Naše připomenutí konce druhé světové války prostřednictvím kalendária archivních dokumentů ze sbírek Národního archivu pokračuje dalším měsícem.
„Slibuji, že budu věren republice Československé, že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.” Daný slib v různých jazykových variantách proneslo celkem 295 poslanců a poslankyň ze tří set možných, kteří se zúčastnili ustanovující schůze Prozatímního Národního shromáždění, konané v neděli, symbolicky na sváteční den 28. října. Historické chodby pražského Rudolfina rezonovaly po letech ticha a strachu chvatem lidských kroků směřujících do hlavního sálu, kde se měla začít psát nová kapitola svobodného Československa. Mnozí ze zákonodárců pamatovali předválečné časy a demokratické procedury, jiní se již nechtěli vracet k prvorepublikovým tradicím. Slavnostní neděle byla plná pozitivních očekávání i ze strany veřejnosti dlící před budovou parlamentu, avšak již blízké roky měly ukázat, kdo budou dočasní vítězové a poražení, kdo bude zapuzen, stane na útěku, nebo bude zavražděn.
Uvedený podzimní měsíc naplnilo mnoho slavnostních a deklaratorních setkávání po celé zemi. Celorepublikový tisk nadšeně referoval o příletech spojeneckých armádních důstojníků D. D. Eisenhowera a I. S. Koněva, které Pražané radostně vítali. Vedle nominace budoucích členů Prozatímního Národního shromáždění byli stranickým klíčem vybíráni i zástupci do zemských národních výborů. Prezident E. Beneš v součinnosti s novými politickými leadery a s podporou mas na náměstích vyhlásil a podepsal některé z dekretů, které ovlivnily hospodářství celé republiky. Byla přijata nová měna, rozhodnuto o vnitřním přesídlení maďarské menšiny z jižního Slovenska, ale také se definitivně uzavřela kapitola Německé univerzity v Praze a s ní i celá historie německého vysokého školství Čechách a na Moravě.