1848, 17. březen

Prohra nebo vítězství

Svatováclavské lázně (PDF – 1,1 MB), 1848, 11. březen, AMP, Sbírka grafiky, sign. G 1938

Obvyklou politickou mapou Evropy vytvářenou po celá staletí a spočívající v systému několika tradičních velmocí otřásla poprvé francouzská revoluce a následné napoleonské války. 

Základní myšlenka francouzské revoluce – tedy občanská svoboda a rovnost a poté následná úspěšná invaze pod vedením muže, který nepocházel z privilegovaných vrstev – narušila v několika málo letech dosavadní stabilní hodnoty. Poté, co tato politika překročila své limity i své původní zásady, podařilo se ji porazit nejprve vojensky, později i politicky. Tzv. Vídeňský kongres probíhající na přelomu let 1814–1815 sice provedl různé korekce evropského uspořádání, základní systém rovnováhy velmocí prosazovaný zejména rakouským státním kancléřem Klementem Metternichem zachoval. Systém tzv. Svaté aliance po dlouhá desetiletí hlídal nastavená pravidla.

Po třiceti letech se však tato koncepce rozpadla. Důvodů bylo několik. Především to byly sociální rozpory. Evropa se prudce vyvíjela, zejména v oblasti průmyslu a techniky. Sociální vývoj však stagnoval a nadále udržoval feudální závislost části obyvatelstva. S předchozím úzce související byl důvod politický. Vedle tradičních privilegovaných vrstev – šlechty a církve – dochází k prudkému vzestupu měšťanských a podnikatelských elit, úspěšných lidí, kteří se hlásí o svůj aktivní nebo jen pasivní politický vliv. Třetím hřebíkem do rakve Svaté aliance byl nacionalismus. Národní hnutí a snaha o vznik národních států je nejsilnější tam, kde národnostně monolitní stát neexistuje, tedy buď u historických územních celků roztříštěných do řady partikulárních státních útvarů (Itálie, Německo), nebo u rozsáhlých a národnostně heterogenních státních útvarů (habsburská monarchie).

V roce 1848 tyto potlačované problémy naplno vyvřely, opět v řadě rovin, petiční, publicistické, politické, vojenské, národně-osvobozenecké, ale i formou živelné pouliční revoluce se všemi tragickými momenty i důsledky.

Revoluční vlně zasáhnuvší nejprve Itálii a Francii nebyla ušetřena ani habsburská monarchie. Prvenství zde patřilo Čechám, na 11. března 1848 byla svolána schůze pražského měšťanstva do Svatováclavských lázní na Novém Městě pražském. Zvolený Svatováclavský výbor byl hlavním orgánem revoluce, kladoucím petiční požadavky a vyjednávajícím s císařem. Jeho kabinetní listy slibovaly změny, byť ne v plném rozsahu požadavků. Březnová revoluce ve Vídni další vývoj uspíšila a radikalizovala. Císař byl donucen nejen odstranit kancléře Metternicha, řídícího téměř půlstoletí habsburskou zahraniční a částečně i vnitřní politiku, ale především svolat ústavodárný sněm, na který byli v jednotlivých provinciích monarchie voleni delegáti. Konstitucionalismus a počátky parlamentarismu v monarchii byly jedním z nejdůležitějších výsledků revoluce, byť byly pro tuto chvíli pouze dočasné a definitivní ústavnosti bylo dosaženo až roku 1861. Byly jistě nezanedbatelné i výsledky další: zrušení poddanství, dočasná svoboda tisku a zrušení cenzury – mimořádný impulz nejen pro petiční akce, ale i pro žurnalistiku. Oslabení policejního dohledu nad shromažďováním obyvatel umožnilo také jednání Slovanského sjezdu, na kterém si jednotliví delegáti uvědomili nejen možnosti, ale i limity slovanské vzájemnosti. Paralelně byly řešeny otázky vztahu ke koncepci austroslavismu, tedy existence a postavení slovanských národů v rámci monarchie a jejich vztah k vznikajícímu německému nacionalismu a pangermanismu.

Přestože revoluční události přinesly řadu trýznivých zážitků – boje na barikádách, padlé, bombardování Prahy po svatodušních bojích, rozsáhlé zatýkání o rok později při tzv. májovém spiknutí, ztrátu idejí i iluzí – na jejich konci stojí zformování zárodků politické reprezentace a politické kultury. Té politické reprezentace, která má během dalších sedmdesáti let v rámci možností zastupovat zájmy Čech (tedy jak jejich českých, tak německých obyvatel), při nichž dosáhne některých vítězství, ale utrží i nemálo proher.

V roce 1839 byla vystavěna na Novém Městě pražském mezi dnešním Karlovým náměstím a Václavskou ulicí budova veřejných lázní. 

Dne 11. března 1848 svolal tajný spolek Repeal existující asi od roku 1844 veřejnou schůzi pražských měšťanů do tzv. Svatováclavských lázní na Novém Městě pražském.

Protokol o první schůzi Svatováclavského výboru, 1848, 17. březen, NA, SV, inv. č. 4, kart. 1