Národní archiv převzal osobní fond prvorepublikového politika, diplomata, právníka, básníka a publicisty Juraje Slávika

Fond zahrnuje část osobních i rodinných dokumentů, korespondence, vlastních textů a tiskovin v originálních vyhotoveních a kopiích.

Fond byl představen též ve zpravodajství ČT (čas reportáže ve videu od úseku 50:46)

JUDr. Juraj Slávik (1890–1969)

Juraj Slávik se narodil 28. ledna 1890 ve slovenské obci Dobrá Niva u Zvolena do rodiny evangelického faráře, publicisty a historika Jána Slávika (1855–1934). Studoval v Budapešti, Berlíně a Paříži a již během studií začal překládat francouzské básníky a publikovat ve Slovenských pohľadoch. Vlastní poezii pod pseudonymem Neresnický později publikoval v literárním periodiku Prúdy.

Fotografie JUDr. Juraje Slávika (1890–1969)

V říjnu 1918 se stal jedním ze signatářů Martinské deklarace a následně byl delegován do Revolučního národního shromáždění. Politicky se výrazně angažoval v soudobých agrárních stranách – nejprve za Slovenskou národní a rolnickou stranu, poté za celostátní Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu. V letech 1923–1925 zastával funkci správce Pohronské župy, následně v letech 1925–1928 správce Košické župy. Z těchto postů se dr. Slávik vypracoval do celostátní politiky. Krátce v roce 1926 zastával funkci ministra zemědělství v druhé vládě Jana Černého. Politickým milníkem se však stalo jmenování ministrem vnitra v roce 1929 ve vládě Františka Udržala, kterou zastával až do roku 1932. Současně byl poslancem Národního shromáždění pro volební období 1929–1935.

Během výkonu svého vládního postu se zapsal do širšího vědomí veřejnosti jako šéf ministerstva vnitra v době velké hospodářské krize, kdy byly násilně potlačovány demonstrace. Nejkrvavější konflikt se odehrál při demonstraci ve slovenské obci Košúty 25. května 1931, kde byli policejními složkami ze zhruba dvou set demonstrantů tři lidé zabiti, pět lidí těžce zraněno a řada lidí byla následně pozatýkána. Zásah vyvolal vlnu veřejného pohoršení. Tato událost byla po roce 1948 pravidelně připomínána a představovala pro komunistický režim doklad o krutosti první republiky.

Juraj Slávik s Tomášem Garrigue Masarykem a Alicí Masarykovou.

Dr. Slávik se v následujících letech stahoval z vrcholové politiky a nastoupil do diplomatických služeb. V letech 1932–1935 zastupoval Československo jako stálý delegát při Společnosti národů, v roce 1936 byl jmenován velvyslancem ve Varšavě. Po přijetí mnichovské dohody patřil dr. Slávik mezi několik československých velvyslanců, kteří vyjádřili protest. V den přijetí dohody zaslal telegram prezidentu republiky a československé vládě se slovy: „Prijatie podmienok mnichovských bolo by nielen ponižujúcou a hanebnou vecou, ale tiež v krátkej budúcnosti našou národnou a štátnou smrťou. Nevidíme iného východika, než odpor do posledného muža…“ Po obsazení Prahy německou armádou se dr. Slávik vzdal velvyslanecké funkce a v březnu 1939 emigroval do USA, kde přednášel na univerzitách. V červenci 1939 se opět vrátil do Varšavy, aby pomáhal Ludvíku Svobodovi s budováním nové československé jednotky. Toto úsilí však bylo ukončeno německou invazí do Polska a dr. Slávik se rozhodl odejít do Paříže, kde byl nápomocen Edvardu Benešovi při vzniku Československého národního výboru, jehož se stal členem. Po obsazení Francie nacisty se dr. Slávikovi podařilo za dramatických okolností uprchnout do Anglie, kde se zapojil do činnosti československé exilové vlády. V ní zastával v letech 1940–1945 funkci ministra vnitra.

Báseň Juraje Slávika k úmrtí Tomáše Garrigue Masaryka.

Po ukončení války v roce 1945 se vrátil do diplomatických služeb. V červnu 1946 byl jmenován do funkce velvyslance ve Washingtonu, v níž setrval do roku 1948. V reakci na komunistický převrat v Československu na místo velvyslance abdikoval. Do vlasti se již nevrátil a zůstal ve Spojených státech, kde pomáhal československým uprchlíkům. Spoluzakládal exilovou Radu svobodného Československa a aktivně se angažoval v exilovém hnutí do počátku 60. let. Zemřel 30. května 1969 ve Washingtonu. Při 100. výročí od narození Juraje Slávika byly jeho tělesné ostatky převezeny na evangelický hřbitov v Banské Bystrici.