181–206 Popelka–Dubská

1 Hlavačka, Milan a kol: České země v 19. století. Proměny společnosti v moderní době. Praha 2013; Štaif, Jiří: Modernizace na pokračování. Společnost v českých zemích (1770–1918). Praha 2020.

2 Sandgruber, Roman: Österreichische Geschichte. Ökonomie und Politik. Österreichische Wirtschaftsgeschichte vom Mittelalter bis zum Gegenwart. Wien 2005, s. 233; Rudolph, Richard L.: Economic Revolution in Austria? The Meaning of 1848 in Austrian Economic 6History. In: Komlos, John (ed.): Economic Development in the Habsburg Monarchy in the Nineteenth Century Essays. New York 1983, s. 165–182.

3 Přehledně Hlavačka, Milan: Doba předbřeznová. In: Akademická encyklopedie českých dějin. Svazek 4, D–G. Praha 2015 s. 189–195; Bělina, Pavel – Hlavačka, Milan – Tinková, Daniela: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XI.a (1792–1860). Praha–Litomyšl 2013; Ke společnosti předbřeznové doby inspirativně Štaif, Jiří: Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830–1851. Praha 2005.

4 Podrobně Slokar, Johann: Geschichte der österreichischen Industrie und ihrer Förderung unter Kaiser Franz I. Wien 1914.

5 Velmi plasticky tuto skutečnost v oblasti stavebního podnikání ukazuje Krejčiřík, Mojmír: Kleinové. Historie moravské podnikatelské rodiny. Brno 2009, s. 66–176.

6 O pozitivních trendech v oblasti hospodářství v předbřeznové době blíže např. Matis, Herbert: Wirtschaftswachstum als „Revolutionsprophylaxe“. Das Kaisertum Österreich im Vormärz. In: Wunberg, Gotthard – Binder, Dieter (edd.): Pluralität. Eine interdisciplinäre Annäherung. Wien–Köln–Weimar 1996, s. 179–200.

7 Popelka, Petr: Zrod moderního podnikatelstva. Bratři Kleinové a podnikatelé v českých zemích a Rakouském císařství v éře kapitalistické industrializace. Ostrava 2011, s. 40–57.

8 Sandgruber, Roman: Traumzeit für Milionäre. Die 929 reichsten Wienerinen und Wiener im Jahr 1910. Wien–Graz–Klagenfurt 2013.

9 Haupt, Heinz Gerhard: Der Bürger. In: Furet, François (ed.): Der Mensch der Romantik. Frankfurt–Main–New York–Paris 1998, s. 23–67; Cassis, Youssef: Unternehmer und Manager. In: Frevert, Ute – Haupt, Heinz Gerhard (edd.): Der Mensch des 19. Jahrhundert. Frankfurt–Main–New York–Paris 1999, s. 40–66; Kučera, Rudolf: Občanská společnost. Koncept a jeho historizace. Dějiny–teorie–kritika 4, 2007, č. 2, s. 219–231.

10 Výběrově: Myška, Milan: Rytíři průmyslové revoluce. Ostrava 1997; Týž: Pohřbívání bohatých aneb cesta na věčnost moravského podnikatele Alberta Kleina. Severní Morava 72, 1996, s. 21–26; Týž: Tlach und Keil. Kapitola z historie slezské rodinné firmy éry industrializace (1809–1918). Hospodářské dějiny/Economic history 26, 2011, 1, s. 68–90; Popelka, Petr: Podnikání a životní styl měšťanských podnikatelů éry průmyslové revoluce ve světle pozůstalostních spisů: příklad moravské podnikatelské rodiny Kleinů. Časopis Matice moravské 129, 2010, č. 1, s. 45–77; Hlavačka, Milan – Bek, Pavel: Ringhofferové. Rodina a podnikání. Praha 2019; Hlavačka, Milan: Lanna et Lanna. Rodina a podnikání. České Budějovice – Praha 2022.

11 Modelově např. Barker, Hannah: Family and Business during the Industrial Revolution. Oxford 2017; Niederacher, Sonja: Eigentum und Geschlechte. Jüdische Unternehmerfamilie in Wien (1900–1960). Wien 2012; Nassiri, Regina: „Der Triester Handelsstand – der belebende Geist und die Seele Triest“. Das Triestiner Wirtschaftsbürgertum um 1900. Eine Analyse von Verlassenschaftsakten. Nepublikovaná diplomová práce. Wien 1994.

12 Schelle, Karel – Schelleová, Ilona – Hejtmánková, Klára – Fryšták, Marek: Erbrecht in der Tschechische Republik. Munich 2010.

13 Blíže Lipovski, Radek – Popelka, Petr: Pozůstalostní spisy v městském a venkovském prostředí v 18. a 19. století. In: Myška, Milan – Zářický, Aleš a kol.: Prameny k hospodářským a sociálním dějinám 2. Ostrava 2010, s. 126–149.

14 Lipovski, Radek: Lidé poddanských měst Frýdku a Místku na sklonku tradiční společnosti (1700–1850). Ostrava 2013, s. 46.

15 Pammer, Michael: Testamente und Verlassenschaftsabhandlungen (18. Jahrhundert). In: Pauser, Josef – Scheutz, Martin – Winkelbauer, Thomas (edd.): Quellenkunde der Habsburgermonarchie (16.–18. Jahrhundert). Ein exemplarisches Handbuch. Wien–München 2004, s. 495–510; Lipovski, R. – Popelka, P.: Pozůstalostní spisy v městském a venkovském prostředí, s. 126–149. Viz též Pammer, Michael: Umfang und Verteilung von Unternehmervermögen in Wien 1852–1913. Zeitschrift für Unternehmensgeschichte 41, 1996, s. 40–64.

16 Mischler, Ernst – Ulbrich, Josef: Österreichisches Staatswörterbuch. Handbuch des gesamten österreichischen öffentlichen Rechtes. Band. II. Wien 1906, s. 680.

17 Reichs-Gesetz-Blatt für das Kaiserthum Oesterreich. Wien 1854, s. 841–909.

18 Reichs-Gesetz-Blatt für das Kaiserthum Oesterreich, § 32, s. 850.

19 Podrobně Lipovski, R. – Popelka, P.: Pozůstalostní spisy v městském a venkovském prostředí, s. 135–141.

20 Reichs-gesetz-blatt für das Kaiserthum Oesterreich, § 39, s. 851. Předtištěný formulář uveden přímo v zákoně formou přílohy.

21 Pammer, M.: Testamente und Verlassenschaftsabhandlungen, s. 500.

22 Popelka, P.: Podnikání a životní styl, s. 71.

23 Dubská, Pavla: Ulrich, rodina podnikatelů v textilním průmyslu. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy, supplementum 6, Ostrava 2022, s. 183.

24 K tomu blíže Dohnal, Miloň: První menšestrová manufaktura v Šumperku. Severní Morava 5, 1960, s. 25–37.

25 Budovy bývalé Klapperothovy manufaktury byly poté zčásti upraveny na bydlení. Dnes je dochovaný objekt v majetku města Šumperka a je památkově chráněn. Čeká na své budoucí využití, počítáno je mj. se zřízením regionálního muzea textilní výroby.

26 Manželkou Eduarda Vierecka byla Friedrichova dcera Berta, narozená v roce 1838.

27 Otcovým nástupcem v rodinném podniku se měl stát mladší syn Gustav Ulrich (* 30. léta 19. století). Nejpozději od roku 1856 zastával post prokuristy, od roku 1862 byl veřejným společníkem protokolované firmy Friedrich Ulrich & Sohn. Jeho působení v otcově podniku ale ukončila předčasná smrt v roce 1864.

28 Dubská, P.: Ulrich, rodina podnikatelů v textilním průmyslu, s. 183–184.

29 Státní okresní archiv Šumperk (dále SOkA Šumperk), Okresní soud Loučná nad Desnou (dále OS Loučná n. Desnou), inv. č. 377, sign. IV 1877/120, kart. 145.

30 SOkA Šumperk, OS Loučná n. Desnou, inv. č. 377, sign. IV 1877/120, kart. 145; Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc (dále ZAO-Ol), Krajský soud Olomouc – firemní spisy (dále KS Ol), inv. č. 2806, sign. A V 175, kart. 154. Z dochovaného firemní spisu je zřejmé, že olomoucký krajský soud byl o majetkoprávních poměrech podniku informován jen velmi povrchně. Po rozdělení společnosti Ulrich & Viereck, k němuž došlo v roce 1870, neměl o podnikání Ulrichů žádné zprávy, teprve v roce 1886 zahájil šetření, jež mělo za úkol zjistit, zdali a kdo provozuje bělidlo v Rejhoticích.

31 Jarmarová Hana: Okresní soud Loučná nad Desnou (1840) 1850–1938 (1943). Inventář. Šumperk 2002, s. 5–9. Pro vyhledávání konkrétních pozůstalostních spisů je potřeba využívat dochované evidenční pomůcky.

32 Spis obsahuje i pozdější písemnosti, konkrétně z let 1907–1914, které se vztahují k závazkům vázaným na některé nemovitosti, jež v minulosti patřily Friedrichu Karlu Ulrichovi.

33 Následující informace, pokud není uvedeno jinak, byly čerpány z pozůstalostního spisu uloženého v SOkA Šumperk, OS Loučná n. Desnou, inv. č. 377, sign. IV 1877/120, kart. 145.

34 Bez zajímavosti není ani informace o náboženském vyznání zemřelého. Friedrich Karl byl evangelík. Rodina Ulrichova tvořila jádro evangelického života na Šumpersku. Friedrichův otec Friedrich Sigmund patřil k výrazným osobnostem tamější evangelické církve. V polovině 19. století poskytl prostory svého šumperského závodu ke konání evangelických bohoslužeb, v roce 1861 se podílel na založení evangelického sboru. Když se o dva roky později šumperští evangelíci sjednotili v jedno církevní společenství luterského vyznání i s protestanty v okolí města a stali se filiálním sborem mateřského sboru v Brně, byl zvolen prvním kurátorem obce.

35 K němu blíže např. Biografický slovník Slezska a severní Moravy, nová řada 2, Ostrava 2001, s. 130.

36 Konkrétně byly jednotlivé nemovitosti ohodnoceny takto: domy č. p. 48 a 52 na 43 253 zl., dům č. p. 53 na 338 zl. 83 kr., dům č. p. 47 na 157 zl. 70 kr., dům č. p. 102 na 5 804 zl. 15 kr., pozemek č. 101 na 8 147 zl. 45 kr. cesta pro dobytek měla hodnotu 720 zl.

37 Nejstarší syn Friedrich, který měl původně převzít otcův podnik, si zvolil dráhu hudebníka. Odstěhoval se k příbuzným do Paříže, kde hudbu studoval. Později se stal ředitelem konzervatoře v severofrancouzském městě Calais.

38 Zde jistě stojí za zmínku skutečnost, že ve správním výboru spořitelny zasedal od roku 1866 Friedrich Sigmund.

39 Dubská, P.: Ulrich, rodina podnikatelů v textilním průmyslu, s. 184.

40 ZAO-Ol, KS Ol, inv. č. 2806, sign. A V 175, kart. 154.

41 V této době se ale již jednalo pouze o sezónně pracující závod, který na zakázku zušlechťoval přízi vyváženou do Rumunska. Gustav Ulrich byl v regionu znám také jako amatérský fotograf. Fotografoval zejména krajinu v údolí řeky Desné, tamější domy, bělidlo, pracující lid či své rodinné příbuzné. Část jeho fotografií vyšla v roce 2002 knižně. Srov. Mateiciuc, Zdeněk: Altvaterland. Gusta Ulrich – fotograf z Rejhotic před 100 lety. Praha–Odry 2002.

42 Dubská, Pavla: Langer, rodina podnikatelů v textilním průmyslu. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy, supplementum 5, Ostrava 2020, s. 113.

43 Ryšková, Michaela – Dubská, Pavla – Mertová, Petra: Průmyslové dědictví. Lnářství, bavlnářství a hedvábnictví Šumperska a Jesenicka. Ostrava 2021, s. 37–38. V následujících letech do firmy vstoupili i další Norbertovi synové – August (* 1807), Johann (* 1809) a Norbert junior (* 1811). Od roku 1852 byla firma zapsána v obchodním rejstříku vedeném u krajského soudu v Olomouci.

44 Ryšková, M. – Dubská, P. – Mertová, P.: Průmyslové dědictví, s. 37–38.

45 ZAO-Ol, Obchodní a živnostenská komora Olomouc, inv. č. 2314, kart. 252.

46 Dubská, P.: Langer, rodina podnikatelů v textilním průmyslu, s. 114; Federmann, Ernst: Die Leinen-, Baumwoll- und Kunstseidenwarenfabrik der Firma Norbert Langer & Söhne. Nedatováno. Rukopis uložen v SOkA Šumperk.

47 Fremden-Blatt, 26, č. 122, 4. 5. 1872, s. 13.

48 Wiener Stadt- und Landesarchiv (dále WStLA), Handelsgericht Wien (dále HG Wien), Verlassenschaftsabhandlungen A2, sign. 28/1872 Franz Langer. Pokud není uvedeno jinak, byly následující informace čerpány z tohoto pozůstalostního spisu.

49 Jako poručník byl Brunovi určen jeho bratr Franz.

50 Fremden-Blatt, 26, č. 119, 1. 5. 1872, s. 16.

51 Výše podílu Franze Langera téměř odpovídá hodnotě jeho vkladu vyčísleného v roce 1854 při příležitosti uzavření dodatků ke stávající společenské smlouvě firmy Norbert Langer & Söhne. Tyto dodatky definitivně upravovaly vlastnictví podniku po smrti Norberta Langera, který byl až do roku 1848 jeho výhradním vlastníkem. Hodnota firmy byla v roce 1854 vyčíslena na necelých 126 000 zlatých. Vklad Franze Langera činil 36 854 zl. 20 kr., Karla Langera 29 751 zl. 14 kr., Augusta Langera 37 277 zl. 57 kr. a Norberta Langera jun. 21 746 zl. 18 kr. Viz ZAO-Ol, KS Olomouc, sign. Q 1852/16, kart. 171; tamtéž, inv. č. 4054, sign. A X 372, kart. 209.

52 Ryšková, M. – Dubská, P. – Mertová, P.: Průmyslové dědictví, s. 39–40.

53 K rakouské větvi rodiny Rothschildů nejnověji Sandgruber, Roman: Rothschild. Glanz und Untergang des Wiener Welthauses. Wien–Graz–Klagenfurt 2018. Český překlad: Týž: Rothschildové. Za evropským a českým příběhem dynastie bankéřů. Praha 2022.

54 Sandgruber, R.: Traumzeit für Milionäre, s. 24.

55 WStLA, HG Wien, Verlassenschaftabhandlungen (Abhandlungsakten) A2, sign. 2.3.3.A2.53/ 1895.

56 Tamtéž, sign. A11 71/1912, kart. A11-260; A11-261; A11-262; A11-263a; A11-263b.

57 Firma sídlila před první světovou válkou na Fichtegasse 10 v bezprostřední blízkosti Palais Gutmann. Měla formu veřejné obchodní společnosti a hlavní činností firmy byl velkoobchod. Vedle hlavního vídeňského sídla provozovala ještě pobočky v Brně a Opavě. Veřejnými obchodními společníky byli v roce 1914 Max Ritter von Gutmann, Siegwart Freiherr von Mayer-Ketschendorf, Rudolf Ritter von Gutmann a Wilhelm Hermann Ritter von Gutmann. Viz výpis z obchodního rejstříku. WStLA, HG Wien, Verlassenschaftabhandlungen (Abhandlungsakten) A2, sign. A11 71/1912, kart. A11-260.

58 K podnikatelské rodině Gutmannů blíže Zářický, Aleš: Gebrüder Gutmann, Wien. Stručná historie nejen jednoho obchodního a bankovního domu. In: Kubů, Eduard – Šouša, Jiří (edd.): Finanční elity v českých zemích (Československu) 19. a 20. století. Praha 2008, s. 445–453; Týž: Velkopodnikatel příklad Heinricha hraběte Larisch-Mönnicha, Josefa Zwierziny a Wilhelma Gutmanna. In: Lukáš Fasora (ed.): Člověk na Moravě 19. století. Brno 2008, s. s. 28–46; Týž: Rothschildové a ti druzí aneb Dějiny velkopodnikání v Rakouském Slezsku před první světovou válkou. Ostrava 2005, s. 89–102; Županič, Jan: Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou a křížem. Praha 2012, s. 305–312; Gaugusch, Georg: Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938. Band 1. Wien 2011, s. 1029–1041; Arnbom, Marie Theres: Friedmann, Gutmann, Lieben, Mandl und Strakosch. Fünf Familienporträts aus Wien vor 1938. Wien–Köln–Weimar 2002, s. 63–104; Pacher, Gerold: Der Reichtum der Familie Gutmann vor dem Erstem Weltkrieg. Das Erbe von Wilhelm Gutmann. Munich 2022.

59 Castellitz, Ernst: Unternehmer und Kunstförderer. Mäzene und Sammler – ein Vergleich anhand von ausgewählten österreichischen Beispielen um 1900 und um 2000. Wien 2021, s. 286–289.

60 K aristokratizaci rodiny blíže Horčička, Václav: Elsa kněžna von und zu Liechtenstein, rozená von Gutmann. Dcera velkoprůmyslníka na evropském trůně. In: Spyra, Janusz – Zářický, Aleš – Županič, Jan (ed.): Šlechticův žid, žid šlechticem. Židovské elity a židovská šlechta v novověku a v moderní době. Ostrava 2015, s. 177–182.

61 WStLA, HG Wien, Verlassenschaftabhandlungen (Abhandlungsakten) A2, sign. A11 71/1912, kart. A11-262.

62 Tamtéž, kart. A11-261.

63 Tamtéž, kart. A11-260.

64 Benedikt, Heinrich: Damals im alten Österreich. Errinerungen. Wien 1979, s. 217.

65 Šlo o mimořádně vysokou sumu 11 772 550 K, která byla Davidovým dcerám vyplacena jako tzv. Vorausempfang.

66 Popelka, P.: Podnikání a životní styl, s. 45–77.

67 Keil, Martha (ed.): Von Baronen und Branntweinern. Ein jüdischer Friedhof erzählt. Wien 2007, s. 41–64.

68 K založení rodinné nadace skutečně došlo v závěru prosince 1916 registrací nadační listiny. Základní kapitál tvořily obligace třetí rakouské válečné půjčky z roku 1915 ve jmenovité hodnotě 434 500 K.

69 Celková skutečná hodnota báňského majetku Davida Gutmanna však byla pravděpodobně vyšší. Ocenění báňského majetku (jáma Sofie v Porubě, Hlavní šachta a Nová šachta v Lazích, jáma František Josef v Dolní Suché a koksovna v Lazích) z dubna 1913 totiž uvádí, že čistá hodnota tohoto majetku po odečtení investic činila 24 143 095 K.

70 WStLA, HG Wien, Verlassenschaftabhandlungen (Abhandlungsakten) A2, sign. A11 71/1912, kart. A11-260.