Politické procesy 50. let

„Zvláštní místo v politických procesech zaujímaly monstrprocesy. Jejich iniciátoři a výrobci je konstruovali tak, aby doma působily otřesně, aby šokovaly. Jejich politická působivost měla překročit hranice státu a měla mít mezinárodní ohlas. Tomu odpovídalo jak politické zaměření, výběr obětí, příprava i průběh přelíčení, tak vykonstruovaná míra zločinů a krutost trestů. K nejvýznamnějším československým monstrprocesům patřily soudy s církevními představiteli, s tzv. vedením záškodnického spiknutí (M. Horáková a spol.), proces s V. Žingorem a spol. a s tzv. vedením protistátního spikleneckého centra (R. Slánský a spol.). Soudní přelíčení, ať se odehrávala v soudních síních, ve velkých sálech nebo v závodních jídelnách, se změnila v divadlo. Probíhala podle předem vypracovaného scénáře a s vybraným obecenstvem.“ 

(Převzato z knihy K. Kaplana a P. Palečka Komunistický režim a politické procesy v Československu).

V důsledku jugoslávsko-sovětské roztržky přichází J. V. Stalin s teorií nepřítele uvnitř strany a mezinárodním protisovětským spiknutím. Výsledkem tohoto postupu byly vykonstruované procesy s předními představiteli komunistických stran v zemích střední a východní Evropy (László Rajk, Trajčo Kostov, Koci Dzodze atd.). Za „československého Rajka“ byl vybrán generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský, společně s ním i další vrcholní představitelé stranického i státního aparátu. Proces s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským byl dlouhodobě a důkladně připravován československými bezpečnostními, stranickými a justičními orgány. Vše ale probíhalo plně v režii sovětských poradců působících v Československu. Výslechy zatčených byly vedeny podle výslechových plánů a průběžně předkládány k posouzení sovětským poradcům. Vyslýchaní byli podrobováni krutému fyzickému a psychickému násilí až do doby, kdy bylo dosaženo vynuceného a předem stanoveného doznání. Zdlouhavé vyšetřování v některých případech trvalo více než rok, tento přístup měl za následek úplné psychické zhroucení vyšetřovaných. Ve dnech 20.–27. listopadu 1952 probíhalo před Státním soudem v Praze veřejné soudní přelíčení, během kterého zaznívaly z úst obžalovaných naučené a vynucené odpovědi přesně podle detailně připraveného scénáře. Senát za předsednictví JUDr. Jaroslava Nováka uznal všechny obžalované vinnými. Rudolf Slánský, Bedřich Geminder, Ludvík Frejka, Josef Frank, Vladimír Clementis, Bedřich Reicin, Karel Šváb, Rudolf Margolius, Otto Fischl, Otto Šling a André Simon byli odsouzeni k trestu smrti oběšením; Artur London, Vavro Hajdů a Evžen Löbl byli odsouzeni k trestu doživotního vězení. Za účelem náležitého propagandistického využití procesu byl pořízen zvukový a filmový záznam. Vybrané části zvukového záznamu průběžně vysílal Československý rozhlas. Nedávno nalezené zvukové pásky přibližují atmosféru vykonstruovaného soudního procesu.