149–172 Martínková

1 K důsledkům tohoto vývoje na venkově obecněji srov. např. Velková, Alice: Proměny venkovské společnosti v letech 1700–1850. Český časopis historický 105, 2007, s. 809–857; Táž: Zásahy státu do vztahu mezi vrchností a poddanými a jejich dopad na vesnickou rodinu na přelomu 18. a 19. století. Časopis Národního muzea – řada historická 168, 1999, s. 53–73.

2 K pronikání nových právních nauk a k počátkům reforem srov. Klabouch, Jiří: Osvícenské právní nauky v Čechách. Praha 1953; Týž: K reformním snahám v českém soudnictví kolem roku 1730. Právněhistorické studie 11, 1965, s. 29–42; Bělina, Pavel: Teoretické kořeny a státní praxe osvícenského absolutismu v habsburské monarchii. Československý časopis historický 29, 1981, s. 879–905.

3 Srov. Janák, Jan – Hledíková, Zdeňka – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. 162–169 a s. 318–323; k širším společenským dopadům též Bělina, Pavel – Hlavačka, Milan – Tinková, Daniela: Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. XI.a (1792–1860). Praha–Litomyšl 2013, s.163–167 a 173–179.

4 Jednalo se o různá městská práva, o šlechtické tzv. zemské právo, o práva pozemkových vrchností vůči poddaným, o kanonické právo uplatňované vůči klerikům, o zvláštní práva některých skupin obyvatel (např. Chodové, Valaši, královští svobodníci) apod.

5 Srov. např. Schäfer, Michael: Geschichte des Bürgertums. Eine Einführung. Köln–Weimar–Wien 2009, zejm. s. 44–77.

6 Srov. např. Iseli, Andrea: Gute Policey. Öffentliche Ordnung in der Frühen Neuzeit. Stuttgart 2009, s. 84–95.

7 Srov. např. Tinková, Daniela: Osvícenství v českých zemích I. Formování moderního státu (1740–1792). Praha 2022, s. 106–114; obecněji k důsledkům proměn práva ve společnosti a uplatnění ve veřejném prostoru srov. Himl, Pavel: Pozorovat, popsat, stvořit. Osvícenská policie a moderní stát 1770–1820. Praha 2019.

8 Už v roce 1746 vznikla péčí svob. pána Josefa Petrasche v Olomouci první rakouská učená společnost tzv. Societas incognitorum aeruditorum in terris Austriacis, která tyto myšlenky aktivně šířila. K ní srov. např. Winter, Eduard: Josefinismus a jeho dějiny. Příspěvek k duchovním dějinám Čech a Moravy v letech 1740–1848. Praha 1945, s. 23–25.

9 Takové pojetí se sice začalo prosazovat už kolem poloviny 18. století, ale správní systém i právní prostředí se zásadně proměnilo až v době vlády Josefa II. a později. K významu této změny v celém rakouském správním systému srov. např. Heindl, Waltraud: Gehorsame Rebellen. Bürokratie und Beamte in Österreich. Bd. 1 (1740–1848). 2. Auflage, Wien–Köln–Graz 2013.

10 Typickým příkladem takovýchto polosoukromých či polostátních orgánů se soudní a justiční pravomocí včetně trestní nebo dokonce hrdelní byly v královských městech působící městské rady nebo pozdější regulované magistráty (a při nich působící kriminální soudy) v čele se syndiky, a na venkově vrchnostenské úřady a posléze tzv. soudní úřady (Justizamty) v čele s justiciáři. Srov. Janák, J – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 164–165.

11 K vzdělávání úřednictva srov. např. Ondo-Grečenková, Martina: Ve službách „obecného blaha“: vzdělanostní a profesní itinerář osvícenských úředníků. In: Vlast a rodný kraj v díle historika: sborník prací žáků a přátel věnovaný profesoru Josefu Petráňovi. Praha 2004, s. 473–494.

12 V souvislosti s tím byly pro tyto soudní a justiční úředníky zavedeny povinné odborné zkoušky skládané před speciálními komisemi činnými při územně příslušném apelačním soudu. Pro Čechy sídlil (tradičně již od roku 1548) v Praze, pro Moravu a zbytek Slezska byl v roce 1763 zřízen druhý Apelační soud v Brně.

13 Srov. Malý, Karel – Sivák, Florián: Dějiny státu a práva v českých zemích a na Slovensku do r. 1918. Jinočany 1992, zejm. s. 278–283 a 325–339.

14 Srov. Vaněček, Václav: Ke kořenům 28. října 1918. O české státnosti v první polovině 19. století. Právněhistorické studie 14, 1969, s. 29–57.

15 K některým předpokladům tohoto vývoje a projevům změn v právním prostředí srov. např. Stoklásková, Zdeňka: „Francouzský švindl svobody“. Strach z revoluce ve světě zákonů v Rakousku 1792–1805. In: Interpretace francouzské revoluce. Brno 2004, s. 70–80; Táž: Zrození občana. Řeč občanů a řeč textů v rakouských zákonících osvícenské doby. In: Kultura ve středoevropských dějinách: rozprava mezi humanitními obory. Praha 2020, s. 290–307.

16 Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 319–321.

17 Jejich trestněprávní jurisdikce však přešla na sborové soudy I. stolice, jinak též krajinské soudy.

18 Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 320.

19 Studovaný materiál je uložen ve Státním okresním archivu Pelhřimov (dále SOkA Pe) v následujících fondech: Okresní soud (dále OS) Kamenice nad Lipou (1850–1960), OS Pacov (1850–1960), OS Počátky (1850–1960) a OS Pelhřimov, manipulační období (1850) 1867–1960. Pro potřeby tištěné verze příspěvku byl jako vzor vybrán materiál dochovaný pro katastrální obec Proseč pod Křemešníkem situovanou na území soudního okresu Pelhřimov.

20 K různým příčinám proměn držby poddanských usedlostí v jihočeské oblasti na přelomu 18. a 19. století srov. např. Grulich, Josef: Poddanská nemovitost a dědické právo na Táborsku. Vřesecká rychta v letech 1625–1825. Jihočeský sborník historický 65, 1996, s. 34–42; Týž: Okolnosti změn vlastnických poměrů v poddanském prostředí (Situace na jihočeském panství Chýnov v rozmezí let 1625–1795). In: Koldinská, Marie – Velková, Alice (edd.): Historik zapomenutých dějin. Sborník příspěvků věnovaných prof. Eduardu Maurovi. Praha 2003, s. 108–128.

21 Ke gruntovním či pozemkovým knihám existuje velmi bohatá literatura, a proto zde z prostorových důvodů odkážeme pouze na několik důležitých studií; srov. např. Hanzal, Josef: Současný stav a výsledky studia českých pozemkových knih. Sborník archivních prací 14, 1964, s. 39–54; Chocholáč, Bronislav: O studiu pozemkových knih. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity C40, 1993, s. 51–61; Týž: Pozemkové knihy – neprávem opomíjený historický pramen. In: Průcha, Petr – Schelle, Karel (edd.): Historie a současnost veřejné správy. Sborník příspěvků z vědecké konference. Brno 1993, s. 8–11; Polák, Stanislav: Knihy pozemkové a knihy městské. Poznámka k diplomatické teorii. Archivní časopis 6, 1966, s. 208–215; Procházka, Vladimír: Česká poddanská nemovitost. Praha 1963; Trantírek, Miroslav: Vliv státu na vývoj městských a pozemkových knih na Moravě a ve Slezsku do roku 1849. Sborník archivních prací 10, 1960, s. 105–181; Volf, Miloslav: Vývoj gruntovní knihy ve světle zákonů a hospodářských instrukcí. Zprávy Archivu země české 13, 1939, s. 41–108; Týž: Výsledky soupisu gruntovních knih ve Středočeském kraji. Sborník archivních prací 16, 1966, s. 50–127 aj.

22 Pro urbáře platí totéž, co bylo shora řečeno pro pozemkové (gruntovní) knihy. Srov. např. Kalný, Adolf: Soupis urbářů jihočeských archivů 1378–1773. I–II. České Budějovice 1976; Rumba, Jan: České katastry od 11. do 21. století. Praha 2007; Řezníček, Jan: Soupis českých a moravských urbářů. Archivní časopis 22, 1972, s. 73–86; Tříska, Karel: Vývoj černínské ústřední správy. Sborník archivních prací 18, 1968, s. 363–376; Tywoniak, Jiří: Ústřední správa chotkovských velkostatků a její archiv. Sborník archivních prací 23, 1973, s. 3–105; Záloha, Jiří: Správa panství Český Krumlov a náplň činnosti jejích orgánů v 19. století. Archivum Trebonense, 1991, s. 71–99; Zaoralová, Marie: Vývoj správy brtnického velkostatku a jeho písemnosti. Sborník archivních prací 19, 1969, s. 258–304 aj.

23 V jižních Čechách byly vyhlášené zejména správní a soudní instituce zřizované knížetem ze Schwarzenbergu, hrabaty Černínem, Buquoyem aj., jejichž registratury včetně jejich úředních (i jiných) tradic daly základ např. způsobu práce v pozdějším Státním oblastním archivu Třeboň (odd. Český Krumlov, odd. Jindřichův Hradec, odd. Třeboň).

24 Srov. Lipovski, Radek: Pozůstalostní agenda v osvícenském zákonodárství 1740–1790. Hospodářské dějiny, 26, 2011, s. 3–36; Volf, M.: Vývoj gruntovní knihy; Týž: Výsledky soupisu gruntovních knih ve Středočeském kraji. Sborník archivních prací, 16, 1966, s. 50–127; Trantírek, M.: Vliv státu na vývoj městských a gruntovních knih. K situaci na Pelhřimovsku Skořepová, Markéta: Gruntovní knihy 19. století na příkladě panství Nový Rychnov. Archivní časopis 60, 2010, s. 344–359.

25 Nešlo o žádnou převratnou novinku, neboť např. v českém zemském šlechtickém právu již od středověku platila při převodu majetku a vůbec jakékoli transakci s ním zásada, že pokud není kupní či darovací smlouva, testament, dlužní úpis nebo jakákoli jiná listina na dispozici s majetkem řádně vložena do zemských desek (intabulována), tak její obsah nenabývá právní moci.

26 Srov. Schelleová, Ilona – Schelle, Karel (edd.): Civilní kodexy 1811–1950–1964. Brno 1993; Šolle, Václav: Civilní soudnictví předbřeznové v českých zemích. Sborník archivních prací 10, 1960, s. 111–146.

27 Skořepová, M.: Gruntovní knihy; Táž: Gruntovní knihy 19. století a možnosti jejich využití (na příkladu panství Nový Rychnov). Vlastivědný sborník Vysočiny, Oddíl věd společenských 17, 2010, s. 48–72.

28 Také tyto příručky měly v rakouské monarchii dlouhou tradici, neboť jich velké množství vznikalo už od druhé poloviny 18. století, často i v návaznosti na vydání nového zákony, předpisu, směrnice apod.

29 Srov. např. Urban, František (c. k. listovní ve Vysokém nad Jizerou), Ponaučení o knihách pozemkových. Turnov 1879; Lošan, František: O mapě knihy pozemkové v korunních zemích mocnářství Rakouského, kde knihy pozemkové nově založeny jsou. Úvaha a spolu praktický výklad vzhledu ku knihám pozemkovým. Tábor 1885; Novotný, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království české. Praha 1897.

30 Celková výkupní suma, výše jednotlivých splátek i délka doby splácení byly stanovovány podle převažujícího charakteru krajiny, v níž poddaný hospodařil, podle bonity půdy, velikosti usedlosti, zatížení jinými povinnostmi atp., neboť nebylo ani v zájmu státu ani v zájmu bývalé vrchnosti udělat z někdejších poddaných předlužené neplatiče. Na celém Pelhřimovsku hospodáři vzhledem k poměrně drsným přírodním podmínkám podhorského rázu sice platili nižší jednotlivé roční splátky, ale po delší dobu.

31 Později tato povinnost přešla na berní úřady a na berní správy činné pro tzv. berní okresy. Srov. Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 315.

32 Volf, M.: Výsledky soupisu, s. 55.

33 Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 325; Balík, Stanislav a kol.: Dějiny notářství v českých zemích. Praha 2014; Edl, Jan: Písemnosti státních notářství. In: Ročenka Státního oblastního archivu v Plzni. Plzeň 2004, s. 90–96.

34 Balík, S. a kol.: Dějiny notářství, s. 85–88.

35 Dostupné z <https://www.pocatky.cz/prehled-historie-od-13-stol/d-1040/p1=1089> [10. 6. 2023].

36 Berní úřady sloužily také jako pomocné soudní úřady, srov. Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 315. Spravovaly např. soudní depozita nebo sirotčí a opatrovnické jmění a rovněž spolupůsobily při výkupu, když vybíraly, účtovaly a odváděly platy určené na vyvázání z poddanství.

37 Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 315–316.

38 Jde o velice podobný dokument, jako je dnešní „list vlastnictví“ (tzv. „elvéčko“) vydávaný katastrálním úřadem při záznamu nemovitosti do pozemkového katastru.

39 Dostupné z <http://cuzk.cz/katastr-nemovitost/O-katastru-nemoviosti/Historie-pozemkovych-knih.aspx> [7. 6. 2023].

40 Údaje o „movitostech“ a jejich předávání je zde třeba brát jako čistě informativní, uvedené pouze pro úplnost přehledu o situaci ve studované době.

41 V jejich případě bývalo pro okresní soud problematické už jen „dohledání“ všech potenciálních dědiců, neboť se děti či vnuci a sourozenci zůstavitele s rodinami často nacházeli mimo okres: například ve službě anebo jako tovární dělníci či nádeníci i v poměrně vzdálených destinacích včetně Prahy, Vídně atp. Jistá část rodin rovněž opustila monarchii (s povolením úřadů i bez něj) a vystěhovala se do zámoří.

42 Často se jednalo o domek či chalupu, malá políčka nebo kus louky, většinou v hodnotě do několika nižších desítek zlatých, ale jen zřídka šlo o cennosti nebo o hotové peníze.

43 Balík, Stanislav – Šatánková, Hana: Notářství v letech 1871–1918. In: Balík, S. a kol.: Dějiny notářství, s. 87–116.

44 Tato lhůta se postupně měnila.

45 Automaticky se to dělo v případě nezletilých nebo nesvéprávných dědiců.

46 Pro její sepsání a formální úpravu, stejně jako v ní uváděné povinné údaje sloužící k identifikaci zůstavitele i jeho dědiců, platily pravidelně novelizované normy.

47 K „výměnku“ jako právnímu institutu v českém právu srov. např. Horáček, Cyril: Výminek. Úvaha agrárně politická. Praha 1900; Menoušek, Antonín: Výměnek a jeho postavení při držbě reální. Praha 1898; Sedláček, Jaromír: Právo výměnku v dějinném vývoji. Věstník české akademie zemědělské 19, 1943, s. 101–104; k jeho proměnám v historickém vývoji jako společenského fenoménu srov. Klášterská, Alice: Forma sociálního zabezpečení na vesnici v 18. a 1. polovině 19. století (Výměnek v pozemkových knihách vesnice Lhůty u Šťáhlav). Historická demografie 21, 1997, s. 93–131; Koupal, Jan: Selský grunt, odkaz a výměnek (z jižních Čech). Český lid 30, 1930, s. 241–247; Kozlík, Jaroslav: Výměnkářská otázka v Čechách v letech 1873–1912 na základě poznání výměnku ve vybraných obcích okresu Příbram. Podbrdsko 7, 2000, s. 67–136; Procházka, Vladimír: Výbava a výměnek na české vesnici 16. a 17. století. Český lid 49, 1962, s. 55–63; Šťastná, Jarmila: Výměnek a postavení výměnkářů v západním Podkrkonoší. Český lid 58, 1971, s. 283–290; Šulcová, Milada: Příspěvek ke studiu života výměnkářů. Český lid 61, 1974, s. 97–99 aj.