Naše připomenutí konce druhé světové války prostřednictvím kalendária archivních dokumentů ze sbírek Národního archivu pokračuje dalším měsícem.
První poválečné léto nepřineslo do Evropy a českých zemí klid a stabilitu, ale naopak nové výzvy pro každého, kdo se v daných poměrech snažil zajistit budoucnost pro sebe a svoje blízké. Etnické napětí nevymizelo. Přeživší Židé vracející se do svých domovů stále čelili více či méně skryté diskriminaci, a mnohdy zklamanému překvapení svých dlouholetých sousedů z toho, že vůbec přežili. Napětí zasáhlo i donedávna privilegovanou skupinu Němců, která se musela v důsledku válečné prohry vyrovnat se ztrátou domova a sociálního zázemí. Fungovaly internační tábory pro Němce, Maďary a další skupiny lidí obviněných z války a kolaborace. Lídři konference v Postupimi vyjádřili souhlas s definitivním odchodem milionů lidí ze svých domovů do okupačních pásem Německa.
Československý vnitřní pohyb měl mnoho podob a ten základní zněl: Němci a Maďaři ven, etničtí Češi a Slováci dovnitř. Zahraniční krajané se začali hlásit především z balkánských států, Rumunska, Ukrajiny, ale o návrat usilovali i Češi dosud trvale usazení v Rakousku či Německu. Novým místem pro život se staly především pohraniční oblasti vylidněné odchodem Němců. Právně byly stanoveny podmínky pro osidlování dříve konfiskované půdy a rozdělení zabraného majetku. Možnost snazšího nabytí majetku a s tím spojený určitý sociální vzestup se stala velmi lákavou i pro mnohé skupiny obyvatel českého vnitrozemí. Proces reemigrace krajanů trval i v následujících letech, avšak početně nikdy nedokázal vyrovnat ztráty způsobené odsunem německé a maďarské menšiny.