vývoj fondu panství a velkostatku Protivín, jeho pořádání, archivní uložení a dosavadní badatelské využití. Archivum Trebonense 7, 1991, s. 30–70.

3 Příkladem může být malý statek Lenešice na Litoměřicku, jehož archiv byl uspořádán jako jeden z posledních v roce 1824, k úplné inkorporaci došlo v průběhu 60. let 19. století do Postoloprt a v té době zároveň i ke splynutí obou archivů. Lenešický archiv z doby před inkorporací však i v současnosti figuruje jako samostatný archivní fond.

4 V každém souboru bylo zřízeno oddělení archivu a registratury. Ve většině z nich pak také jejich první a druhé oddělení, a to hlavně u větších archivních souborů. Oddělení I znamenalo důležitější spisy, oddělení II pak spisy méně důležité, určené v případě potřeby ke skartaci. Archivy menších statků se vnitřně na první a druhé oddělení nečlenily (Borovany, Bzí, Lenešice).

5 Lenderová, Milena – Jiránek, Tomáš – Macková, Marie: Z dějin české každodennosti. Praha 2010, zejména s. 251–254. Testamentární praxe této doby dokládá snahu o zlepšení situace materiální (pro pozůstalé) i duchovní (pro umírající). Tato snaha tak byla zastřešena vyššími cíli.

6 Státní oblastní archiv v Třeboni, odd. Třeboň, (dále SOA Třeboň, odd. Třeboň) Velkostatek (dále Vs) Mšec, stará registratura, sign. II 7R 1, instrukce ze dne 23. září 1793. Tato instrukce byla zaslána na mšecký hospodářský úřad spolu s přílohou, jíž tvořila pořádací osnova, ale zůstává bez pochyby, že ji dostala i jiná panství. Citovanou instrukci následovaly další dokumenty.

7 Za srovnání stojí například pohled Otty Urbana na dělení společnosti první poloviny 19. století, tedy období, kdy pozůstalostní agenda ve schwarzenberských archivech doznávala svého vrcholu. Kořalka, Jiří: Sociální dějiny v pojetí Otty Urbana. In: Badatelské problémy 19. století. Sborník k nedožitým šedesátinám profesora Otty Urbana. Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et Historica 2, 2000, s. 50–51.

8 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Cítoliby, stará registratura, sign. V AE 5a, knižní pozůstalostní inventář z roku 1788 je dokladem toho, jak může být pořízený index ke knize špatným pomocníkem. Hesla jsou totiž řazena nikoliv abecedně podle příjmení aktérů závětí, nýbrž podle příslušnosti k jejich místu a folií. Tedy např. první položka zní na „Zittolieber Johann Augustin, Schänker“, třetí položka pak na „Chlumtschaner Jakob Kretschl“ a jedna z posledních „Brdlocher Barbara Kollaržik“ s odkazem na datum a příslušné folio, které bylo hlavním vodítkem při sestavování rejstříku. Z formy provedení se dá usuzovat na to, že knižní blok ani index nevznikly dodatečně při archivní reformě, nýbrž před rokem 1803, tedy v době, kdy Cítoliby nepatřily Schwarzenbergům. Ve svázané podobě byl pravděpodobně používán již vrchnostenskou kanceláří předchozích majitelů, Pachtů (do roku 1794) či Wimmerů (do roku 1803). Knížecí archiváři totiž prováděli souhrnné přehledy mnohem praktičtěji, jak lze porovnáním zjistit na jiných pramenech, které prošly jejich rukama.

9 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Třeboň, stará registratura, sign. IB 5AE má kupříkladu uloženy duchovní pozůstalostní spisy pro celé panství již od roku 1459, pro Lomnici nad Lužnicí, ve výčtu farář z Třeboně, děkani a kaplani ze Soběslavi, faráři z Veselí (všechny tyto tři fary jsou označeny jedinou signaturou s koncovým písmenným rozlišením IB 5AE 2a–c), faráři a kaplani z Lomnice (jen tato jediná fara má hned dvě signatury IB 5AE 3 a 4), faráři z Ledenic (jediná fara má jedinou signaturu IB 5AE 5) atd. Celkový číselný rozsah signatur pro staré registraturní oddělení třeboňského velkostatku pro duchovní osoby je IB 5AE 2–8. Jinak tomu bylo například v Cítolibech, kde se pod signaturou V AE 1 nachází hned devět typů sub a–i. Je to zapříčiněno jednak stavem dochování, jednak administrativním vývojem, spojeným s držbou a péčí o archiv. Cítoliby totiž Schwarzenbergové získali až v roce 1803 (Třeboň v roce 1660).

10 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Lovosice, stará registratura, sign. II 5AE 1a, přípis ze dne 16. února 1789, zaslaný knížecím tajným radou Plächem ze Seinsbergu do Lovosic. Týkal se právě sirotčích pozůstalostních spisů, poukazoval na současný nepořádek, jehož příčinu spatřoval v dřívější nedostatečné péči o tyto písemnosti, v absenci pořizování pozůstalostních inventářů, ustanovování opatrovníků a také v následné nežádoucí ochotě vdov nakládat s pozůstalostmi svých manželů podle svého volného uvážení (ve prospěch těch, kteří jejich manžely nikdy nebyli). Zde je důležité poznamenat, že přípis vznikl jen šest let poté, co Lovosice získali Schwarzenbergové (viz také následující poznámku).

11 Čechura, Jaroslav: Strategie versus realita: kdo bude dědit, kdo hospodařit a jak dlouho? (Třeboňsko v první třetině 18. století). Jihočeský sborník historický 83, 2014, s. 106–151. Autor provedl pramenný výzkum mj. právě i k tomuto jevu, který potvrzuje rovněž na třeboňském panství. Podle něj každou desátou majetkovou operaci výrazně ovlivňovaly právě vdovy. A to do té míry, že v některých případech samy disponovaly s majetkem a hospodařily na celém gruntu, který předaly podle dědické vůle až s několikaletým zpožděním. (s. 146–147).

12 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Třeboň, stará registratura, sign. IB 5AE 40–46. V čase uspořádání třeboňského archivu v rámci archivní reformy to byly vedle Třeboně také Soběslav, Veselí nad Lužnicí a Lomnice nad Lužnicí, z městeček pak Mezimostí a Dolní Bukovsko. Spisy jsou vedeny pro měšťany a jejich sirotky.

13 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Cítoliby, stará registratura, sign. V AE 1g, pozůstalostní spis učitele Jana Rokose z let 1768–1784. Koncový ukládací znak g v signatuře je v tomto případě vyhrazen pouze pro Rokosův spis.

14 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Třeboň, nová registratura, sign ID 5AE 1–35. Rozsah tu vypovídá za vše. Vezmeme-li do úvahy, že jedno koncové číslo signatury není rovno jednomu fasciklu, pak jde ve srovnání s registraturou starou o enormní nárůst pozůstalostní agendy po roce 1784. Agenda byla navíc intenzivněji obohacována o některé další subtypy navázané na sociální skladbu panství, například o řemeslníky. Pod číslo 35 pak byly ukládány protokoly o projednávaných pozůstalostních řízeních.

15 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Hluboká, nový archiv, sign. IA 8Fα Nro 5, rozhodnutí c. k. zemského soudu ve věci pozůstalosti Jana Adolfa ze Schwarzenbergu ze dne 15. května 1900 (příklad pro představitele vládnoucího rodu, tedy pro Schwarzenbergy). SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Lovosice, starý archiv, sign. VIII Fβ Nro 7b, testament Silvie Kateřiny markraběnky z Baadenu ze dne 12. února 1660 (příklad pro představitele rodu, který vlastnil panství před Schwarzenbergy, tedy tzv. cizího rodu).

16 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Hluboká, dodatky, knihy pozemkové agendy, sign. OS Hluboká 1699, 1700 a 1712 z let 1788–1803 (knihy testamentů i pozůstalostních inventářů). SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Lovosice, dodatky, knihy pozemkové agendy, sign. OS Lovosice 107–111 (knihy testamentů, pozůstalostních inventářů a přípovědí, přičemž pod č. 111 je vedena jak kniha testamentů statku Kamýk, tak jeho samostatně vedený index) z let 1712–1846. V lovosickém případě jsou k dispozici i knihy testamentů, uložené přímo pod znakem 5AU.

17 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Protivín, inv. č. 2038, kart. 163, sign. V AE 2a (stará registratura), informace o projednávání pozůstalosti po duchovních z panství Postoloprty z let 1776–1789. Korespondenční mašinérii zahájil v této věci ředitel postoloprtského panství Josef Antonín Gallina svým dotazem ze dne 2. září 1776. Reciproční výskyt v postoloprtské staré registratuře nebyl s ohledem na navýšení náročnosti dalšího dohledávání v rámci této práce proveden.

18  SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Postoloprty, nová registratura, sign. IA 3Kα 15a/2 (bez samostatné složky).

19 Tamtéž, sign. IIA 5AE 12n. Písemnosti Landischova pozůstalostního případu netvoří samostatnou spisovou složku, ale jsou součástí několika dalších případů v rámci jedné signatury (jako výše). Takový způsob uložení je pro vyhledávání náročnější.

20 Tamtéž, sign. IIIA Kα 8b. Při fyzickém ověření došlo ke zjištění, že složka s Klečkovým testamentem se bohužel nedochovala (z číselného rozsahu 8a–c je k dispozici pouze exemplář sub 8a). Prokazatelně se jedná o historickou ztrátu, protože na složce s následující signaturou IIIA Kα 9a je poznamenáno již ke dni 1. srpna 1930, že byla nalezena prázdná. S ohledem na značnou migraci archiválií je to pochopitelné.

21 Tamtéž. Vyrozumění o vydání úmrtního listu, vydané Konstantinem Santnerem, vídeňským farářem na Alser Straße (Alstergasse), ze dne 30. března 1831.

22 Jen pro uvedené dva případy se dochovaly smlouvy o předání a převzetí pozůstalosti, svatební smlouva, popis rodinných vztahů zemřelého, přípis o přemístění archiválií, pozůstalostní protokoly a inventář s oceněním, žádosti o pořízení soudních odhadů, žádosti o urovnání a předvolání dědiců, účty a přípisy patronátního komisaře.

23 Lenešický statek je poprvé zmiňován k roku 1226 v souvislosti s majetkem kláštera v Doksanech, o století později pak v Postoloprtech. Jednalo se o jednu vesnici a několik přilehlých samot, proto byl spojován s většími správními celky (Vraný a hlavně Postoloprty). Roku 1788 jej vlastnil Jakub baron Wimmer, od konce roku 1803 Schwarzenbergové, kteří správu postupně převáděli právě do nedalekých Postoloprt.

24 K úřední přípravě a předání písemných agend vrchnostenských soudů viz např. instrukci pro všechny soudní úřady první instance Země české ze dne 27. září 1849.

25 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Lenešice, registratura, sign. VII R 2c, makuláře, passim (pozůstalostní spisy 5AE, záležitosti procesní sporné 5AP a trestní 5BC).

26 Tamtéž, repertář (nesign.), Metzeho poznámka ze dne 14. června 1850 na úvodní straně a na pag. 512.

27 Navrácené spisy po soudní skartaci představovaly především trestní věci z let 1783–1839, ale také třeba sirotčí záležitosti pro léta 1844–1899. Akta byla svázána do menších balíků po několika ročnících a označena původní schwarzenberskou signaturou v úplné podobě. Trestní agenda 5BC pak byla zařazena zpět do signované části.

28 SOA Třeboň, odd. Třeboň, Vs Třeboň, stará registratura, sign. ID 5AE 36a, přípis s urgencí českobudějovického krajského úřadu ve věci podání sirotčích pozůstalostních tabel ze dne 18. ledna 1788. V připojeném potvrzení o oběhu spisu jsou uvedena místa, do nichž byl spis dopraven, s datem projednání, číslem jednacím anebo dalšími poznámkami.