Osobní archiv evangelického kazatele a příslušníka československého zahraničního protinacistického odboje Jana Jelínka převzalo 6. oddělení Národního archivu v roce 2010. O jedenáct let později, dne 2. června 2021 Jana Jelínka a jeho manželku Annu vyznamenal polský prezident Andrzej Duda in memoriam medailí Virtus et Fraternitas za jejich činy v době druhé světové války.
Toto polské vyznamenání uděluje od roku 2019 polský prezident na návrh Institutu Pileckého, výzkumného a vzdělávacího ústavu, jenž se věnuje odkazu boje proti totalitám. Medaili dostávají obvykle cizinci, kteří v době druhé světové války a v období komunistického režimu zachraňovali Poláky. Jelínkovi jsou prvními Čechy, kteří byli tímto vyznamenáním oceněni.
Jan Jelínek (19. 5. 1912–3. 12. 2009), zelovský rodák, evangelický kazatel, příslušník československého zahraničního protinacistického odboje, v padesátých letech politický vězeň, jehož osobní archiv je od roku 2010 uložený v Národním archivu, nikoliv náhodou získal přídomek „český Oskar Schindler“. V době druhé světové války, kdy působil jako evangelický kazatel v české obci Kupičov na Volyni, na své faře poskytli se svou manželkou Annou úkryt a pomoc pronásledovaným lidem bez rozdílu vyznání či národnosti a díky své šlechetnosti a odvaze zachránili život desítkám lidí.
Jan Jelínek se narodil v polském Zelově jako potomek českých pobělohorských exulantů. V letech 1937–1944 působil jako kazatel českého reformovaného sboru v obci Kupičov na Volyni. V letech 1942–1944 byl zapojený do činnosti odbojové skupiny Aktiv, jejíž akce byly namířeny proti nacistům a banderovcům. Skupina spolupracovala také s polským odbojem. V dubnu 1944 vstoupil se svou manželkou Annou do řad 1. čs. vojenské jednotky v SSSR. Jako příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR se účastnil bojů u Dukly a osvobození Československa. Po skončení války se manželé Jelínkovi usadili mezi kupičovskými a zelovskými krajany v Oráčově u Rakovníka a Jan Jelínek opět začal působit jako českobratrský evangelický duchovní. Měl v duchovní správě rozsáhlé území Žluticka. V letech 1946–1948 pracoval také jako důvěrník Československého ústavu zahraničního, pomáhal především při repatriaci krajanů z polského Zelova a z Volyně. Zachránil řadu emigrantů ze Sovětského svazu, kteří by bez jeho pomoci byli vráceni zpět a pravděpodobně by skončili v gulagu.
Jan Jelínek zažil také perzekuci ze strany minulého režimu. Pro své otevřené názory se ocitl i v hledáčku zájmu StB. V průběhu padesátých let byl několikrát vyšetřován, v roce 1953 se ho StB marně snažila přimět ke spolupráci. Nakonec byl však v lednu 1958 přece jen zatčen, a po tříměsíční vyšetřovací vazbě ve Vykmanově u Jáchymova byl ve vykonstruovaném procesu Lidovým soudem v Podbořanech odsouzen za pobuřování proti republice, za údajný nesouhlas s kolektivizací a za pobuřování proti zakládání JZD, ke dvěma letům odnětí svobody, zákazu činnosti duchovního na pět let, zákazu pobytu v celém Karlovarském kraji. Trest si odpykal v pracovním táboře ve Rtyni v Podkrkonoší. Soudní rehabilitace se Jan Jelínek dočkal až v roce 1990.
Po svém propuštění až do svého odchodu do důchodu v roce 1972 pracoval jako dělník. Teprve tehdy se vrátil do Oráčova. Jelínek se léta marně snažil získat státní souhlas, aby mohl opět působit jako duchovní. Nakonec se mu to podařilo a stal se pomocným farářem bez nároku na plat. Po roce 1989 však opět mohl v Oráčově působit jako kazatel, a to až do roku 2005, do svých 93 let. Když mu bylo 90 let, pomohl zajistit rekonstrukci oráčovského kostela, kterou částečně hradil ze svých vlastních úspor, osobně řídil také stavební práce.
Do povědomí širší veřejnosti se životní příběh Jana Jelínka dostal poté, když mu v červenci 2008 náčelník Generálního štábu Armády ČR, gen. Vlastimil Picek udělil „Plaketu náčelníka generálního štábu“ a „Laudi Memorabilis“ za neokázalé hrdinství a skutky, jimiž zachránil desítky lidských životů nejen za války, ale také v pohnuté poválečné době. O rok později, dne 3. prosince 2009 Jan Jelínek zemřel.
Jan Jelínek byl za své činy v době druhé světové války vyznamenán v roce 2019 také českým prezidentem Milošem Zemanem, který mu in memoriam udělil druhé nejvyšší české vyznamenání, Řád Tomáše Garrigua Masaryka.