Petr Zenkl

Petr Zenkl (13. 6. 1884 Tábor – 3. 11. 1975 Raleigh, USA) působil po vzniku republiky v místní samosprávě i v úřednických pozicích, kariérní postup pro něj znamenalo zvolení primátorem Prahy v dubnu 1937. Po vytvoření úřednické vlády v září 1938 v ní působil jako ministr bez portfeje, později ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Rozpuštěním pražského městského zastupitelstva v únoru 1939 byl zbaven primátorské funkce.

Po obsazení zbytku českých zemí nacistickým Německem byl uvězněn v koncentračním táboře Dachau a následně v Buchenwaldu, kde se dostával do konfliktu s českými komunisty. Po osvobození tábora v dubnu 1945 se zapojil do politické činnosti ve prospěch exilové vlády. Ještě před koncem války byl Revolučním výborem Československé národně socialistické strany zvolen do jejího čela a po návratu do vlasti usedl přes odpor komunistů znovu do primátorského křesla. Jeho úřadování probíhalo ve znamení denacifikačních a protiněmeckých opatření, svůj postoj si postupně vyhraňoval i vůči KSČ. Komunisté jej obviňovali z negativního vztahu k dělníkům před válkou a z nepřátelského jednání během jeho věznění v Buchenwaldu, organizovali i kampaně proti jeho znovuzvolení primátorem Prahy. Po volbách v květnu 1946 se stal prvním místopředsedou nové Gottwaldovy vlády. Krize v rámci Národní fronty se však stále prohlubovala. Zenkl a jedenáct nekomunistických ministrů viděli řešení v demisi, kterou prezidentu E. Benešovi podali 20. února 1948. Jejich pokus nevyšel, moci v zemi se chopili komunisté.

Petru Zenklovi se podařilo v srpnu 1948 uprchnout z Československa. V exilu se zapojil do politického dění, stal se mj. spoluzakladatelem a předsedou Rady svobodného Československa. Komunistický režim jej považoval za úhlavního nepřítele, kterému věnovala pozornost nejen tajná policie ale i státní propaganda. Zbytek života strávil ve Spojených státech amerických, do vlasti se již nikdy nevrátil.