Sibiřské tisky

Založení československých legií nejenom na Rusi, ale i v Itálii a ve Francii a další působení Československé národní rady v zahraničí v průběhu první světové války lze považovat za počátek československé zahraniční politiky ještě v době, kdy samostatný stát neexistoval. Vydávání novin a tiskového zpravodajství pro legie bylo Československou národní radou organizačně, finančně a politicky zastřešeno. Tituly Čechoslovák, Československý deník a Slovenské hlasy sehrály důležitou roli úředního věstníku, v němž jsou dochovány zprávy o oficiálních politických postojích, vojenské rozkazy, Popis fronty, zprávy o raněných a pohřešovaných a jiná důležitá organizační a masově informační sdělení.

Kromě oficiálních tiskovin vycházely ručně psané a ilustrované časopisy, vydávané nepravidelně z iniciativy spolků a jednotlivců, z niterné potřeby sdělit prožívanou realitu v politické karikatuře a v téměř deníkových zápisech. Takové jsou (mimo jiné) tituly s názvy Houpačky a Sirotek. Sdělují nám historii všedního dne československého legionáře v Rusku v letech 1915–1920.

Realita všedního válečného dne nebyla jen válečná. V řadách legionářů působili odborníci nejrůznějších profesí. Řemeslné dílny, tvůrčí spolky a kroužky pomohly krutou realitu přežít. Mezi vojáky byli malíři a grafici – Petr Pištěka, Jindřich Vlček, František Parolek, Ota Matoušek a mnozí další. A byli to právě oni, kteří se svou činností podíleli na tvorbě a konečné podobě novin a časopisů a velkého množství dalších tisků. V ruských legiích byly vydávány knihy osvětové, praktické návody, jazykové učebnice, romány a poezie, grafika včetně poštovních známek a bankovek, dopisnic a příležitostných pohlednic, ale i drobné zprávy a politické proklamace a provolání, vojenská hlášení apod.

Nejdramatičtější kapitolou českých tisků vydávaných v Rusku během první světové války je období bojů o transsibiřskou magistrálu.  Příběh sibiřských tisků je neoddělitelně spjat s činností tzv. Pochodové tiskárny a litografické dílny, která byla umístěna ve vagonu vlaku. Tisky byly „vyráběny“ ručně po celou dobu pohybu československých legií po magistrále. Podmínky byly složité, českého písma bylo tak málo, že se z něho mohly vysázet necelé dvě strany Čechoslováka. Každá dvoustrana musela být vysázena, zlomena a vytištěna samostatně. Žalostně málo bylo papíru. 

Nejen způsob výroby, obtížné podmínky, ale především dějinné události činí z těchto tzv. „Sibiřských tisků“ unikátní fenomén doby. Po celou dobu jejich vydávání je patrná touha po vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků, která pomáhala přežít útrapy války.