22–42 Jordánková–Sulitková

1 O testamentech jako specifických právních dokumentech Spáčilová, Libuše: Deutsche Testamente von Olmützer Bürgern. Entwicklung einer Textsorte in der Olmützer Stadtkanzlei in den Jahren 1416–1566. Schriften zur diachronen Sprachwissenschaft. Bd. 9, 2000; Ratajová, Jana: Pražské testamenty (1600–1620) jako pramen k dějinám rodinných struktur. Pražský sborník historický 30, 1998, s. 90–92. K výzkumům německé právní historie v tomto směru viz Hrubá, Michaela: „Nedávej statku žádnému, dokud duše v těle.“ Pozůstalostní praxe a agenda královských měst severozápadních Čech v předbělohorské době. Ústí nad Labem 2002, s. 27–28.

2 K porozumění zásadám brněnského práva přispěly zásadní měrou edice právní knihy i přepracovaných výtahů, z nichž první ještě ze 14. století se nazýval Manipulus vel directorium iuris civilis. Právní kniha i Manipulus jsou současnému badateli přístupny v pečlivých edicích Miroslava Flodra, který se také podrobně zabýval kritickému zhodnocení významu brněnského městského práva. Flodr, Miroslav (ed.): Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. I. Úvod a edice. Brno 1990; Týž: Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. II. Komentář. Brno 1992; Týž: Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. III. Rejstříky a přehledy. Brno 1993. K filiaci brněnských právních rukopisů též Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: K důležitosti zkoumání filiace právních rukopisů na příkladu Brna. Studie o rukopisech 44, 2014, s. 271–287 a Sulitková, Ludmila: Právní normy a soudní praxe trestně právního charakteru ve vybraných královských a vrchnostenských městech (Příspěvek k disciplinaci městského obyvatelstva v předbělohorské době). Sborník archivních prací 67, 2017, 1, s. 156–161.

3 Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: Zásady testamentární praxe královského města na jihoněmeckém právu (na příkladu Brna). In: Jíšová, Kateřina – Doležalová, Eva (edd.): Pozdně středověké testamenty v českých městech. Prameny, metodologie a formy využití. Praha 2006, s. 39–53.

4 Šebánek, Jindřich – Dušková, Sáša (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV/1. Praha 1962, č. 17, s. 79–87; Flodr, Miroslav: Iura originalia civitatis Brunensis. Privilegium českého krále Václava I. z ledna roku 1243 pro město Brno. Brno 1993; Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 39–40.

5 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 40 a pozn. 3 tamtéž, kde jsou citovány předmětné edice a starší literatura.

6 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 50 a pozn. 51 tamtéž, kde je shrnuta jak relevantní literatura, tak citovány i příslušné články Koldínova zákoníku. Jireček, Josef (ed.): Práva městská Království českého a Markrabství moravského spolu s Krátkou jich Summou od M. Pavla Krystyana z Koldína. Praha 1876; Malý, Karel a kolektiv (edd.): Práva městská Království českého. Edice s komentářem. Praha 2013; Komárek, Filip: Brněnské městské právo ve světle právních naučení městského soudu z let 1599–1616 (dědické právo). Diplomová práce obhájená na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Brno 2010, s. 49, 61; Mareš, Jan: Ženská výbava v litoměřickém městském právu v předhusitské době. Porta Bohemica 4, 2007, s. 62–63; Týž: Magdeburské právo ve městech severozápadních Čech v předhusitské době. Disertační práce obhájená na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Praha 2008, zvl. s. 117–118, 139–142. Dostupné z <https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/16512> [24. 4. 2023].

7 Srov. pozn. 5. Hledíková, Zdeňka – Janák, Jan – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. Praha 2005, s. 218; Malý, Tomáš: Koldínův zákoník a Morava: výzva ke studiu dějin práva namísto právních dějin. In: Alis volat propriis. Sborník příspěvků k životnímu jubileu Ludmily Sulitkové. K vydání připravila Hana Jordánková. Brno – Ústí nad Labem – Opava 2016, s. 392–393. V této souvislosti je přímo symptomatické, že ještě k prosinci roku 1680 radní pověřili svého syndika překladem originální brněnské právní knihy do němčiny. Sulitková, Ludmila: Obnovy městské rady v královském městě Brně na přelomu 17. a 18. století – doznívání tradice. In: Archivum amicus historici est. Sborník příspěvků k životnímu jubileu Hany Jordánkové. K vydání připravila Radana Červená. Brno 2015, s. 347 a pozn. 66 tamtéž. V otázkách apelace k pražskému apelačnímu soudu bylo Brno v intencích Koldínova zákoníku poněkud pružnější už koncem 16. století. Srov. Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: Několik poznámek ke správě a soudnictví pobělohorského Brna do 20. let 18. století. Brno v minulosti a dnes 32, 2019, s. 172–173.

8 Jordánková, H. – Sulitková, L.: K důležitosti zkoumání, s. 278 a pozn. 34 na s. 278–279; Sulitková, L.: Právní normy, s. 159 a pozn. 36 tamtéž; Komárek, F.: Brněnské městské právo, s. 72 dospívá k zjištění, že rozdíly mezi ustanoveními brněnské právní knihy a jednotným městským zákoníkem z 16. století nebyly nijak podstatné, že však je obtížné zjistit, ve kterých článcích se Pavel Kristián z Koldína brněnským právem přímo inspiroval.

9 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 50. Srov. pozn. 5, 7.

10 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Několik poznámek, s. 173.

11 Malý, T.: Koldínův zákoník a Morava, s. 398–399.

12 Hledíková, Z. – Janák, J. – Dobeš, J.: Dějiny správy, s. 223; Malý, T.: Koldínův zákoník a Morava, s. 392–393.

13 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe.

14 Srov. pozn. 1. Srov. též Pešek, Jiří: Testamenty a pozůstalostní inventáře jako aktuální téma obecné a právní historie. Pražský sborník historický 39, 2007, s. 27.

15 Bretholz, Bertold: Geschichte der Stadt Brünn. Brünn 1911, s. 342. Ten ovšem neuvádí, kde je testament uložen či přepsán a ani nepřipomíná edici CDM. K Mauriciovi též Mezník, Jaroslav: Členové brněnských městských rad z let 1343–1373. Přílohy k práci Brněnský patriciát a boje o vládu města ve 14. a 15. století. Brno v minulosti a dnes 4, 1962, s. 104. Rukopis uložen v Archivu města Brna. Jaroslav Mezník upozorňuje, že Mauricius byl v červnu 1345 nemocen a koncem roku nebo začátkem roku 1346 zemřel. Flodr, M.: Právní kniha III, s. 233 též naznačuje, že Matěj/Matyáš? Mauricius musel zemřít někdy koncem roku 1345 nebo začátkem roku 1346. Podle našich zjištění se nenachází tento testament v Archivu města Brna (dále AMB), A 1/1 – Sbírka listin, mandátů a listů (dále A 1/1).

16 AMB, A 1/1, inv. č. 114 (24. IV. 1362); Brandl, Vincenz (ed.), Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IX. Brünn 1875, s. 203–205, č. 277; Bretholz, B.: Geschichte, s. 345. K Jindřichu Fuchsovi Mezník, Jaroslav: Jindřich Fuchs (Příspěvek k vývoji brněnského měšťanstva ve 14. století). Brno v minulosti a dnes 1, 1959, s. 151–158; srov. též Flodr, M.: Právní kniha III, s. 227.

17 Srov. pozn. 16. Z ledna roku 1344 pochází záznam o zápůjčce peněz zanesený do první městské pamětní knihy (AMB, A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih (dále A 1/3), rkp. č. 39, fol. 210r; Flodr, Miroslav (ed.): Pamětní kniha města Brna z let 1343–1376 (1379). Brno 2005, s. 402, č. 1119). V něm je zmíněn odkaz dvou kop grošů „v případě smrti“ na pouti do svaté země Jindřicha z Měnína a jeho ženy Kateřiny. Bretholz, B.: Geschichte, 342–347.

18 AMB, A 1/3, rkp. č. 48; Flodr, Miroslav (ed.): Pamětní kniha města Brna z let 1391–1515. Brno 2010.

19 AMB, A 1/3, rkp. č. 48, fol. 354r; Flodr, M. (ed.): Pamětní kniha, 2010, s. 218, č. 560.

20 Jde o testament sladovníka Petrzika z roku 1469. AMB, A 1/3, rkp. č. 48, fol. 398v–399r; Flodr, M. (ed.): Pamětní kniha, 2010, s. 320–322.

21 AMB, A 1/3, rkp. č. 48, fol. 368r–587v; Flodr, M. (ed.): Pamětní kniha, 2010, s. 244–567.

22 Viz testament sladovníka Petrzika, zmíněný v pozn. 20.

23 AMB, A 1/3, rkp. č. 49 (1510–1571).

24 Tamtéž, rkp. č. 50 (1569–1598).

25 Tamtéž, rkp. č. 51 (1599–1619).

26 K praxi dobové městské kanceláře obecně viz Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: Brněnská městská kancelář v předbělohorském období (Prosopografická a diplomatická studie). Sborník archivních prací 45, 1995, s. 291–510. K variabilitě městských úředních písemností viz Sulitková, Ludmila: Úřední písemná kultura ve městě. Výsledky systémové analýzy pro středověk a raný novověk na příkladu královského města Brna. Documenta Pragensia, suppl. 9, 2018, s. 9–78.

27 V širší srovnávací perspektivě viz Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 104 (zde bere v potaz i výzkumy pro královskou Kadaň – Rak, Petr: Kadaňské knihy trhů a testamentů z let 1465–1603 a testamentární praxe v Kadani od poloviny 15. století do počátku 17. století. Sborník archivních prací 48, 1998, s. 71–73); Pešek, Jiří: Pražské knihy kšaftů a inventářů. Příspěvek k jejich struktuře a vývoji v době předbělohorské. Pražský sborník historický 15, 1982, s. 77; Ratajová, J.: Pražské testamenty, s. 90–125. Z novějších prací např. Malý, Tomáš: Kterak „Starochrudimští“ na smrtelném loži kšaftovali, Testamentární praxe v raně novověké Chrudimi. Památce Čeňka Floriána. Sborník prací východočeských archivů 10, 2005, s. 28; Fišerová, Barbora: Nejstarší dochované testamenty vysokomýtských měšťanů z let 1574–1696. K některým aspektům měšťanského života v raném novověku. Východočeský sborník historický 34, 2017, s. 46 (s pozn. i pro věnné město Dvůr Králové).

28 Jirková, Pavla: Testamentární praxe v Jihlavě v letech 1578–1590 (Testament jako pramen pro dějiny rodinných struktur, historickou demografii a sociotopografii). Diplomová práce obhájená na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Praha 2006, s. 89 uvádí pro poslední dvě desetiletí 16. století průměrný počet až 22 testamentů zapsaných ročně do specializované městské knihy. Dostupné z <https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/7278> [24. 4. 2023].

29 Spáčilová, L.: Deutsche Testamente, s. 14, 19–20. Práce je zaměřena na pozdní středověk a počáteční desetiletí raného novověku.

30 Matyska, Jan: Náchodské testamenty v 17. století. Stopami dějin Náchodska 16, 2018, s. 199.

31 Pešek, J.: Pražské knihy kšaftů a inventářů, s. 76–77; Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 104; Matyska, J.: Náchodské testamenty, s. 199. Mluví celkem o 32 testamentech rovněž v Praze. Ratajová, J.: Pražské testamenty, s. 94 uvádí, že testamenty písemně zaznamenané do městských knih představují jen zlomek původní agendy. Současně naznačuje, že do knih byly zaznamenávány především poslední vůle odkazující větší majetek. V případě morových epidemií lze důvodně předpokládat, že velká část testamentů byla sepsána a stvrzena až dodatečně. Tamtéž, s. 93.

32 Pešek, J.: Pražské knihy kšaftů a inventářů, s. 71.

33 Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 105.

34 Sulitková. Ludmila: Diplomatická produkce v raně novověkém královském městě Brně. Brno v minulosti a dnes 18, 2005, s. 110 a pozn. 54 tamtéž.

35 Pešek, J.: Pražské knihy kšaftů a inventářů, s. 71 uvádí pro pražská města (Staré Město pražské, Nové Město pražské a Malou Stranu), že zápisy posledních vůlí v městských knihách představovaly jen cirka čtvrtinu následně provedených majetkových převodů.

36 Matyska, J.: Náchodské testamenty, s. 199 se snaží porovnávat počty zaknihovaných testamentů vůči počtu náchodských domů.

37 Nejstarší dochovaná svatojakubská matrika pokřtěných a oddaných z let 1587–1599 je uložena v Moravském zemském archivu v Brně. Od 19. století jsou nezvěstné další matriky: jedna matrika pokřtěných z let 1607–1618 a dvě matriky oddaných z let 1600–1616 a 1616–1634. Podle brněnského práva byl za dospělého považován chlapec ve věku 14 let a dívka ve věku 12 let
(Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 48), v námi zkoumané materii jsme však žádný testament takto mladého člověka nepodchytily. Naproti tomu Koldínův zákoník zvyšoval věk dospělosti pro chlapce na 18 a pro dívky na 15 let. Malý, K. a kol. (edd.): Práva městská, s. 160, oddíl E. III/I.

38 Nejnověji Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: Předbělohorské Brno. Hospodářský potenciál města a sociální situace jeho obyvatel. Brno 2020, s. 67. Jinak Nodl, Martin: Středověký testament jako abnormalita. In: Jíšová, Kateřina – Doležalová, Eva (edd.): Pozdně středověké testamenty v českých městech. Prameny, metodologie a formy využití. Praha 2006, s. 78. Jím uváděný počet 1 000 poplatníků v centru Brna snad mohl platit jen v období, kdy Brno bylo sídlením městem lucemburské sekundogenitury, tedy do prvního desetiletí 15. století, nikoli v pozdějším vývoji.

39 Nodl, M.: Středověký testament, s. 78. Rezervovaně se k tomuto názoru vyjádřil Mareš, J.: Ženská výbava, s. 60 (se souhrnem stávající literatury). Srov. pozn. 31.

40 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 48; Borovský, Tomáš: Čas středověkých měšťanských testamentů (příklad Brna v pozdním středověku). In: Jíšová, Kateřina – Doležalová, Eva (edd.): Pozdně středověké testamenty v českých městech. Prameny, metodologie a formy využití. Praha 2006, s. 57. V případě osvědčení ústního testamentu mohlo jít také o svědectví městského rychtáře – viz např. AMB, A 1/3, rkp. č. 50, fol. 286r–287r k roku 1585. Podle Koldínova zákoníku nemusel být vysvědčován kšaft, který zůstavitel ještě za svého života osobně předal do úschovy městské radě. Malý, K. a kol. (edd.): Práva městská, s. 156, oddíl D. LIV.

41 Zvýšený počet testamentů jsme zachytily pouze v roce 1584 a zčásti v roce 1585 (AMB, A 1/3, rkp. č. 50), kdy stoupl počet zaknihovaných testamentů až na 9 %, ne však už v další knize testamentů (tamtéž, rkp. č. 51), která zachycuje časové období, kdy probíhaly další morové epidemie –
předně velká morová rána v letech 1597–1599 a menší v letech 1600, 1603–1604, 1606–1607 a 1614. Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: Nepředvídatelné fenomény v životě raně novověkého města (Na příkladu Brna předbělohorského období). Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 1-2/2002. Z pomocných věd historických XVI. Inter laurum et olivam. Praha 2007, s. 707–720; Tytéž: Přírodní katastrofy a epidemie v předbělohorském Brně. In: Bada, Michal – Duchoňová, Diana a kol. (edd.), Pohromy, katastrofy a nešťastia v dejinách našich miest. Bratislava 2019, s. 53–70; Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 133 vyjádřila na základě svého geograficky široce rozprostřeného výzkumu testamentů měšťanů a obyvatel severozápadních Čech názor, že zvýšenou četnost testamentů v době morových epidemií nelze primárně chápat jako odraz vyšší mortality, ale přednostně jako výpověď o aktuálním pocitu nebezpečí a strachu ze smrti. Tyto pocity však mohly být na základě zkušeností z Brna v některých dobách rovnocenné skutečné mortalitě, o níž v brněnských poměrech, jak naznačeno, přesvědčivě vypovídají konfirmační formule, připojené k zaknihovaným testamentům a stvrzující tedy následné úmrtí konkrétního zůstavitele. Na druhé straně je s podivem, že zvýšený počet testamentů v Brně nebyl shledán při jiných vlnách epidemií. Srov. též pozn. 31.

42 V některých testamentech je sice uvedena formulace, která má vyloučit takové případné nesrovnalosti, a testátor většinou pak určuje, že pokud by někdo nějaký legát zpochybnil, má se odkaz původně mu určený postoupit v prospěch chudých v městském špitále.

43 AMB, A 1/3, rkp. č. 50. Podobný poměr jsme zachytily i v knize testamentů (tamtéž, rkp. č. 49) z let 1510–1571 (z 263 testamentů sem vložených bylo 62 ženských), jen o něco menší (na 18 %), pak v poslední předbělohorské knize testamentů z let 1599–1619 (tamtéž, rkp. č. 51). Srovnání s jinými městy – Jirková, P.: Testamentární praxe, s. 68–70 (zatímco obvyklý je poměr 1/4–1/3 ženských testamentů vůči mužským, v Litoměřicích jsou ženské testamenty zastoupeny až polovinou počtu).

44 AMB, A 1/3, rkp. 50, fol. 474r–478r. K porovnání viz např. obsáhlý testament radního písaře Jiřího Hovorky z Vyškova. AMB, A 1/3, rkp. č. 51, fol. 552r–566r; Jordánková, H. – Sulitková, L.: Brněnská městská kancelář, s. 330.

45 Podotýkáme, že český testament znějící na jméno šlechtice usazeného v Brně, který by byl zanesen do městských knih, jsme zjistily jen v jednom jediném případě k roku 1540 (ratifikován byl roku 1541). Šlo o Alberta Dubenského z Dubének. AMB, A 1/3, rkp. č. 49, fol. 58r–60v; Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové. Vídeň 1930, s. 323, č. 1141. Z Dubének se psalo více různorodých vladyk, žijících na Moravě.

46 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové, s. 370, č. 349.

47 Vollständiges topographisches deutsch-böhmisches Orts-Lexikon der Markgrafschaft Mähren und der Herzogthumes Ober und Nieder-Schlesien. Brünn, s. 188; dostupné z <https://de.wikipedia.org/wiki/Strzelce_Opolskie> [24. 4. 2023].

48 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové, s. 475, č. 2059; Ottův slovník naučný, sv. XX. Praha 1903, s. 555; Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze království českého, Díl patnáctý. Praha 1927, s. 281; Sedláček, August: Místopisný slovník historický království českého, 2. vyd. Praha 1998, s. 725, 753. Sedláček uvádí, že rod pocházel z Radvanova u Mladé Vožice a nějaký čas držel část Pravětic u Načeradce. Ani k jedné z těchto lokalit už ale v 16. století neměli Pravětičtí z Radvanova majetkový vztah. Srov. pozn. 54.

49 Za vlády Zachariáše z Hradce na Telči nastal rozkvět města a okolního panství. Byly zakládány četné rybníky (hlavně úředníkem Floriánem Pravětickým), takže k roku 1581 bylo na panství 41 rybníčků plodových a 65 rybníků. Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Brno 1938, s. 17. Webové stránky regionu Česká Kanada uvádějí jmenovitě 4 rybníky vybudované Floriánem v rozpětí let 1567–1574; dostupné z <www.ceska-kanada.cz> [24. 4. 2023].

50 Rampula, Josef: Domy v Telči. Telč 1999, s. 175–176.

51 Srov. pozn. 49.

52 Boček, Antonín: Přehled knížat a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v Markrabství moravském. Brno 1850, nestr.

53 Janišová, Jana – Janiš, Dalibor: Komentář k moravským zemským zřízením z let 1516–1604. Svazek I. Články 1–74. Praha 2017, s. 310–313. Za laskavé ověření prameny děkujeme autorce (MZA, A 3, inv. č. 755, fol. 6v–18v – k roku 1578–1583).

54 Do rytířského stavu na Moravě byl zřejmě přijat roku 1574 (Sedláček, August: Českomoravská heraldika II. Praha 1925, s. 578). August Sedláček ovšem na značuje, že mu byl potvrzen jeho starodávný rytířský stav (erb popisuje následně: štít modrý, uprostřed hlava s vlasy, černou bradou a s kusem uťatého ramene, kolčí helm, přikrývadla modrá a bílá, točenice a nad ní tři kohoutí péra, modré, bílé, černé, a z každé strany stříbrem obložený buzikán). Za tři roky poté byl Florián Pravětický přijat mezi rytíře i v Čechách (Klecanda, Vladimír: Přijímání do rytířského stavu v zemích českých a rakouských na počátku novověku (příspěvek k dějinám nižší šlechty). Časopis archivní školy 6, 1928, s. 112). Jako vladyka je uváděn i na náhrobku ve farním kostele sv. Jakuba v Brně. Pilnáček, J.: Staromoravští rodové, s. 475, č. 2059, popisuje erb dle náhrobníku: na štítě uťatá hlava Turka, klenot uprostřed tři vztyčená (kohoutí) péra a po stranách po jednom válečném palcátu či řemdichu. Vlastnil ovšem jen jeden zemskodeskovní statek, a to v letech 1582–1587 Žerůtky (na lysickém panství u Boskovic) – Hosák, L.: Historický místopis, s. 277, 328. V letech 1587–1590 spravovala statek Žerůtky – tvrz, dvůr, ves Žerůtky a ves Lačnov – po zemřelém muži Barbora Střelická s Floriánovým synem Bedřichem z předcházejícího manželského svazku (Tenora, Jan: Kunštátský okres. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Brno 1903, s. 195). Srov. též pozn. 53. Jako léno držel Pravětický zřejmě od roku 1578, kdy se ujal úřadu písaře menšího zemského práva, statek Nechvalín (na ždánickém panství u Kyjova). Ten sice od předchozího držitele v roce 1582 odkoupil, ale doslova obratem jej zase prodal. Dvořák, Jan: Vrchnostenské město v zasazení do širších struktur. Studie s edicí pramenů. Olomouc 2015, s. 48. Srov. též pozn. 48.

55 Boček, A.: Přehled, nestr.

56 Funkce zemského purkrabího byla na Moravě po jistý čas nevyhraněná (Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: Šlechta v královském městě Brně v předbělohorském období. In: Kokojanová, Michaela (ed.), Měšťané, šlechta a duchovenstvo v rezidenčních městech raného novověku (16.–18. století). Prostějov 1997, s. 166 a pozn, 11 na s. 173–174, kde je uvedena všechna předchozí literatura). V roce 1583 však olomoucký zemský sněm pevněji stanovil povinnosti zemského purkrabího, k nimž patřilo především stíhání zemských škůdců a dodržování pořádku při zemských sněmech a soudech. Kameníček, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské. Jejich složení, obor působnosti a význam. Díl I. Brno 1900, s. 155–158; Janák, Jan – Hledíková, Zdeňka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha 1989, s. 109; Dřímal, Jaroslav: Zemský dům v Brně. Brno 1947, s. 37–38, 51–53.

57 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Šlechta, s. 180; srov. pozn. 45 a 48, 69. Srov. též AMB, A 1/3, rkp. č. 1771, fol. 117v, č. 1772, fol. 178r, č. 1775, fol. 164r.

58 Srov. pozn. 61. Náhrobník je dodnes umístěn ve stěně presbytáře městského farního kostela sv. Jakuba. Janišová, J. – Janiš, D.: Komentář, s. 303–309. Za laskavé ověření informací o Pravětickém z pramene jsme díkem zavázány autorce (MZA, A 3, inv. č. 755, fol. 22r, 28v). Havránková, Vilemína: Epigraphica Brunensia I. Katalog brněnských nápisů do roku 1800 (sv. I). Diplomová práce obhájená na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně. Brno 1970, nepaginováno (moderní paginace s. 128-131).

59 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Šlechta, s. 180. Srov. též AMB, A 1/3, rkp. č. 1771, fol. 128r, č. 1773, f. 186r. Srov. pozn. 69.

60 Tamtéž, rkp. č. 1774, fol. 174r (k roku 1585 podchycen již prodej domu). Zdůrazňujeme, že vlastnictví domů pod purkrechtem bylo pro šlechtu v Brně zcela obvyklé, naopak svobodné domy zapsané do zemských desek byly výjimečné.

61 Denní datum skonu urozeného a ctihodného pána Floriana Pravětického – 26. září 1587 – si zaznamenal do své kroniky brněnský lékárník a radní Jiří Ludwig. AMB, A 1/3, rkp. č. 7245, fol. 13v; Sulitková, Ludmila – Škopová, Jana: Dosud needované záznamy z kroniky brněnského lékárníka Jiřího Ludwiga (1574–1603). Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, C 40, 1993, s. 149. Neopomenul ani úmrtí Florianovy ženy Barbory Střelické. Srov. pozn. 92. Pravětický z Radvanova byl zřejmě už jednou ženat. Barbora Střelická byla prokazatelně jeho druhou (?) manželkou od roku 1581 (Hosák, L.: Historický místopis, s. 277).

62 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Předbělohorské Brno, s. 147, 155; Tytéž: Příběh jednoho brněnského nobilitovaného měšťana (aneb není malíř jako malíř). In: Ambrožová, Hana – Chocholáč, Bronislav – Jan, Libor – Pumpr, Pavel (edd.): Historik na Moravě. Profesoru Jiřímu Malířovi, předsedovi Matice moravské a vedoucímu Historického ústavu FF MU, věnují kolegové, přátelé a žáci k šedesátinám. Brno 2009, s. 833–851; Tytéž: K otázkám kriminalizace a marginalizace městského obyvatelstva předbělohorské doby (na příkladu královského města Brna). Opera historica 11, 2006, s. 608.

63 Jde nepochybně o Martina Scheiblitze, který vstoupil do městské rady v úředním roce 1588/1589. Jordánková, H. – Sulitková, L.: Brněnská městská kancelář, s. 498.

64 Písař tohoto jména není z vlastního města Hustopečí zatím znám. Srov. Svoboda, Miroslav: Osudy města v raném novověku. In: Jan, Libor – Nezhodová, Soňa a kol. (edd.): Hustopeče, město uprostřed jihomoravských vinic. Hustopeče 2010, s. 171–224. Pro celé 16. století je jmenovitě uveden jen městský písař Wenzl Mathesius (tamtéž, s. 178).

65 Srov. pozn. 61 a 54.

66 Nazývá ji pro nás zcela nezvykle Kloboučnickou – k městským branám viz Sulitková, Ludmila – Jordánková, Hana: Prostor vnitřního města a jeho předměstí na příkladu středověkého a raně novověkého Brna (Prameny a vývoj názvosloví). Documenta Pragensia, suppl. 10, 2022, zejména s. 124–125.

67 Hosák, L.: Historický místopis, s. 271, 273, 269.

68 Viz příloha. Za zdůraznění stojí zejména odkaz na kapli sv. Mořice u farního kostela sv. Jakuba, (bez určené částky, „kdež se česky káže“).

69 Srov. též. pozn. 57, 59. Dům v Běhounské ulici byl již prost veruňků, na domě ve Veselé zbývalo doplatit 150 zl. mor. AMB, A 1/3, rkp. č. 1776, fol. 98r). Domy však asi nebyly příliš výstavné, protože dům v Běhounské koupil za 430 zl. mor. (Tamtéž, rkp. č. 1771, fol. 128r) a dům ve Veselé za pouhých 245 zl. mor. Srov. též pozn. 54.

70 Samozřejmě šlo nejčastěji o sumy ve splátkovém režimu. Srov. Jordánková, H. – Sulitková, L.: Předbělohorské Brno, s. 132–141.

71 Větší finanční odkazy po 400 zl. mor. jakýmsi „befreundeten frau Prawietitzkin Testament“ nacházíme dokonce v rejstřících radních počtů z úředního roku 1595/1596 (AMB, A 1/3, rkp. č. 463, fol. 74r) a podruhé po deseti letech, v úředním roce 1607/1608 (Tamtéž, rkp. č. 485, fol. 69r), tentokráte pouze ve výši 200 zl. mor.

72 V tomto směru by mohla připomínat Sušickou měšťanskou „podnikatelku“ 18. století. Lhoták, Jan: „Urozená paní, poníženě žádám…“ Měšťanka Lidmila Löschová jako výjimečná žena-podnikatelka ve venkovském královském městě na prahu novověku. In: Z archivu ke studentům a zase zpět. Věnováno Ivaně Ebelové k životnímu jubileu. K vydání připravili Zdeněk Hojda, Jan Kahuda, Zdeňka Kokošková. Praha 2021, s. 117–151; Týž: Women Credit Activities in a Rural Town in Bohemia in the 18th Century. The Case of Lidmila Löschová. The Journal of European Economic History 2, 2022, s. 109–148.

73 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové, s. 370, č. 1349 – „Na štítě pětilistá heraldická růže, při štítě písmena B.S.Z.S“.; Havránková, V.: Epigraphica, nepaginováno (moderní paginace s. 129) – „Na soklu náhrobníku erbovní štítek s pětilistou růží a iniciálkami“. Srov. Drobná, Zoroslava: Farní chrám sv. Jakuba v Brně. Praha 1940; Hálová-Jahodová, Cecílie: Brno. Stavební a umělecký vývoj města. Praha 1947, s. 111. Ke znaku Floriána Pravětického srov. pozn. 54.

74 Jde o testament měšťana Pavla Nepla z května roku 1587. AMB, A 1/3, rkp. č. 50, fol. 326r–329r.

75 Srov. pozn. 68.

76 Ta je zcela obvyklá i v německy stylizovaných testamentech, jen v některých případech bývá zestručněna na pouhé „ve jménu sv. Trojice“. Různé varianty invokace, variabilnější nežli v Brně, shledává M. Hrubá na základě komplexního rozboru písemných testamentárních pořízení v královských městech severozápadních Čech. Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 120–124. Autorka založila svůj výzkum na komplexním rozboru posledních vůlí zachovaných pro města Litoměřice, Louny, Most, Ústí nad Labem a Žatec a okrajově i při rozboru jednotlivých formulací (viz pozn. 27) zahrnuje i poznání Petra Raka pro Kadaň, Rak, P.: Kadaňské knihy trhů, s. 71–73. Z hlediska stylistické stavby jsou podrobně pojednány i jihlavské testamenty z posledních dvou desetiletí 16. století (Jirková, P.: Testamentární praxe, s. 27–41). Jednotlivé formule jsou „ideově“ obligatorní, a tedy stejné, ale ve své stylizaci od brněnských odlišné. Totéž platí i pro německé testamenty z Olomouce pozdního středověku a počátku novověku (Spáčilová, L.: Deutsche Testamente, s. 37–79).

77 Formulačně různě složité typy areng v testamentech shledává i Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 124–127. Srov. pozn. 76.

78 V latinském znění jde tedy o zdůraznění „sana mente“. Srov. Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 123–124. Srov. pozn. 76.

79 Podobně pro města severozápadních Čech Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 133.

80 I podle Koldínových práv bylo jejich ustanovení zcela v pravomoci testátora. Malý, K. a kol. (edd.): Práva městská, s. 141, oddíl D. VIII; Matyska, J.: Náchodské testamenty, s. 203. K povinnostem různých poručníků (krevních, právem určených, testamentárních ad.) podle brněnských městských práv i podle Koldínova zákoníku Komárek, F.: Brněnské městské právo, s. 54–56.

81 Srov. pozn. 54, 73. Pro pražská města bylo pořízení náhrobku – alespoň u bohatších měšťanů – obvyklé již na počátku 17. století. Ratajová, J.: Pražské testamenty, s. 122.

82 Podle dikce Koldínova zákoníku (Malý, K. a kol. (edd.): Práva městská, s. 169, oddíl E. XXXIV) mohl testátor do své poslední vůle zahrnout i osobu, která ji sepsala, ale v takovém případě musel být kšaft před svědky, kteří jej vysvědčili, hlasitě přečten. O tom samozřejmě nejsme v případě Střelické nikterak informovány.

83 Určený majetek má potom, jak jsme podotkly výše, přijít k budování kaple sv. Mořice u farního kostela. Srov. pozn. 68.

84 Podobně viz Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 166–167. Srov. pozn. 26.

85 Srov. pozn. 62. K svědkům viz Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 46. Komárek, F.: Brněnské městské právo, s. 48–49; Malý, T.: Koldínův zákoník a Morava, s. 399, uvádí, že podle brněnského městského práva stačil jako svědek i jeden měšťan (na rozdíl od zásady, kodifikované Koldínem, o alespoň dvou vysvědčujících osobách). V námi rozebíraných testamentech jsme se však běžně setkávaly se dvěma svědky.

86 Srov. pozn. 16 a Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 47.

87 Sulitková, L.: Úřední písemná kultura.

88 Jordánková, H. – Sulitková, L.: Zásady testamentární praxe, s. 47. Srov. též pozn. 15.

89 Malý, K. a kol. (edd.): Práva městská, s. 158, oddíl D. LIX; Matyska, J.: Náchodské testamenty, s. 204. K brněnské praxi též Malý, T.: Koldínův zákoník, s. 394–395. Některé německé testamenty bývají uvozeny při přepisu do příslušné městské knihy formulací „verhörte Zeugniss bei denen hochlöblichen gerichten der stadt Brünn…, ale většinou šlo o samotné radní. Např. AMB, A 1/3, rkp. č. 52, fol. 238r–240r. Např. testament Kašpara Buka z července roku 1624.

90 Tento fakt stvrzuje svými rozbory Komárek, F.: Brněnské městské právo, s. 58–59. Vysvědčován (tamtéž, s. 45) však nemusel být kšaft, který zůstavitel ještě za svého života osobně předal do úschovy městské radě, což jistě představovalo jednu z nejbezpečnějších a nejdůvěryhodnějších možností. Ke lhůtám v jiných městech obvyklým viz Koldínův zákoník (Malý, K. a kol. (edd.): Práva městská, s. 168, oddíl E. XXXII) a též Matyska, J.: Náchodské testamenty, s. 204. Srov. též pozn. 88.

91 AMB, A 1/3, rkp. č. 2, fol. 373v; Komárek, F.: Brněnské městské právo, s. 63; Flodr, Miroslav: Brněnské městské právo. Zakladatelské období (–1359). Brno 2001. s. 291.

92 AMB, A 1/3, rkp. č. 7245, fol. 20v; Sulitková, L. – Škopová, J.: Dosud needované záznamy, s. 151. Srov. pozn. 58 a 73.

93 Za zjištění děkujeme kolegovi Miroslavu Svobodovi ze Státního okresního archivu v Břeclavi se sídlem v Mikulově.

94 Z vlastního prostředí Čech je dochována formulářová sbírka Mikuláše Suda ze Semanína (Formy a notule Listuow wsseliyakych, gichž geden každý w potřebách swých…, Praha 1567), která obsahuje více vzorů písemností jednoho typu, vydávaných různými subjekty. K testamentům pro městské prostředí jsme zde žádnou paralelu nenašly. Z moravského prostředí se nabízejí dvě formulářové sbírky. První z nich, sestavená Bartolomějem Furmanem, brněnským soudním písařem někdy v roce 1605 (a vydaná tiskem roku 1611 – Formy Listů rozličných, podle Notule Kanceláře Margkrabstwj Morawského – Jordánková, H. – Sulitková, L.: Brněnská městská kancelář,
s. 370–374), se ovšem týká markrabství jako celku a nikoli města samého, navíc je sbírka dochována jen po literu K, kde začínaly kšafty, z nichž tedy už ani druhý není uveden celý. Podobnosti jsme nezjistily ani ve druhé sbírce, hlásící se osobou autora k moravskému prostředí, totiž sbírce opisů různých písemností Jana Retla Brněnského. Tato sbírka však, navzdory tomu, že autor pocházel z Brna (Jordánková, Hana – Sulitková, Ludmila: Možnosti vzdělání v předbělohorském Brně. In: Chocholáč, Bronislav – Jan, Libor – Knoz, Tomáš (edd.), Nový Mars Moravicus, aneb Sborník příspěvků, jež věnovali prof. Dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám. Brno 1999, s. 325), kupodivu brněnské písemnosti neeviduje, obsahuje přepisy různých písemností (listy zachovací, zhostné ad., i několik testamentů, ale také písemnosti určené do městského prostředí jinými vydavateli) ze Starého a Nového Města pražského a dále několika dalších českých měst, v nichž Jan Retl působil jako učitel. Srov. též Fejtová, Olga – Pešek, Jiří: Jan Retl(er). Nad knihovnou brněnského učitele v městech pražských počátku 17. století. In: Archivum amicus historici est. Sborník příspěvků k životnímu jubileu Hany Jordánkové. K vydání připravila Radana Červená. Brno 2015, s. 225–243.

95 Srov. pozn. 76–78. Spáčilová, L.: Deutsche Testamente, klade důraz na textovou analýzu z jazykového hlediska jako specifického typu právního dokumentu.

96 K různým možnostem zprostředkování poslední vůle umírajícího viz Hrubá, M.: Nedávej statku žádnému, s. 173–181.

97 Srov. pozn. 54.