Oto Mádr

Oto Mádr se narodil 15. února 1917 v Praze. Po maturitě na arcibiskupském gymnáziu absolvoval Teologickou fakultu Univerzity Karlovy a Gregoriánskou univerzitu v Římě. V roce 1942 byl vysvěcen na kněze a stal se farářem. Kromě úřadu faráře působil jako středoškolský pedagog.

Na jaře roku 1951 se Státní bezpečnosti podařilo infiltrovat skupinu okolo Oty Mádra. Základem protistátní činnosti skupiny měla být organizace a vedení kroužků náboženské výchovy mládeže a prezentování náboženských textů v Rádiu Svobodná Evropa. Celý proces byl zaměřen na diskreditaci církve, zejména ženských klášterů.

Prostřednictvím Růženy Vackové a dalších osob měl Oto Mádr odesílat prostřednictvím západních velvyslanectví zprávy do Vatikánu a západního Německa. Hlavní líčení se konalo ve dnech 11.–13. června 1952 v Brně. Rozsudkem Státního soudu byl Oto Mádr odsouzen za trestné činy velezrady a vyzvědačství k doživotnímu trestu odnětí svobody. Byl vězněn ve věznicích na Mírově a ve Valdicích. I zde se věnoval pastorační a přednáškové činnosti. Stal se jednou z předních osobností tzv. vězeňské univerzity a náboženského života za mřížemi. Podmínečně byl propuštěn až v roce 1966. V roce 1968 se stal poradcem kardinála Františka Tomáška. V letech 1969–1970 pracoval jako odborný asistent na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Od roku 1978 působil opět v Praze – zde i jako vydavatel a redaktor samizdatových tiskovin. Vydal několik desítek knih, zejména překladů. Jeho aktivity ani tentokrát neušly pozornosti StB, až do roku 1988 byl sledován.

V roce 1990 a po roce 2002 působil na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Za své zásluhy byl roce 1997 vyznamenán Řádem T. G. Masaryka. O dva roky později se stal kanovníkem Vyšehradské kapituly.
Oto Mádr zemřel 27. února 2011.