Milada Horáková

Rozsudek Státního soudu, jímž byla Milada Horáková odsouzena k trestu smrti byl zrušen v roce 1968. Nastupující normalizace však znemožnila obnovu soudního řízení. Horáková byla plně rehabilitována až v roce 1990. O rok později jí byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka I. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva.

Milada Horáková, rozená Králová, se narodila 25. prosince 1901 v Praze v rodině obchodního zástupce Čeňka Krále. Studovala na pražském gymnáziu v Korunní, odkud byla v roce 1918 vyloučena za účast na pochodu proti válce. Maturovala proto až v roce 1921 na dívčím lyceu ve Slezské ulici. V roce 1926 absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Do roku 1940 pracovala v Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy. Od roku 1929 byl členkou Československé strany národně socialistické (ČSNS). Spolupracovala s Františkou Plamínkovou a kromě sociálních otázek se zasazovala o zrovnoprávnění žen.

V době druhé světové války spolupracovala s odbojovými organizacemi Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme. V srpnu 1940 by zatčena a internována v Praze na Pankráci, v terezínské Malé pevnosti a po odsouzení k osmi letům odnětí svobody v roce 1944 v káznici Aichach.

Po válce se vydala na politickou dráhu. Stala se místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých, předsedkyní Rady československých žen a členkou ÚV ČSNS. Za českobudějovický kraj byla zvolena do Ústavodárného Národního shromáždění. Na svůj mandát však 10. března 1948 rezignovala, politicky aktivní však zůstala. Protestovala proti přeměně ČSNS v ČSS a odmítla se stát členkou nové strany, která byla plně pod kontrolou KSČ. Členům ČSNS, kteří odešli do emigrace, zasílala informace o situaci v Československu a na domácí půdě se angažovala v tzv. národněsocialistické „politické šestce“.

Pro konstrukci nadcházejícího politického procesu bylo zásadní, že se Horáková v září 1948 zúčastnila schůzky na faře ve Vinoři, kde představitelé předúnorových nekomunistických stran diskutovali o politické situaci a o možnostech dalšího postupu.

Milada Horáková byla zatčena 27. září 1949 a následně odsouzena v procesu „dr. Milada Horáková a spol.“. Tento proces je považován za největší politický proces v komunistickém Československu. Třináct představitelů nekomunistických politických stran bylo souzeno ve dnech 31. května – 8. června 1950. Předsedou senátu Státního soudu byl JUDr. Karel Trudák, prokuraturu zastupovali JUDr. Josef Urválek, JUDr. Ludmila Brožová, plk. JUDr. Juraj Vieska a JUDr. Jiří Kepák.

Obžaloba vinila obviněné z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Rozsudkem Státního soudu bylo za velezradu a vyzvědačství odsouzeno všech třináct obžalovaných, z toho čtyři k trestu smrti. I přes protesty významných světových osobností byli popraveni 27. června 1950 v Praze na Pankráci.

Celkově bylo v tomto a následných procesech odsouzeno více než 600 osob. S výjimkou popravených a na doživotí odsouzených činily tresty na svobodě téměř 8000 let.

Tento monstrproces je charakteristický propracovanou mediální kampaní, zvukový záznam byl vysílán rozhlasem, státnímu soudu docházely tisíce rezolucí odsuzující obviněné a požadující jejich přísné potrestání. Celý proces byl dobře připraveným divadlem, neboť všechny výpovědi, otázky soudců i prokurátorů a odpovědi obviněných byly předem sepsány v tzv. režijní knize.

Autentický záznam – Poslední slova odsouzených v procesu s Miladou Horákovou před Státním soudem v Praze, 1950, 8. červen, NA, NAD 0980/1, ev. č. 23

Osobní vězeňský spis Milady Horákové, NA, Státní soud, Praha, sp. zn. Or I/VIII 65/50

NA, Státní soud Praha, nezprac./dar p. Kánské

Rozsudek, NA, SSNV

Rezoluce pro popravu, NA, Státní prokuratura Praha, sp.zn. Pst 774/50

Rezoluce proti popravě, NA, M. spravedlnosti, část tresty smrti, ka 7a

Návrh na neudělení milosti Horákové a spol. podepsaný Gottwaldem, NA, M. spravedlnosti, část tresty smrti