Pátrání po nezvěstných osobách, zavlečených za války do ciziny, probíhalo ve spolupráci s mezinárodními organizacemi (zejména Červeným křížem a UNRRA). Z československé strany koordinoval pátrací službu Repatriační odbor Ministerstva ochrany práce a sociální péče (MOPSP). V září 1945 byl tento orgán uznán za Národní pátrací ústřednu (National Tracing Bureau), jejímž úkolem bylo úzce spolupracovat s mezinárodní ústřednou Central Tracing Bureau ve Frankfurtu nad Mohanem (později přestěhovanou do města Bad Arolsen).
Mimořádná pozornost veřejnosti se upírala na pátrání po dětech odvlečených z Lidic. Od podzimu 1945 vyjížděly speciální pátrací týmy, jejichž členy byly i lidické ženy, na území Německa a Polska, aby pátraly v dětských domovech i rodinách a hledaly svědky osudu ztracených dětí. Práci nutně provázelo množství slepých uliček, falešných stop a potíží s identifikací malých dětí. Ze 105 lidických dětí se podařilo nalézt pouhých 17, ostatní byly s největší pravděpodobností umučeny. Z celkového počtu hledaných dětí však tvořily lidické a ležácké děti jen malý zlomek.
Lidická dívka H. Špotová ve své třetí německé adoptivní rodině.
NA, ÚV SPB, nezprac.
Fotografie školní třídy použitá při pátrání po lidických dětech.
NA, MV-ref. L, sign. C 6174, kart. 20.