Proces s Miladou Horákovou poprvé kompletně on-line

Před 75 lety začal politický proces, který vedl k popravě Milady Horákové, Záviše Kalandry, Oldřicha Pecla a Jana Buchala. Ačkoliv o přípravě a průběhu procesu vznikla již řada odborných prací, veřejnost zatím neměla možnost se celkově seznámit s průběhem celého přelíčení a zjistit, jak dobová propaganda manipulovala tím, co bylo zmanipulováno už v samotné soudní síni. Tuto možnost teď dává k dispozici tým historiků, pracujících na projektu PolitickéProcesy.cz.

Česká televize:
Devadesátka ČT24 (54:38) – rozhovor s ředitelem Národního archivu PhDr. Ing. Milanem Vojáčkem, Ph.D., rozhovor ve Studiu ČT24 s PhDr. Alenou Šimánkovou

CNN Prima News, ČTK, iDnes, iRozhlas, Praha na dlani, Seznam zpravy, Lidové noviny

Projekt vzniká ve spolupráci Národního archivu, Ústavu pro studium totalitních režimů a dokumentaristy Marka Janáče. Na projektu spolupracovaly Národní filmový archiv a Český rozhlas, jejichž archivní dokumenty ve zpřístupnění procesu s Miladou Horákovou a spol. využíváme.

„Jsem rád, že se Národní archiv podílí na projektu, který má nepochybně pro poznání politických procesů i pro naší historii velký význam. Je také skvělé, že připomenutí 75 let od procesu dostalo také velmi osobní rozměr a Národní archiv získal osobní památku po Miladě Horákové, střih na její kostým. Vhodně to doplňuje kontext, který je na webu kompletně vysvětlený,“ konstatuje ředitel Národního archivu Milan Vojáček.

Metoda, kterou projekt Politické procesy používá, umožňuje pohled na manipulace s obrazem procesu až na úrovni jednotlivých slov. Umožňuje to unikátní e-badatelna, vyvinutá speciálně pro tento projekt, díky níž ukazujeme, jaké věty strůjci procesu z propagandistických výstupů vypouštěli, aby vyznění slov obžalovaných záměrně upravili a posunuli.

Pasáže, v nichž by obžalovaní působili lidsky, anebo naopak odvážně či neohroženě, se do veřejného prostoru nedostaly. Lidé mimo soudní síň tak neměli šanci slyšet okamžik, kdy se Miladě Horákové udělalo nevolno a musela soudní síň na nejméně dvacet minut opustit. Po přerušení líčení se dr. Horáková přiznává k tomu, že trpí srdeční slabostí a předseda soudu ji vyzývá, aby mu ohlásila, pokud by se její zdravotní problémy během líčení vrátily. Skryt veřejnosti zůstal i srdnatý apel Milady Horákové v její závěrečné řeči, stejně jako neohrožená obhajoba dalších obviněných, např. Záviše Kalandry.

Strůjci procesu na mnoha místech postupují formálně tak, aby vyvolali dojem regulérního procesu, prostor pro obhajobu je však minimální. Některé dokumenty pak se slovy obžalovaných svévolně manipulují přesouváním textu a změnou jeho smyslu (místy i podsouváním vět, které obžalovaní neřekli), což lze rozpoznat až ve srovnání se stenozáznamem procesu, či s některými pasážemi filmového a někdy i rozhlasového záznamu.

Čtyři zdroje pro unikátní e-badatelnu

Celkem v rámci zpřístupnění procesu s Miladou Horákovou a spol. zveřejňujeme přepisy v rozsahu 2,8 milionu znaků (1571 normostran).

Jediným dokumentem, který byl po dlouhá léta k dispozici jako domnělý záznam dění v soudní síni byla brožura, již v červnu 1950, doslova několik dnů po skončení hlavního líčení, vydalo Ministerstvo spravedlnosti. Publikace, které se pro barvu přebalu přezdívá „Šedá kniha“, obsahuje 444 000 znaků. Ve srovnání se stenozáznamem, pořízeným přímo během přelíčení, však vyniká dramatická redukce textu. Projekt Politické procesy ukazuje, že stenotypisté osmidenní dění před senátem Státního soudu zaznamenali 1,7 milionem znaků, z čehož vyplývá, že Šedá kniha obsahuje jen 26 % textu, který zazněl v soudní síni.

Obdobnou redukcí prošly i dva audiovizuální zdroje, jež máme k dispozici. Jen každý jinak. Rozhlasové vysílání, které představuje podobu sestříhané a tendenčně komentované propagandy, vysílané během celého procesu ve večerních hodinách na vlnách Československého rozhlasu, obsahuje 365 000 znaků textu (ekvivalent 21 % stenozáznamu). Ještě méně materiálu (16 %; 275 000 znaků) představuje zvuková stopa filmového záznamu, natáčeného se záměrem pozdějšího využití v propagandistických materiálech. Film, jak jej máme k dispozici, je nesestříhaný, existující přerušení záznamu vznikla tím, jak operátoři v průběhu procesu zapínali a vypínali kamery.

Nejúplnějším audiovizuálním zdrojem z procesu je záznam závěrečných řečí obžalovaných, který je nepřerušovaným záznamem, majícím v přepsané podobě 40 000 znaků. Pouhých několik minut po promluvě Milady Horákové však strůjci procesu jakékoliv vysílání závěrečných řečí striktně zakázali a dokument se tak vzácně dochoval v nesestříhané originální podobě.

505 medailonů

V době konání procesu drtivá většina lidí, kteří poslouchali rozhlasové sestřihy, nebo četli zpravodajství v novinách, neměla možnost proniknout do složité sítě odkazů na konkrétní činy, anebo osoby, jež jsou v rámci hlavního líčení jmenovány. Strůjci procesu se snažili vytvořit dojem složitě propletené pavučiny vzájemných vazeb nepřátel režimu, proto je v soudní síni postupně jmenováno kolem 390 osob i s konkrétní činností.

V rámci projektu Politické procesy orientaci ve vztazích jmenovaných osob pomáháme osvětlit životopisy těch, kdo jsou v procesu zmíněni. Pro proces s Miladou Horákovou se týmu historiků vedenému Lubošem Kokešem z Ústavu pro studium totalitních režimů podařilo dosud zpracovat 146 medailonů v rozsahu 205 normostran, které databázi tohoto důležitého pomocníka při chápání dobových reálií na stránkách projektu rozšiřují na současných 505 medailonů. Je třeba zdůraznit, že stejný kontext byl současníkům v době konání procesu nedostupný.

Strach mění naše vnímání rizika

Propaganda, jejíž metody projekt Politické procesy vizualizuje, využívá obecné principy fungování naší mysli. V rámci projektu se proto zabýváme multidisciplinárním studiem tohoto kontextu. Spolupracující psycholog Jan Šerek z Institutu pro psychologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity poukazuje na výzkumy role strachu v účinku propagandy, a to jak na straně obětí, tak přihlížejících. Studie naznačují, že strach ovlivňuje způsob našeho uvažování o politických a společenských otázkách a mění mimo jiné i naše vnímání rizika. Prožíváme-li tuto emoci, máme pesimističtější pohled na svět – přeceňujeme pravděpodobnost negativních výsledků a podceňujeme pravděpodobnost pozitivních; zároveň jsme méně ochotni riziko podstupovat. V situacích, kdy čelíme represi, to znamená například preferovat opatrné jednání a vyhýbat se protestu, protože zveličujeme vnímaná rizika spojená s protestem či naopak podceňujeme, kolik lidí by se přidalo na naši stranu. Pokud si jsme těchto mechanismů vědomi, můžeme být v krizové době, jakou byla např. 50. léta 20. století, vůči vlivu propagandy a všudypřítomné represe vyvolávající strach, odolnější.

O projektu

Proces s Miladou Horákovou je už třetím modelovým politickým procesem 50. let, vizualizovaný unikátní srovnávací metodou projektu Politické procesy. Všechny dosud zpřístupněné procesy jsou volně k dispozici na webu politickeprocesy.cz. Díky unikátní srovnávací metodě umožňuje vizualizovat manipulace propagandy s obrazem procesů, který dobový režim předkládal veřejnosti. Cílem týmu je tímto způsobem systematicky zpřístupnit všechny dochované politické procesy 50. let 20. stol.

O Národním archivu

Národní archiv patří k nejvýznamnějším archivům v České republice a je ústředním archivem státu. Je správním úřadem, přímo řízeným Ministerstvem vnitra. Pečuje především o archiválie pocházející od ústředních úřadů českého a československého státu od středověku do současnosti.