Oatis

Zvukový záznam z politického procesu s vedoucím pražské pobočky agentury Associated Press Williamem Nathanem Oatisem (1914-1997) a jeho spolupracovníky T.  Svobodou, P. Woydinkem a P. Münzem, jehož hlavní líčení proběhlo před Státním soudem v Praze ve dnech 2.–4. července 1951


 

1. den procesu (2. 7. 1951)

 

U 109  • Zahájení hlavního líčení předsedou senátu JUDr. Jaroslavem Novákem. Předvedení obviněných, čtení žaloby státním prokurátorem JUDr. Josefem Urválkem.

 

U 110  • Dokončení čtení žaloby a stanovení právní kvalifikace obvinění. Nástin průběhu hlavního líčení. K výslechu předveden obviněný W. N. Oatis (za účasti překladatelky).
K předchozí činnosti W. N. Oatise.

 

U 111  • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
K Oatisově zpravodajskému výcviku, o jeho kontaktech na ambasádě USA v Praze, k obsahu jeho pracovního zápisníku, pokyny ke špionáži.

 

U 112  • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
O konspiračních schůzkách, podobě a charakteru Oatisových informačních zpráv. K činnosti pražské pobočky agentury AP.

 

U 113  • chybí, obsahuje část z výslechu W. N. Oatise

 

U 114  • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
K Oatisovu zájmu o vězněné funkcionáře KSČ (zejména o Clementise), k činnosti údajného Oatisova informátora Miroslava Hustáka.

 

U 115  • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
/V průběhu výslech jednou přerušen/.
K úkolování M. Hustáka, Oatisovy personální kontakty, shromažďování zpráv o vězněných funkcionářích KSČ.

 

U 116  • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
Oatisův zájem o informace z dění na Slovensku, dále o zatčené osoby z vojenského prostředí a úředníky z vládních úřadů. K poznámkám v jeho diáři.

 

U 117   • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
Otázky na obsah jeho osobního deníku, jeho odeslané zprávy o politických procesech v ČSR, k údajné Oatisově síti informátorů.

 

U 118  • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
Domnělé Oatisovy kontakty na osoby v Paříži a na ambasádě USA v Praze, finanční a věcné odměny pro informátory.

 

U 119  • Pokračuje výslech W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
Domnělé Oatisovy kontakty na americké a britské ambasádě v Praze, role zahraničních ambasád a novinářských agentur v Praze k projednávané kauze, další Oatisovy kontakty.

 

U 130  • Dokončení výslechu W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
Jeho kontakty na zahraniční novináře a diplomaty v Praze. Doplňující dotazy jeho obhájce (JUDr. Vladimír Bartoš).
/Jednání přerušeno do 14.30 h/.

 

U 131  • K výslechu předveden Tomáš Svoboda.
Jeho činnost za působení Oatisových předchůdců a způsoby získávání špionážních informací.

 

U 132  • Pokračuje výslech T. Svobody.
Jeho činnost pro W. N. Oatise, k podílu spolupracovníků Münze a Woydinky na získávání špionážních informací. Krátká konfrontace s výpovědí W. N. Oatise (za účasti překladatelky).
Odkrývání Oatisovy špionážní sítě.

 

U 133  • Dokončení výslechu T. Svobody.
Odkrývání Oatisovy špionážní sítě. K nálezu pistole v kanceláři AP. Svobodovy kontakty. Konfrontace s výpovědí W. N. Oatise (za účasti překladatelky). Doplňující dotazy Svobodova obhájce (JUDr. Vlastimil Fáček).
Předveden Pavel Woydinek, zahájen jeho výslech.

 

U 134  • Pokračuje výslech P. Woydinka.
K počátkům jeho činnosti pro AP za Oatisových předchůdců, jeho činnost za Oatise, plnění jeho úkolů do zatčení.

 

U 135  • Pokračuje výslech P. Woydinka.
Sbírání informací k personálním změnám na ministerstvu zahraničního obchodu. Informátoři P. Woydinky, Oatisovy instrukce. K převaděči Vladimíru Komárkovi.

 

U 136  • Dokončení výslechu P. Woydinka.
K činnosti Komárkovy skupiny. K činnosti AP v Praze.
Doplňující dotazy Woydinkova obhájce (JUDr. Jiří Vízek).
Konfrontace s výpověďmi Oatise (za účasti překladatelky) a T. Svobody.
/Líčení přerušeno na 15 minut/.

 

U 137  • K výslechu předveden Petr Münz, zahájen jeho výslech.
K jeho staršímu provinění z roku 1947, k počátkům jeho činnosti pro AP. Získávání špionážních zpráv. K počátku Oatisova působení v Praze.

 

U 138  • Pokračuje výslech P. Münze.
Jeho činnost pro Oatise, zájem o průběh politických porad v ČSR v letech 1950-1951 a o zatčené stranické funkcionáře KSČ. K převaděčství V. Komárka.

 

U 139  • Dokončení výslechu P. Münze.
K osudu pistole v kanceláři AP. Doplňující dotazy Münzova obhájce (JUDr. Františka Vorla). Konfrontace s výpověďmi W. Oatise (za účasti překladatelky). Konfrontace s výpověďmi T. Svobody a P. Woydinka.
Žádost prokurátora o postupné vyslechnutí svědků a čtení protokolu Miroslava Hustáka. Připomenutí posudků znalců z oblasti vojenského zpravodajství. Obhájci s návrhem souhlasí. Soud o tom má rozhodnout.
/Přerušeno jednání do 3. července, 8.00 h/.

 


 

2. den procesu (3. 7. 1951)

 

U 140  • Výslech svědků. Předveden Jiří Mucha.
K jeho pobytu v Anglii do roku 1945, kontakty s Oatisem a na osoby z britské ambasády v Praze. Konfrontace s Oatisem (za účasti překladatelky).
Výslech svědků. Předvedena Helena Kučerová.
K navázání kontaktů s Oatisem, k předávání špionážních zpráv.

 

U 141  • Výslech svědků. Helena Kučerová (dokončení).
K předávaným špionážním zprávám Oatisovi. Konfrontace s výpovědí Oatisovou (za účasti překladatelky).
Výslech svědků. Předveden Miroslav Havelka.
K rodinným poměrům a k bratru Jiřímu Havelkovi. Kontakty s W. Oatisem, předávání zpráv.

 

U 142  • Výslech svědků. Miroslav Havelka (dokončení).
Ke schůzkám s W. N. Oatisem. Konfrontace s výpovědí Oatisovou (za účasti překladatelky).
Výslech svědků. Předvedena Vlasta Pánková.
K jejímu pobytu v Londýně (1946-1950). Kontakty s Oatisem, jeho dotazy na vězněné funkcionáře KSČ (O. Šlinga, V. Clementise) a na záškodnictví v Brdech a na Slovensku.

/chybí 3 MG pásy s výslechy svědků: dokončení výslechu V. Pánkové, dále Matěj Kubík, Jan Stránský, Jan Knetl, Lýdie Votavová a začátek výslechu J. Kratochvíla/

 

U 06  • Výslech svědků. Jindřich Kratochvíl (dokončení).
K jeho spolupráci s Woydinkem, opatřování a předávání zpráv. Konfrontace s P. Woydinkem.
/Jednání přerušeno na 15 minut/.
Výslech svědků. Předveden JUDr. Karel Loula.
K jeho špionážní činnosti od roku 1949 a k jeho spolupráci s T. Svobodou.

 

U 20  • Výslech svědků. JUDr. Karel Loula (dokončení).
K jeho návštěvě kanceláře AP v Praze. Konfrontace s výpověďmi T. Svobody a W. Oatise (za účasti překladatelky).
Výslech svědků. Předveden Josef Pavelka.
K jeho spolupráci s V. Komárkem. Iniciátor založení ilegální skupiny „Nelson“.

 

U 98  • Výslech svědků. Josef Pavelka (dokončení).
K vraždě příslušníka SNB, zajišťování „Nelsona“, ilegální přechody osob přes hranice.
/Tím ukončen výslech svědků/.
Na žádost obhájce JUDr. V. Bartoše doplňuje W. Oatis svou výpověď (o napojení na další špionážní osoby, včetně diplomatů), za účasti překladatelky.

 

U 59  • Doplňující výpověď Oatisova (dokončení).
K zprávám od zahraničních diplomatů, příkazy z New Yorku a z ambasády USA v Praze.
Prokurátor čte zprávu Miroslava Hustáka o předání fotografie kolodějského zámku Oatisovi a předkládá další dokumenty. Konfrontace s W. Oatisem (za účasti překladatelky).

 

U 99  • Prokurátor předkládá další dokumenty. K obsahu Oatisových zápisníků, výpověď Oatise (za účasti překladatelky). Soud zakládá do spisu.
Prokurátor žádá vyhotovení posudků znalců z oblasti politického a vojenského zpravodajství.
/Předseda senátu konstatuje pokračování za tajné, vykazuje veřejnost, zastavuje se nahrávání zvukového záznamu, přerušuje jednání/.
Pokračuje hlavní líčení závěrečnou řečí státního prokurátora JUDr. Josefa Urválka.

 

U 100  • Závěrečná řeč státního prokurátora (pokračování).
Výčet trestné činnosti obviněných jako organizované skupiny.

 

U 106  • Závěrečná řeč státního prokurátora (pokračování).
Výčet trestné činnosti obviněných jako organizované skupiny, právní kvalifikace obvinění dle trestního řádu.

 

U 107  • Závěrečná řeč státního prokurátora (dokončení).
Výčet trestné činnosti obviněných jako organizované skupiny. Právní kvalifikace obvinění dle trestního řádu, důkazní břemeno, možné polehčující okolnosti.
/Jednání přerušeno na 10 minut/.

 

U 108  • Závěrečné řeči obhájců. JUDr. Vladimír Bartoš (obhájce W. N. Oatise).
Závěrečné řeči obhájců. JUDr. Vlastimil Fáček (obhájce Tomáše Svobody).

 

U 120  • Závěrečné řeči obhájců. JUDr. Vlastimil Fáček /dokončení/.
Závěrečné řeči obhájců. JUDr. Jiří Vízek (obhájce Pavla Woydinka).
Závěrečné řeči obhájců. JUDr. František Vorel (obhájce Petra Münze).

 

 

U 121  • Závěrečné řeči obhájců. Dr. František Vorel /dokončení/.
Závěrečné řeči obviněných. W. N. Oatis (za účasti překladatelky).
Závěrečné řeči obviněných. Tomáš Svoboda.
Závěrečné řeči obviněných. Pavel Woydinek.
Závěrečné řeči obviněných. Petr Münz.
/Předseda senátu uzavírá jednání k poradě o rozsudku, který bude vyhlášen 4. 7. v 8.00 h/.


 

3. den procesu (4. 7. 1951)

 

U 126  • Předseda senátu JUDr. Jaroslav Novák vyhlašuje rozsudek a zveřejňuje výši udělených trestů odnětí svobody.
W. N. Oatis 10 let nepodmíněně
T. Svoboda 20 let nepodmíněně
P. Woydinek 18 let nepodmíněně
P. Münz 16 let nepodmíněně
Následuje odůvodnění rozsudku.

 

U 125  • Pokračuje odůvodnění vyneseného rozsudku JUDr. Jaroslavem Novákem.
Poučení proti rozhodnutí s možností porady s přidělenými obhájci.
/hlavní líčení přerušeno na 10 minut/.
Vyjádření obviněných k rozsudku (trest přijímají).
Státní prokurátor podává odvolání co do stanovené viny i vyneseného trestu obviněných.
/hlavní líčení u Státního soudu v Praze skončeno/.

 

 

Proces „s americkým špionem Williamem N. Oatisem a společníky“

(politický proces s vedoucím pobočky agentury Associated Press v Praze z roku 1951)

Fenomén velkých politických procesů uvnitř komunistických stran, stejně jako procesů s cizími státními příslušníky byl v poválečném období signifikantní pro řadu lidově demokratických států střední a východní Evropy. Zdroj a inspiraci k takovým procesům je třeba hledat v Sovětském svazu, který po osvobození velké části Evropy svou armádou v letech 1944–1945 a také na základě řady dvoustranných diplomatických smluv, získal v těchto zemích značný politický a nakonec i hospodářský vliv. Politické procesy v SSSR z let 1935–1938, prováděné tajnou policií OGPU (NKVD), se měly stát vzorem pro podobné procesy v nových evropských lidově demokratických státech poté, kdy v roce 1948 vypukl dlouhotrvající spor mezi J. V. Stalinem (1922–1953) a Josipem Broz-Titem (1892–1980) v Jugoslávii o dalším rozvoji socialismu, podobě vzájemných vztahů a fungování jugoslávské federace. Do záměru SSSR pevně si připoutat nové poválečné lidově demokratické vazaly, se promítly také některé soudobé neúspěchy sovětské zahraniční politiky, především neúspěšná politická infiltrace do vnitřních záležitostí nově vzniklého Izraele na Blízkém východě, který nakonec striktně odmítl sovětskou supremaci. Politické procesy v evropských lidově demokratických zemích se tak nyní měly vést také v duchu antisionismu (antisemitismu), což se skutečně do řady takových procesů promítlo. Jugoslávská krize se zase promítla do „nacionální“ složky některých monstrprocesů. Netřeba zdůraznit známou skutečnost, že většina takovýchto procesů 50. let v ČSR byla v zásadě vykonstruována nebo záměrně vzhledem ke skutkové podstatě zveličena a zdramatizována. Byla připravena podle předem vypracovaných scénářů, včetně následně udělovaných trestů obviněným, kteří se museli během přípravného řízení naučit nazpaměť svou výpověď pro hlavní líčení před státním soudem.

Nezřídka docházelo ve velkých procesech k využití cizích státních příslušníků (zejména ze západních zemí), kteří byli obecně považováni za hlavní nepřátele a škůdce nově nastolených lidově demokratických poměrů v sovětské poválečné zóně a za možné špiony západních liberálních demokracií. Protože nebylo vždy pro bezpečnostní orgány a justici snadné tyto osoby stíhat a následně soudit (zejména občany velmocí), směřovalo úsilí těchto orgánů a státních soudů alespoň k jejich denunciaci, k tradičnímu obvinění ze špionáže a z vyzvědačství, k uložení alespoň nižších nepodmíněných trestů a před jejich vyhoštěním ze země v některých případech ještě k jejich využití v dalších politických procesech, často s vysokými představiteli komunistických stran, aby takto „napomohli“ usvědčit údajné stranické zrádce v jednotlivých lidově demokratických zemích.

Žaloba u námi uvedeného soudního procesu, vypracovaná Československou státní prokuraturou již v průběhu přípravného řízení, se u Williama N. Oatise i u jeho třech domácích agenturních zaměstnanců opírala o několik základních provinění proti československému lidově demokratickému právu, která měla být prokázána v průběhu hlavního líčení před státním soudem důkazním řízením. Prokuratura jednak vinila z vyzvědačství už samotnou existenci a činnost pražské pobočky novinářské agentury AP, což měly dokazovat již činy Oatisových agenturních předchůdců, jednak vinila W. N. Oatise z vědomého získávání špionážních zpráv. Dále se pracovníci agentury AP měli nepřímo podílet na vraždě příslušníka SNB vědomou spoluprací se zahraničními agenty, zejména s převaděčem přes státní hranici Vladimírem Komárkem a s údajným vrahem policisty Josefem Pavelkou. Komárka měli současně krýt před československými bezpečnostními orgány. W. N. Oatis měl dále navázat a udržovat zpravodajský kontakt s některými osobami z velvyslanectví USA v Praze. Dále byl viněn z toho, že přiměl své agenturní zaměstnance ke shromažďování informací špionážního charakteru, které poté sám třídil, ověřoval a odesílal za hranice dálnopisem.

Problém byl už v tom, jakou roli a postavení přisoudil žurnalistice tehdejší domácí komunistický režim a nakolik se tato představa lišila od každodenní práce novináře v zemích západních liberálních demokracií. Jak napsal slovenský historik Slavomír Michálek, „všeobecná představa československého komunistického režimu o novináři na začátku 50. let byla jiná. Za jedině legitimní a publikovatelnou informaci mohl využít jen takovou, která pocházela z oficiálních zdrojů. Všechno ostatní byla špionáž. Novinář v očích tohoto režimu neměl právo hledat informace, které jeho představitelé nechtěli publikovat“ (Prípad Oatis. Československý komunistický režim verzus dopisovateľ Associated Press, s. 55).

Protože byl W. N. Oatis americkým státním občanem, bylo hlavní líčení před Státním soudem v Praze vedeno dvojjazyčně, tzn. česky a anglicky. Hlavní líčení probíhalo ve dnech 2. – 4. července 1951 na pražském Pankráci. Všichni čtyři obvinění byli dne 4. 7. 1951 výrokem státního soudu shledáni vinnými a následně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, podle ustanovení zákona č. 86/1950 Sb. (Trestní zákon).

Až do března 1952 se W. N. Oatis nesměl ve vězení setkat s žádným zástupcem americké strany. Tehdy dospěla bilaterální jednání ČSR se Spojenými státy americkými, ovšem pod silným ekonomickým tlakem protistrany, v Oatisovo propuštění, které se však mohlo uskutečnit až po smrti J. V. Stalina i prezidenta ČSR K. Gottwalda. V dubnu roku 1953 konečně vedení československé vlády navrhlo konkrétní rysy a podmínky Oatisova propuštění z vězení, po četných amerických iniciativách i hrozbách hospodářských sankcí vůči ČSR.

Nový prezident republiky Antonín Zápotocký (1953-1957) využil tradičního institutu nástupní amnestie a udělil Oatisovi milost, které však předcházela dlouhodobá a tajná jednání s americkou stranou ohledně nastavení nové vzájemné obchodní výměny i budoucího oboustranného politického vnímání čerstvě projednaného Oatisova případu. Na dodatečnou písemnou žádost amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera (1953-1961) z března roku 1953 a přímluvný list Oatisovy manželky Laurabelle z 15. listopadu 1952, byl oficiálně W. N. Oatis propuštěn dne 16. května 1953 z vězení a okamžitě vyhoštěn z ČSR. Ostatní spolu odsouzení v tomto politickém procesu si museli nadále odpykat větší část trestu v nápravných zařízeních. Zatímco W. N. Oatis byl po necelé pětině uloženého trestu překvapivě propuštěn, spoluobvinění takové štěstí neměli. Přesto i výrazně zkrácené věznění W. N. Oatise na dlouhou dobu poznamenalo a do jisté míry předurčilo i jeho pozdější působení na mezinárodní scéně, v Organizaci spojených národů.


 

Seznam výběrové bibliografie:

ALLWOOD, Edward. The Spy Case of AP Correspondent William Oatis. A Muddled Victim/Hero Myth of the Cold War. Journalism and Mass Communication Quaterly, Vol. 87, 2010, No. 2, s. 263–280.

COPELAND, Miles Axe. Without Cloak or Dagger. The Truth about the New Espionage. New York 1974, zejm. s. 50–51.

HEINZERLING, Larry. Western Correspondents Display Cold War Courage. Nieman Reports [online]. The Nieman Foundation for Journalism at Harvard University, Vol. 60, 2006, No. 2 (Summer 2006), s. 45–47. Ed.: Melissa Ludtke [cit. 30. 4. 2020]. Ve formátu PDF dostupné na www: <https://niemanreports.org/articles/western-correspondents-display-cold-war-courage/>.

HRADECKÝ, Adolf. Špioni ve službách USA zneškodněni. Rudé právo, 1951, č. 158, ze dne 6. 7. 1951, s. 2.

HUBIČKA, Jiří. Případ William Nathan Oatis a spol. Pozapomenutý soudní proces z roku 1951 ve světle historických faktů [online]. Český rozhlas 2, premiéra: 24. 6. 2012, 22:05 h. In: Český rozhlas Dvojka: archiv [cit. 28-04-2020]. Dostupné na www: <https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2661872>.

KAPLAN, Karel. Československo v letech 1948–1953. Zakladatelské období komunistického režimu. Praha 1991.

KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Praha 2001.

LUKEŠ, Igor. On the Edge of the Cold War. American Diplomats and Spies in Postwar Prague. Oxford 2012, zejm. s. 55–217.

MAHEL, Richard. Svědectví fragmentárního zvukového záznamu o soudním procesu s Williamem N. Oatisem v Praze v roce 1951. Archivní časopis 63, 2013, č. 2, s. 149–184.

MICHÁLEK, Slavomír. Prípad Oatis. Československý komunistický režim verzus dopisovateľ Associated Press. Bratislava 2005.

OATIS, William Nathan. Why I Confessed. Life, 21. 9. 1953, s. 131–132, 135–136, 138, 140, 142.

VOREL, Jaroslav – ŠIMÁNKOVÁ, Alena – BABKA, Lukáš. Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl 1. Praha 2003, zejm. s. 192–289.

 

Zpracoval:  Mgr. Richard Mahel, Ph.D.