Mezi osobními fondy, které do péče Národního archivu získali pracovníci oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek, patří také osobní archiv genpor. Ing. Miloslava Masopusta.
Volyňský Čech a bývalý příslušník čs. vojenských jednotek na východoevropském bojišti za druhé světové války oslavil na dělostřelecké základně v Jincích své sté narozeny. Spolu s otcem vstoupil v roce 1944 do 1. čs. armádního sboru v SSSR. Po zranění v prvních dnech karpatsko-dukelské operace byl přemístěn k 5. dělostřeleckému pluku. Po válce zůstal v armádě, kde sloužil až do prosince 1980, kdy v hodnosti plukovníka odešel do výslužby. Po roce 1990 se začal angažovat v Čs. obci legionářské. V letech 2002–2004 v této organizaci zastával post místopředsedy. Řadu let se účastnil veřejných besed a přednášek o bojích čs. jednotek na východní frontě v letech 2. světové války. Za jeho činnost za druhé světové války mu prezident republiky Miloš Zeman udělil v roce 2020 Řád bílého lva I. třídy vojenské skupiny.
Oslavy se účastnili významní představitelé armády ČR, včetně ministryně obrany paní Jany Černochové a další čestní hosté. S krátkou vzpomínkou na generála Masopusta vystoupil také pracovník oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek pan Roman Štér. Jeho příspěvek otiskujeme v plném znění.
„Vážený pane generále Masopuste, vážená paní ministryně, vážení čestní hosté, vážení a milý přítomní.
Paní Helenou Stárkovou, manželkou pana generála, jsem byl požádán, abych zde přednesl krátkou vzpomínku.
S generálem Masopustem, jsem se poprvé setkal v roce 2007 a v následujících letech jsme se potkávali při různých příležitostech. Za největší zážitek považuji účast pana generála na křtu edice deníku válečného veterána Josefa Holce. Josef Holec byl příbuzným pana generála a jsem moc rád, že pan generál nejen knihu pokřtil, ale také přečetl několik ukázek.
Křest se konal v roce 2018 v Žatci, kam jsme jeli společně autobusem. Protože jsme přijeli s velkým časovým předstihem, zašli jsme na oběd. Předpokládal jsem, že pana generála na oběd pozvu. Pan generál, ale pozvání odmítl. Začal jsem ho přemlouvat. Nakonec pan generál zavelel: „je to rozkaz!“ I když jsem nevoják, rozkaz jsem splnil. Na křtu pak přečetl ukázky z deníku Josefa Holce. Po dočtení ukázky, kde Josef Holec popisoval své dojmy a průběh slavnostní přehlídky dne 17. května 1945 v Praze, pan generál dodal: „Tam jsem nebyl, já musel jít bojovat na Ostravsko“. Naše jednotky obsadily část Těšínska, které si nárokovali Poláci.
Vážený pane generále, jsem moc rád, že jsem Vás mohl poznat osobně a přeji vám do dalších let hodně štěstí, zdraví a životní pohody.“