1621, 19. červenec

Spory mezi českými stavy a královskou mocí projevující se navenek jako rozpor mezi luterstvím a katolicismem dospěly do stádia, které již nemohlo být řešeno u jednacího stolu. Složitá situace vyvrcholila, když 21. května 1618 byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu, Jaroslav Bořita z Martinic a písař Filip Fabricius. Začalo české stavovské povstání, které po řadě různých rozbrojů a bitek skončilo pověstnou bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1920. Povstalci byli poraženi, následovalo jejich potrestání. Tresty musely být exemplární, aby se podobná situace nemohla v budoucnu opakovat.

Velmi rychle byl sestaven seznam vůdců a dalších aktivních účastníků povstání. Všichni povstalci, kteří včas neuprchli ze země, byli v únoru 1621 zatčeni. Jejich vinu posuzoval mimořádný tribunál v čele s místodržícím Karlem z Liechtenštejna. Vynesené rozsudky byly tvrdé. Ti, kteří uprchli, byli odsouzeni v nepřítomnosti k trestu smrti a ke ztrátě veškerého majetku. Ty, kteří zůstali, čekal stejný trest. Celkem jich bylo 43, ale šestnácti z nich vymohli vlivní příbuzní milost a lehčí tresty. Dvacet sedm jich bylo 21. června 1621 popraveno.

Ke slovu přichází kat – „mistr popravní v městech Pražských“, Jan Mydlář a jeho pomocníci. On popravu řídil a nesl veškeré náklady s tím spojené. Kromě běžných nákladů – zakoupení čtyř popravčích mečů, stavby lešení, úpravy místa před i po exekuci, musel zabezpečit také jídlo a pití pro odsouzené atd. K tomu připočtěme čtyři hodiny tvrdé práce, kterou odvedl Jan Mydlář osobně. Podle svědectví Pavla Skály ze Zhoře si počínal velmi zručně, s fortelem a ani jednou neminul. Prvním mečem sťal hlavy jedenácti pánů, druhým pět a zbylými dvěma osm.

Náklady na popravu byly skutečně vysoké. Janu Mydláři mělo být po jejím provedení vyplaceno odškodnění, které by vyrovnalo všechny jeho útraty a umožnilo mu vyplatit odměnu pomocníkům. Peníze však nepřicházely, a tak vyčíslil náklady a požadoval vy-placení částky 584 kopy míšeňských grošů. List s tímto požadavkem zaslal 19. července 1621 staroměstské městské radě, a postěžoval si, že neví, proč by měl být ukrácen ve svých právech, neboť objednanou práci odvedl a on i pacholci by za ni tedy měli být řádně odměněni. Místodržící Karel z Lichtenštejna jeho požadavek uznal a 27. července 1621 vydal nařízení, aby mu odměna byla vyplacena. Doklad o tom, zda k tomu skutečně došlo, nemáme, ale vzhledem k tomu, že Jan Mydlář byl vcelku zámožný, můžeme předpokládat, že na svých právech krácen nebyl.